Give It the Fuck Up [SasuNaru, ItaDei - A/B/O] ✓

25. Přepadení

Čím víc se blížil Naruto ke svému bytu, tím víc se jeho kroky zdály zdráhavější. Ve vzduchu pociťoval zvláštní pach, který se mu ani za mák nelíbil, a čím víc se blížil k domovu, tím byl silnější.

Zastavil se před svým bytem.

,Nepamatuju si, že bych nechal otevřené okno,' pomyslel si zamračeně.

Nosem nasál vůni, která se linula z jeho bytu. Jeho oči se nevědomky rozšířily.

,Snad se mi ten kokot nevloupal do bytu!'

Roztřeseně otočil klíčkem v zámku a vzal za kliku. Potichu otevřel dveře a vstoupil dovnitř. V tu chvíli byl drsně na dveře přiražen zády, až je tím pohybem zabouchnul. Na jeho tělo se natisklo jiné, které přímo hořelo. Ucítil na sobě cizí ruce a horký dech u svého ucha.

,,Zdravíčko, Uzumaki... Od minula si něco dlužíme," zavrněl mu hnědovlasý ninja do ucha a jemně ho stisknul mezi zuby.

Naruto se proti své vůli vzrušeně zachvěl a cítil, jak přestává své vlastní tělo ovládal.

,,K-Kibo, nech... Toho," vydechnul skrze pevně sevřené rty a přiložil ruce na hnědovláskovu hruď.

Snažil se ho od sebe odstrčit, ale Inuzuka, poháněn svou alfí podstatou byl tentokrát mnohem silnější. Jeho oči přímo plály chtíčem a přes pootevřené rty mu vykukovaly ostré špičáky.

,,Nerozdával sis to před chvílí s Nejim?" zavrčel blonďák a zakňučel, když ucítil pnutí v rozkroku.

Snažil se nedýchat, aby se mu do nosu nedostávaly feromony vylučované jeho kamarádem, které by ho zbavovaly soudnosti.

,,A?... Neuspokojil jsem se ještě natolik, abych mohl jít v klidu spát... Ty jsi moje třešnička dne," zavrněl opět vyšší ninja a nosem narážel na límec, který měl Uzumaki obepnutý kolem krku.

,,Dej mi pokoj, Kibo!" zavrčel blonďák, zrudlý ve tváři vzrušením a pořádně ho od sebe odstrčil.

Hnědovlásek ucouvnul o několik kroků dozadu. Na tváři mu hrál potěšené úšklebek. Sledoval svého kamaráda, jak prudce oddechuje a jak je roztomile zrudlý.

,,Ale Naruto, no tak... Nedělej netykavku. Užijeme si a bude nám fajn." snažil se ho přemluvit.

Možná ještě po dobrém.

,,Vypadni, Kibo! Já nejsem žádná rozhoďnožka!" vyjeknul pobouřeně Naruto a zatnul pěsti.

Rychle se začínal rozhlížet po poměrně velké místnosti a hledal nějakou možnou schovku před nadrženým ninjou.

,,Narutó," protáhnul Kiba hravě prosebeně a opět se k němu začal přibližovat, ,,Nech mě se s tebou spářit. O nic víc mi nejde. Stejně tě dneska nikdo už nezachrání."

Přistoupil natěsno k němu. Ruce si opřel vedle jeho hlavy a sklonil se k němu svůj obličej. Všímal si, jak se blonďáčkovy třesou rty a v očích mu pulzuje lehký strach. Nevědomky jeho tělo vydávalo další vlny feromonů, které Kibův nos doslova hltal po douškách.

,,Já. Nejsem. Žádná. Věc." zavrčel vztekle Uzumaki, jehož poměrně pobouřilo to, že by měl svému kamarádovi posloužit jako nějaká podložka, do které zastrčí svojí kládu.

,,Každá omega má sloužit své alfě," odvětil Kiba s pokrčením ramen a bez dalších slov se přisál na rozechvělé rty.

Jednu ruku odpíchnu od zdi, drzými obratnými prsty uchopil cvoček na zipu blonďákovi kombinézy a ještě drzeji mu ji rozepínal, aby na konci svého jednoduchého tahu spokojeně zavrčel, když do slabého světla mladíkova pokoje, prokoukla skoro nahá horní část vypracovaného těla, skrytá jenom za nemravným síťovaným vrškem.

Dovolil se dotknout té pevnosti a horkosti, kterou vydávalo blondýnkovo tělo. Rozprostřel dlaň na jeho bříško a přes síťovanou látku ho začal jemně hladit, necudně zajíždějíce níž k lemu oranžových kalhot. Přitom nepřestával okupovat zrudlá ústa.

,,Kibo! Říkám ti přestaň!" zahuhlal mu Naruto do úst.

V moment, kdy Kibova dlaň stiskla přes kalhoty jeho chloubu, mu v očích zaplálo rudě a se vším svým sebeovládáním vrazil svému příteli pěstí, až spadnul na zem. Začal zrychleně dýchat. Ne kvůli feronomůn, které oba dva vydávali, nýbrž tím, aby kontroloval svoje počínající běsnění.

,Kyuubi! Sakra! Potřebuju tě! Na něčem jsme se dohodli!'

Hnědovlasý ninja si s úšklebkem setřel pramínek rudé tekutiny vytékající mu z koutku úst. Jeho chtíč ještě podtrhával fakt, že blonďák se jen tak nevzdává. To mu imponovalo. To ho rajcovalo.

,,Líbí se mi, když mi odoláváš... Je to děsně sexy... Neji roztáhnul nohy hned, to byla celkem nuda, i když to potom byla docela jízda," zapředl jako vrnivý kocourek a opět se postavil na nohy.

Úšklebek mu však z tváře v milisekundě zmizel, když zacítil něco, co ještě doteď ne. Ucítil alfu. Sakra silnou vůni alfy, která vycházela z Narutova doslova do ruda vytočeného těla. V očích se mu zableskl závan strachu o svůj vlastní krk.

I když jeho smysly byly zastřené chtíčem a chutí spářit se s kdekým, jasně mu v mysli zablikalo varovné světýlko, které mu radilo, aby vzal nohy na ramena. S Kyuubim by zřejmě nebylo radno si zahrávat.

,,Vypadni, Kibo," zavrčel Naruto, ,,Říkám to naposledy,"

Jeho pohled byl rudý, zorničky zúžené. Výraz v tváři dost dobře konkuroval kamenné masce Sasukeho Uchihy.

˚•˚•˚

Ino s TenTen, které právě vyšly z jednoho malého podniku, kde si po ramenu byly sednout ještě na sklence si všimli prchajícího Inuzuky z Narutova okna.

,,Myslíš, že," vydechla zamračeně Ino, ale větu nechala schválně nedokončenou.

,,Ne. Nemyslím si. Na to až moc rychle utíkal." zavrtěla hlavou Tenten zachmuřeně.

,,Měli bychom to říct Sasukemu?" napadlo blondýnku.

,,Máme od Hokage jasné pokyny, ne?" mrkla na ní hnědovláska a obě se otočily na podpatku a pospíchaly najít černovlasého ninju.

˚•˚•˚

,,A co já s tím jako?"

Sasuke se netvářil nijak překvapeně, že před jeho dveřmi se objevila Ino s TenTen se svým zjištěním.

,,Měl bys jít za ním a ujistit se, že je v bezpečí," zamračila se Ino, která nechápala jeho momentální chování.

Vždyť s nimi byl u Hokage po té misi ve Sněžné vesnici přece také!

,,Nechce, abych za ním lezl. Respektuju to." odbyl je.

,,Vždyť je to přece tvůj kamarád! Copak o něj nemáš strach?!" vyhrkla překvapeně TenTen.

,,A proč jste za ním nešly vy?" povytáhnul obočí.

,,Protože mi k němu bohužel nemáme tak blízko jako ty," zavrčela Ino, ale pak svoji kamarádku zatahala za rukáv, ,,Pojď TenTen, zkontrolujeme ho raději samy. Nejspíš byl pitomej nápad sem jít."

Blondýnka mrskla po Sasukem nepříjemným ledovým pohledem, otočila se a pomalu odcházela pryč i s hnědovlasou dívkou, která byla o krok za ní.

Sasuke tiše a zamračeně sledoval jejich vzdalující se záda, než s povzdechem zabouchnul domovní dveře.

Jistě, rozkazy Hokage zněly jasně. Všichni ho měli chránit přede všemi. A všechny okolnosti hlásit buď jí, anebo kupodivu Sasukemu.

Nechápal, proč zrovna on dostal takovou ,,výsadu", ale neřekl na to ani slovo. Stejně ho to k Narutovi zvláštně a pro něj nepochopitelně táhlo.