Give It the Fuck Up [SasuNaru, ItaDei - A/B/O] ✓

29. Něco jsi slíbil

,,O-odcházíš?"

Sasuke se podepřel na loktech, ale zůstával stále ležet. Musel se trochu vzpamatovat z náhlé Narutovi šílené blízkosti, ačkoliv byla poháněna vztekem.

,,Jo. Odcházím trénovat s Jiraiyou." přikývnul Naruto a zdálo se, že se zase začíná házet do klidného režimu.

,,Kam? Na jak dlouho? Proč?"

Naruto mykl rameny.

,,Netuším kam. Netuším na jak dlouho. Ale odcházím proto, že potřebuju zesílit a nespoléhat se poté tolik na Kyuubiho ochranu."

Sasuke na něj pár sekund zíral jako kdyby spadnul z višně. Nepřemlouval ho náhodou skoro až s brekem před třemi lety, aby neodcházel?

Postavil se na nohy, aby mu mohl zpříma pohlédnout do očí.

,,Nechci, aby si odešel," zamračil se.

,,Sasuke... Tady ale nejde o to, co chceš ty. Tady jsem o mě. Ne o tebe. Jednou zase totiž jde o mě a ne o slavnýho Uchihu."

,,O tebe jde vždycky, sakra! Copak si mě nepřemlouval, aby neodcházel já?! Copak si na mě u Hlavní brány nečekal?! Neprosil si mě?!"

,,To byla úplně jiný situace,"

,,Ne! Byla úplně stejná jako tahle!"

,,Tys chtěl zesílit, abys mohl zabít, já chci zesílit, abych mohl chránit," vysvětlil mu.

Sasuke se hryznul do spodního rtu.

,,Nemůžu tu zůstat sám se Sakurou a Kakashim v týmu," zamručel nakonec.

,,Přiřadí k vám určitě jiného idiota, kterého budeš nesnášet,"

,,Nikdy jsem neřekl, že tě nesnáším,"

Naruto se na moment zarazil.

,,To je fuk," vydechnul a mávnul nad tím rukou, ,,Stejně jsem měl vždycky takový pocit,"

Na pár sekund se mezi nimi rozhostilo ticho.

,,Něco si mi slíbil... Tehdy," zkusil naposledy Sasuke.

Blonďáček do něj zabodnul svůj nebeský pohled.

,,Uděláš cokoliv, abych tu zůstal," připomněl mu černovlásek, ,,A já si to ještě nevybral," zdůraznil.

Uzumaki nešťastně zavyl.

,,Chci, aby si tu zůstal a já tě mohl chránit. To je to cokoliv, co po tobě chci, Naruto."

Mladší ninja cítil palčivost stoupající mu v očích. Přece se tu před ním ale nemůže rozbrečet, i když to bylo tak moc dojemný. Zatnul křečovitě ruce v pěst.

,,Sasuke... Když tu zůstanu, nic se nezmění, rozumíš? Co když dostaneš samostatnou misi nebo misi s jiným týmem a já tu zůstanu? Nebo obráceně? Jak mě potom budeš chtít chránit, hm? Musím se o sebe umět postarat a ne pořád čekat, že mi někdo bude chránit zadek."

Sasuke byl překvapený z toho, jak pádné argumenty jeho kamarád podává. Tohle chování mu rozhodně nebylo moc podobné. Ale líbilo se mu to.

,,Jestli... Jestli odejdeš ty, odejdu i já," řekl nakonec po chvíli ticha černovlasý shinobi a zavrtal do něj svůj temný pohled, ze kterého dobrá čtvrtina Konohy padala do kolen.

Narutovi se roztřásl spodní ret, ale pořád se držel.

,,Tak... V tom případě," zadrhnul se, ,,Se znovu potkáme, až oba dva zesílíme,"

˚•˚•˚

Poté, co Naruto uslyšel prásknutí domovních dveří, sesunul se na kolena. Předklonil se a čelo si opřel o studenou zem. Sevřenými pěstmi do ní začal slabě bušit a jeho tělo se začínalo otřásat ve vzlycích, kterým konečně umožnil dostat se na povrch.

,,Do prdele... Do prdele... Do prdele," šeptal vzlykavě.

Tohle mělo být jejich sbohem? Takhle si to teda rozhodně nepředstavoval... Vlastně si nikdy nebyl schopný představit situaci, kdy by se měli loučit. Ať už to mezi nimi bylo jakékoliv.

˚•˚•˚

Brzy ráno vtrhnul Sasuke do Hokageho kanceláře skoro bez zaklepání.

,,Vy víte, že chce Naruto odejít z vesnice?!" vyhrknul na blondýnu sedící za stolem.

,,Taky ti přeju dobré ráno, Sasuke," podívala se na něj přes okraj papíru.

Sasuke se zamračil. Na tohle teď vážně neměl čas.

,,Tak víte to, nebo ne?"

Netušil, kdy se v něm zlomilo cosi, co ho nutilo být chladným a nepřístupným v každé situaci. Naprosto se nepoznával. Nikdy nebyl takhle výbušný ani nedočkavý.

,,Vím," přikývla.

Mladý Uchiha se zarazil. Řekla to vážně takhle jednoduše?

,,A... To s tím jako nic neuděláte?"

,,A co bych s tím podle tebe měla dělat? Je to jeho volba. Pokud chce jít trénovat a zlepšovat svoje schopnosti, a myslí si, že tady není vhodné prostředí, ať jde. Půjde s ním Jiraiya. Nic se mu nestane."

Sasuke na ní pár vteřin hleděl s pootevřenou pusou. Další věc, co nikdy nedělal.

,,Říkala jste nám, že na něj máme dávat pozor a chránit ho za každou cenu, a teď ho necháte prostě jít?" vydechl nevěřícně.

,,Měl možnost zvolit si někoho, kdo půjde s nimi jako další. Nikoho nechtěl, Sasuke... Linkovali jsme mu život už dost dlouho nemyslíš? Teď je řada na něm, aby si ho nalinkoval sám."

,,A-ale..."

,,Všechno v našem životě je odrazem volby, kterou jsme učinili... Pokud chceme jiný výsledek, musíme učinit jinou volbu... A jeho volba je nyní odejít z vesnice, aby zesílil. Nebyla to i tvoje volba, před třemi lety?" podívala se na něj zkoumavě.

Sasuke uhnul pohledem.

,,I ty jsi měl možnost volby. Odejít nebo zůstat. A zůstal jsi. Nevím co, nebo kdo, tě k tomu přesvědčil, ale byla to tvoje volba."

˚•˚•˚

,,Vážně jsi si tím jistý?" ujišťoval se bělovlasý ninja.

,,Naprosto," přikývnul blonďák.

Musí odejít co nejdřív. Už to tady prostě dlouho nevydrží. Ne potom, co se stalo večer.

,,A nechceš ještě chvíli počkat?"

,,A jako na co?" nechápal Naruto náhlé Jiraiyovo vykrucování k odchodu z vesnice.

,,Vážně chceš odejít na kdovíjak dlouhou dobu pryč z vesnice, daleko od všeho, co znáš, jako panic?" uchechtl se Jiraiya s pozdviženým obočím.

Naruto zrudnul.

,,Ero-sennin!"