Give It the Fuck Up [SasuNaru, ItaDei - A/B/O] ✓

75. Plán záchrany 1/3

Tsunade sledovala všechny účastníky velmi brzké ranní porady. Tak brzké, že slunce ještě nestihlo ani pořádně vyjít a prosvítit svými hřejivými paprsky potemnělé ulice.

,,Tohle se nám poněkud velmi zkomplikovalo," začala podmračeně Hokage a tvrdý oříškový pohled zaryla do bělovlasého sannina, který se nepříjemně ošil.

,,Můžeme... Nějak?" naznačila nervózně Sakura.

Hokage si povzdechla.

,,Upřímně, Sakuro... Momentálně nezmůžeme nejspíš vůbec nic. Tím, že si ten bastard, co dříve patřil do naší vesnice, Naruta označil se velmi dobře pojistil. Došlo mu, že kdyby se mu chtěl někdo pomstít za stav, který Narutovi způsobil a chtěl ho zabít, zabije tím i Naruta, jakožto jeho omegu." unaveně si promnula kořen nosu.

,,A co Kyuubi?" zajímal se Kakashi.

,,Pokud Kyuubi nemá nějaké eso v rukávu, o čemž dost silně pochybuju, jsme prostě nahraní. Neexistuje, abychom Uzumakiho obětovali pro prospěch naší vesnice."

,,Jenže... Co když to bude chtít udělat on sám? Víte, jakej přece je, Hokage-sama," promluvila opět zadumaně Sakura.

Blondýna si povzdechla.

,,Od toho tu je Uchiha. Mám takové tušení, že ho bude střežit jako oko v hlavě."

,,Nemůžeme na to ale spoléhat," ozval se konečně i Jiraiya.

,,Ty se rozhodně vyvaruj jakéhokoliv komentáře, protože jenom z tvojí debility a perverznosti ten kluk skončil tak, že označený člověkem, kterého si ty dřív bral za svého přítele!" vyjela na něj Tsunade naštvaně a zatnula pěsti, ,,Máš dost velký štěstí, že jsem tě ještě za tu tvoji nerozvážnost nezabila, tak laskavě mlč!"

Ať už byl Jiraiya silným ninjou nebo ne, před hrozbou smrtí od Hokage, nasucho polknul. Ještě živě si pamatoval, jak ho kdysi před mnoha lety málem zabila jenom pěstmi. To bylo vůbec poprvé, co se kdy ocitnul na pokraji smrti. A rozhodně si ten stav nechce zopakovat.

,,První věc, nikdo se nesmí dozvědět, od koho je označený. Mohlo by to vzbudit ve vesnici nepříjemnou paniku. Dost na tom, že se tady včera večer proháněl ulicemi Kyuubi." začala znovu, když se její vztek trochu zmírnil.

Tři ninjové přikývli na srozuměnou.

,,Druhá věc, Uzumaki víc neopustí vesnici. Pokud bude chtít trénovat, bude trénovat tady, nikde jinde, dokud nevymyslíme, jak z toho ven."

Opět souhlasné přikývnutí.

,,Vy tři a Uchiha, jej budete mít neustále pod dohledem. Neexistuje, že by se někde potuloval sám. Hlavně v příštích několika dnech. Nebude na tom psychicky dobře a bude potřebovat velkou podporu, aby se z toho dostal."

˚•˚•˚

Naruta pozdě dopoledne vzbudil nepříjemný chlad a velké místo v posteli. Nespokojeně se zavrtěl a rukou šmátral kolem sebe, ale nenašel nic víc, krom prázdného místa. Pocítil v srdci smutek z prázdnoty. Chtěl ho mít u sebe. Chtěl se k němu zase tulit stejně tak, jako v noci. Až teď teprve pociťoval hořkost toho, jaké to mohlo být, kdyby...

Dveře ložnice se s tichým vrznutím otevřely a dovnitř vstoupila osoba, o které Naruto momentálně smýšlel.

,,Jsi vzhůru?" zeptal se tiše Sasuke.

Naruto k němu ležel otočený zády, nemohl mu tak vidět do obličeje, a proto se tiše zeptal. Udělal pár kroků vstříc k posteli.

Blonďáček se mírně zachvěl a otočil na něj hlavu.

,,Dobré ráno," zamumlal a sklopil stydlivě pohled.

Sasuke tam před ním stál jenom v kraťasech. Nic víc na sobě neměl. Nejspíš musel vylézt ze sprchy, protože si všimnul, že má ještě lehce navlhlé vlasy.

Netušil, proč se najednou cítí tak nesvůj a jeho tváře zdobí dva malé rozkošné ruměnce. Viděl Sasukeho bez trika už několikrát, a nejenom bez trika.

,,Dobré. Vyspal si se trochu?" zajímal se Uchiha.

Rukama se opíral o matraci a naklonil se nad něj. Zahleděl se mu do zrudlé tváře a nepatrně mu zaplesalo srdce. Je snad nervózní z něj?

,,J-jo... Trochu jo," přikývnul Naruto.

,,Máš hlad?"

Uzumaki zavrtěl hlavou. Na jídlo neměl ani pomyšlení.

,,Měl by si něco sníst. Naposledy jsme jedli předevčírem," zamračil se na něj Sasuke.

,,Nemám na jídlo chuť," zamručel nespokojeně Naruto.

I když jeho žaludek byl naprosto prázdný, on se cítil zvláštně nechutně plný.

,,A na co máš chuť?" zeptal se poněkud laškovně.

Uvědomil si to až poté, co k němu vzhlédnul Narutův překvapený pohled. Co to dělá proboha?! Nejspíš si nemohl prostě pomoci...

,,T-teda," zakoktal se zbrkle, ,,Tak-hle jsem to nemy-slel," vykrucoval se, kdyby to náhodou blonďák pochopil špatně.

Uzumaki mu věnoval mírný úsměv.

,,Já... Můžu použít koupelnu?"

,,Jistě. Řekl jsem ti, že cokoliv je v domě, je ti k dispozici. Nemusíš se na to ptát."

˚•˚•˚

Naruto seděl na zemi ve sprchovém koutě a nechával na sebe dopadávat kapky vody. Nohy měl pokrčené a přitisknuté k tělu. Objímal je rukama a na kolenech si opíral čelo.

Cítil se k ničemu jako ještě nikdy. Cítil se na dně, jako ještě nikdy. Tomuhle pocitu se prostě nic nedokázalo vyrovnat. Nic, co do té doby zažil.

Ještě předtím, než se vůbec usadil ve sprchovém koutě, strávil několik minut s hlavou strčenou v záchodové míse, očekávaje, že se v co nejbližší chvíli z nechutenství sebe samého pozvrací.

,Kuramo?'

,Jo?'

,Je to v hajzlu, viď?'

,Podle toho, co máš momentálně na mysli,'

,Co asi můžu mít tak na mysli?!'

,Buď označení od toho slizáka a nebo tvůj vztah s Uchihou,'

Naruto si zhluboka povzdechnul.

,Nejspíš... Nejspíš asi obojí,'

,Vím, jak z toho ven... Nebo respektive z té první domněnky. To jak se k tobě potom bude Sasuke chovat, už je jenom na něm.'