Give It the Fuck Up [SasuNaru, ItaDei - A/B/O] ✓

27. Plánovaný odchod

Sasuke stál zaraženě na místě a sledoval blonďákova vzdalující se záda. Vnímal směsici různých pocitů, které se mu míchaly v těle a sám prozatím netušil, kterému z nich má přikládat větší váhu.

Vážně ta přitažlivost a náklonnost, kterou si k němu buduje je způsobena jenom feromony, které vydává? Nemohlo to vzniknout ještě chvíli předtím, než se vůbec dozvěděli o těch podivných kategoriích, které některým doslova zamíchali životy?

Černovlasý shinobi se zachmuřil. Zastrčil ruce do kapes a šouravým krokem odcházel ze cvičiště.

- FLASHBACK -

Sasuke si nadhodil sbalený batoh na zádech a pokračoval v pomalé chůzi noční Konohou. V útrobách cítil, že je na čase konečně odejít a začít pořádně trénovat a sílit, pokud se někdy chce postavit tváří v tvář, jako rovnocenný soupeř svému bratrovi.

Nechal si jemným jarním vánkem pročesávat černočerné vlasy temnější, než byla dnešní noc. Plouživými kroky procházel ulicemi, ve kterých se tolikrát jako mladší proháněl.

Několik set metrů před Hlavní bránou Listové vesnice však uviděl stát postavu ve známé oranžové kombinéze, jak poměrně nervózně přešlapuje na místě. Vypadalo to, jako kdyby na někoho čekala.

,,Co tu děláš?" zeptal se ho a zastavil se pár metrů před ním.

Měřil si ho podmračeným pohledem.

,,Nemyslíš si, že tě nechám jen tak odejít, že jo?" vydechnul Naruto.

Sasuke se ušklíbnul a odfrknul si.

,,To samé na mě před chvílí zkoušela Sakura. Dohodli jste se snad?"

,,Ne. Netušil jsem, že tě chce poprosit o to, aby si neodcházel?"

,,A ty mě snad poprosit chceš?" povytáhnul zábavně obočí.

Tohle by mohlo být vskutku zajímavé.

Naruto si skousnul spodní ret.

,,Když budu muset, klidně si kleknu na kolena,"

To Sasukeho opravdu překvapilo.

,,Neodcházej, prosím, Sasuke," vydechnul blonďatý mladík prosebně a zadíval se mu do půlnočních očí.

Černovlásek ignoroval podivné chvění, které po této žádosti začalo kolovat jeho tělem.

,,Můžeme Itachiho porazit společně," pokračoval blonďák dál, doufajíce, že ho přesvědčí, ,,My dva ho porazíme,"

,,Chci ho porazit sám, Naruto. To je můj boj, ne tvůj." odsekl hrubě nejmladší z téměř vyvražděného klanu.

,,Tak ti budu chránit záda. Chci stát za tebou, Sasuke. V dobrém i ve zlém, rozumíš? Jsi můj jediný přítel a já o tebe prostě nemůžu přijít."

Zoufalost, která přímo křičela z lehce zhrublého hlasu, se zabodával Sasukemu do útrob. Takhle přesvědčivě nezněla ani před několika minutami Sakura, která ho měla milovat už několik let.

Sasuke dál stál tiše, ukrytý zpola ve stínu stromu, sledujíce svého týmového partnera, který tu čekal už bůhví jak dlouhou dobu.

,,Udělám cokoliv, Sasuke. Cokoliv proto, aby si tu zůstal. A i když se mi třeba nepodaří přesvědčit tě, věř tomu, že udělám cokoliv, abych tě dostal zase zpátky sem. Budu tě sledovat a budu tě hledat a budu tě do kolečka přemlouvat. A když to bude nejnutnější, klidně tě zpátky do Konohy unesu." mluvil pevně rozhodnutým hlasem, do kterého vkládal všechno, co se mu usadilo na srdci.

Každé svoje slovo myslel stoprocentně vážně a hodlal všechno dodržet do posledního písmene.

,,Říkáš cokoliv?"

Tohle Sasukeho opravdu zaujalo. Možná, že by se toho dalo někdy v budoucnosti využít.

Naruto rozhodně přikývnul hlavou.

,,Cokoliv," potvrdil.

- KONEC FLASHBACKU -

Sasuke si nikdy to cokoliv nevybral a opravdu v Konoze zůstal. Naprosto ignoroval pochybné domněnky růžovovlasé týmové partnerky, která neblaze doufala v to, že tam zůstal právě kvůli jejím prosbám a slzám, a která se nejspíše modlila za to, že jednou jí dá šanci. Nikdy jí totiž nebylo řečeno to, že za jeho plánovaným, ale neúspěšným odchodem, stojí právě to blonďaté pako.

,Možná bych toho mohl využít teď,' zamyslel se Sasuke.

Naruto se přece chlubil tím, jak nikdy nebere svoje slova zpět, ne?

,Jenže po něm nemůžu chtít, aby se nechal ode mě označit. To je nehumánní... Musím na to jít jinak,'

˚•˚•˚

Narutovi Sasukeho podivné chování nedávalo klid. Pořád nad tím musel přemýšlet a zvažoval všechny možné příčiny jeho podivného vstřícného chování. Nakonec se stejně dokodrcal k závěru, že to dělá jenom proto, že ho nechtěně svou vůní přitahuje.

,Nic víc v tom není,' pomyslel si poněkud smutně a zdrceně, aniž by věděl, proč se vlastně tak cítí.

Stáhnul ze sebe svou kombinézu a pověsil jí doma na věšák u dveří. Rozvázal si čelenku a odložil jí na poličku. S tichým povzdychem se přišoural do kuchyně a otevřel lednici, do které nakouknul.

˚•˚•˚

,,Hele... Co se včera mezi váma stalo, že jsi tak rychle prchal od Naruta? Viděly jsme tě s TenTen," zapředla hovor blondýnka, když se hnědovlasý kamarád dostavil do květinářství, kde vypomáhala rodině.

Kiba se na vteřinku zaseknul na místě.

,,Uhm, n-no," zadrhnul se nepříjemně a podrbal se vzadu ve vlasech, ,,Chtěl... Chtěl jsem se s ním spářit a možná by se mi to i povedlo, kdybych z něj najednou neucítil alfu," pronesl nakonec.

,,Alfu? Myslíš nejspíš Kyuubiho, že?" pozdvihla obočí Ino.

Hnědovlásek přikývnul.

,,Upřímně mě to dost vystrašilo, ještě jsem necítil z nikoho tak silnou podstatu. Jenom z Naruta jako z omegy a z Kyuubiho jako z alfy... Kam se hrabe Uchiha." prsknul s úšklebkem.

,,Takže nic nebylo?"

,,Ne... Potom, co mi dal ránu a já to ucítil, jsem radši zdrhnul. Mám svůj život rád, Ino. A Kyuubi je nevyzpytatelná svině."

Blondýnka se uchechtla, ale nakonec přikývla a svázala kytici, kterou si Kiba vybral, lýkovým provázkem.

,,Vyřiď mámě, že jí pozdravuju," usmála se na něj a podala mu jí.

Sledovala, jak Kiba mizí z malého obchůdku a sama pro sebe se musela dál usmívat. Nejspíš tu nebyl jenom Sasuke, kdo chtěl Narutovi krýt záda.

˚•˚•˚

Sasuke se nervózně přetáčel na posteli. Za nic na světě nemohl propadnout hlubinám uvolňujícího spánku a začínal z toho být opravdu podrážděný.

,Musím to s ním vyřešit, nebo se z toho zblázním,' pomyslel si naštvaně.

S povzdychem se posadil a odhrnul ze sebe peřinu, kterou zakrýval svoje skoro nahé tělo.

,Dokud s ním neproberu všechno, co chci, neodejdu od něj, i kdyby mě chtěl zabít,'