Give It the Fuck Up [SasuNaru, ItaDei - A/B/O] ✓

8. Konečně je to pryč!

- O pár dnů později –

Narutův cyklus konečně skončil.

Když se jednoho dne probudil bez šíleného návalu horka a bez tendence si ho okamžitě vyhonit, skákal pomalu do stropu štěstím. Konečně je to fuč. Přišlo mu to jako nekonečně dlouhá doba. Konečně se toho zbavil. Už byl zase normální. Relativně. Nadšeně a s pobrukováním v dobré náladě se vysprchoval a vyčistil si zuby. Obléknul se, rychle do sebe naházel snídani a očekával nadšeně Sasukeho příchod, aby mu sdělil, že je všechno zase normální.

Jenže Sasuke nepřicházel. Většinou u něj byl dlouho do večera a pak se odcházel domů vyspat, aby mohl zase druhý den přijít pod příslibem, že Naruto v noci nevytáhne paty z domu.

Občas si to zpestřili nějakou noční procházkou.

Samozřejmě mu Uchiha vždycky nechával soukromí na to, aby se mohl v klidu uspokojit, protože to, co se mezi nimi stalo druhý den Narutova heatu, se už nikdy víc neopakovalo.

Naruto netušil, jestli to byl on, kdo si dával pořádného majzla na to, aby se ho nedotknul, nebo jestli to byl právě Sasuke, který si od něj vždycky držel bezpečnou vzdálenost.

,Možná se jenom někde zasekl,' pomyslel si s pohledem upřeným na hodiny, které ukazovaly již pár minut po desáté.

Většinou tu byl nastoupený v půl deváté, nejpozději v devět, aby s ním strávil den, i když mu jasně dával najevo, že by ho nejraději trávil úplně jinak, než v jeho přítomnosti.

I když si to Naruto rozhodně nechtěl přiznat, byl za jeho přítomnost rád. Aspoň nebyl sám. A díky němu svůj heat nějakým způsobem přežil bez větší újmy. Sice ho pravá ruka bolela tak moc, že si myslel, že mu odpadne, ale všechno lepší, než být někým někde znásilněn. I když o pravém násilí tu nemohla být řeč, jelikož byl povolný, jak lehká děvka v klubu. A nebýt Sasukeho dřívějšího zásahu v uličce, moc dobře věděl, že i když by se ještě chvíli bránil, nakonec by Kibovi podlehl.

˚•˚•˚

,Tohle už je fakt divné. Půjdu ho najít. Snad se mu nic nestalo.' rozhodl se nakonec Naruto, když sledoval tikající hodiny.

Malá ručička se blížila k jedenáctce a velká byla skoro před dvanáctkou.

Vstal z gauče, hodil na sebe akorát vršek své kombinézy, popadnul klíče a svojí pověstnou žabí peněženku a vytratil se z bytu.

˚•˚•˚

Po nějaké době na ulici potkal Kibu.

,,Naruto!" zavolal na něj a přiběhl k němu.

,,Uh, Kibo," vydechl překvapeně Naruto.

,,Já... No... Já chtěl bych se ti omluvit, za to minule," zasmál se lehce nervózně a podrbal se vzadu na hlavě, ,,Vůbec nevím, co to do mě vjelo. Nebo teda vím, ale... Prostě... Cítil jsem, že máš heat a nějak mi to totálně zatemnilo mysl."

,,V pohodě, Kibo," usmál se na něj Naruto přátelsky a poplácal ho po rameni.

,,Uh, jsem rád, že na mě nejsi naštvanej. Tohle je teda dost šílený, že? Vůbec jsem o nějakém dalším dělení společnosti nevěděl."

,,To asi nikdo. Nevím, proč to takhle pitomě tají, aspoň bychom věděli, na co se máme připravit a co taky očekávat. Pro mě to bylo minulý týden naprosto šílený a vysilující." vydechnul Naruto zničeně.

,,Jo to chápu, Neji to měl taky šílený,"

,,Neji?"

,,Jo... Přišlo to na něj stejně jako na tebe. Nejdřív vůbec nechápal, co se děje, než mu to došlo, protože po něm vystartoval Shino... Akorát, že Neji takové štěstí v podobě záchrany jako ty, neměl." zasmál se Kiba uvolněně.