Give It the Fuck Up [SasuNaru, ItaDei - A/B/O] ✓

48. Shledání

Blonďatý Jinchuuriky prošel celou vesnici ale svého démona nikde nenašel. Zamračeně nakukoval i do nejtemnějších uliček, ale lišku neviděl. Bystře poslouchal, jestli náhodou nezaslechne nějaké vyděšené výkřiky, ale ani hlásek. Byl se dokonce podívat i u sourozenců doma, jestli se náhodou nevrátila tam. Bez výsledku.

,Třeba se šel projít do lesa... Možná něco ulovit,' pomyslel si nakonec.

Chvíli zvažoval, jestli nakonec nemá Kyuubiho prostě a jednoduše přivolat, ale nakonec to zavrhl. Procházka mu jenom prospěje a díky ní, nebude muset neustále myslet na to, že by si to nejradši rozdal s Kazekagem na pracovním stole. Třeba si pročistí hlavu a začne trochu reálněji uvažovat o svém životě.

˚•˚•˚

Netušil ani jak, ale nohy ho zavedly až za Hlavní bránu Skryté Písečné vesnice.

Bloudil prořídlým lesíkem a rozhlížel se kolem sebe. Naslouchal zpěvu ptáků, kteří se najednou objevovaly lítající kolem něj, jak se vegetace stávala přívětivější.

Horké odpolední paprsky slunce se mezi korunami stromů tříštily o zem a vzduchem se šířil příjemný vánek.

Naruto najednou zničehonic ustrnul na místě s očima doširoka rozevřenýma. Kromě vůně stromů a rostlin, která byla všude, zacítil ještě něco. Respektive někoho. V rozkroku mu opět zacukalo a tváře mu lehce zrudly.

,To nemůže být on,' snažil se si namluvit, ,Nemůže být tady. Nemohl mě najít.'

Najednou se kousek od něj objevil ten, jehož pach Naruto nemohl zaměnit za žádný jiný.

,Sasuke,'

I když je dělilo od sebe několik metrů, Naruto cítil jeho vůni, jak se mu dostává do chřípí. Zorničky měl rozšířené a jeho touha se pářit s černovlasou dominantní alfou byla najednou naprosto sžírající.

Uchiha by se na něj možná i lehce usmál, ale momentálně se jenom naštvaně mračil. Vztek, i když cítil přítelův heat, prorůstal jeho tělem jako břečťan. Zorničky měl naopak zúžené a skoro neznatelně nasával vzduch kolem sebe.

,,Kde je Kyuubi?" zeptal se ho zamračeně.

Necítil jeho démonskou temnou chakru. Nemohla se přece jenom tak vypařit. To prostě nešlo. A proč z něj sakra cítí jinou alfu?!

Naruto se kousnul do spodního rtu. Tohle asi nebylo moc dobré.

,,Co je to za alfu?!" vykřiknul Sasuke další otázku, když se blonďák nevyjadřoval.

Ve vteřině stál u něj. Sklonil hlavu k jeho krku, který díkybohu stále obepínal límec a zhluboka vdechoval vůni.

,,Co je to za alfu?! Kde je sakra Kyuubi?!" vykřiknul znovu, pro něj momentálně dvě nejdůležitější otázky na světě.

Žárlivost začala proudit místo jeho krve a mozek mu zatemňoval fakt, že se jeho omega dovolila pářit s někým jiným. Cizí pach alfy ho štípal nepříjemně v nose a Sasuke měl tak pocit, že velmi brzy vybouchne vzteky.

Blonďáček od něj ustoupil krok dozadu. Snažil se tvářit jinak, než provinile, ale nešlo to. Proč se sakra tak cítí?! Cítil Sasukeho šílený vztek a to by se na něj nemusel ani dívat. Klidně by mohl mít zavřené oči, ale ten vztek by cítil. Naprosto z něj sálal.

,,J-já," zakoktal se a uhnul pohledem.

,,Ty. Co?!"

,,J-já... Já... Pus-pustil jsem ho,"

,,Pustil jsi ho?! Jak jsi ho kurva pustil?! Proč jsi ho pustil?! Jsi normální, Usuratonkachi? Na cos myslel?!"

Sasuke by se nejspíše rozesmál nad tupostí svého bývalého týmového partnera, ale momentálně neměl na smích ani pomyšlení. Ne, když cítil jinou alfu z jeho těla.

,,Kdo. To. Byl?"

,,K-kdo by-l kdo?"

,,Nehraj si na většího idiota, Usuratonkachi. Co je to za alfu, kterou z tebe cítím, hm?! Komu si nastavil prdel?!"

Sasuke hnán nekontrolovaným vztekem do blonďáka strčil tak silně, až mladík zavrávoral a upadnul na zem. Černovlásek k němu přikleknul a vzal ho za límec jeho kombinézy. Vypadalo to skoro stejně, jako když před několika měsíci nad ním klečel právě Naruto ve svém bytě.

Blonďáček na něj vytřeštěně zíral. Nebyl schopen slova, nebo možná jenom raději mluvit nechtěl. Netušil, co by způsobil fakt, kdyby Sasuke zjistil, komu že to vlastně nastavil zadek. A ještě tak ochotně.

,,Mluv, sakra!"

Uchiha s ním vztekle zatřásl.

,,Ty... Jsi vážně přišel," polknul nakonec Naruto naprosto mimo téma a i přes vážnost situace se musel usmát.

,,Jasně, že jsem přišel! Slíbil jsem ti, že tě najdu!" vyhrknul Sasuke.

V tu chvíli Narutův úsměv povadl, když si uvědomil, proč tu vlastně je. Jenom proto, že se s ním chtěl pářit. Ne proto, že by ho chtěl vidět. Ne proto, že by s ním chtěl možná opravdu být. Ale jenom proto, aby si s ním zašukal. Tentokrát i jeho pohltila vlna vzteku a jeho ruka sbalená do pěsti vyrazila kupředu a přesně zasáhla cíl. Trefila se do Sasukeho čelisti s naprostou přesností.

Černovlásek překvapeně a bolestně vyheknul, a odklonil hlavu stranou. Hned na to byl prudce sražen k zemi a zasednut.

,,Chceš se pářit?! Hm?! Naser si, Sasuke, naser si!" vyjeknul blonďák a třímal v rukách bělostné límce košile, ,,Táhni tam, odkud si zase přišel a dej mi pokoj!" prsknul a vztekle se postavil.

Uchiha se na něj zamračil. Tyhle ty přihlouplé výkyvy nálad ho začínali pěkně štvát!

,,Co to do tebe zase vjelo? Kde je sakra Kyuubi? Proč není v tobě? Jak to, že tě nechrání? Copak nevíš, jak moc jsi teďka zranitelný?!"

Naruto by mu možná rád odpověděl, kde se jeho démon nachází, ale sám to bohužel nevěděl.

,,Nepotřebuju ho... Teď," vydechnul zamračeně.

,,Co?"

,,Já už svou alfu mám," řekl pevně, snažíce se znít opravdu přesvědčivě.

Nemůže mu přece jenom tak zase podlehnout. I když ten chtíč po něm byl až nesnesitelně obrovský.

Jen, co to dořekl, ležel opět na zemi na zádech. Bolestně vyheknul a chvíli si myslel, že mu ten idiot vyrazil dech. Díky bohu mohl dýchat, ale to pro něj bylo spíše momentální přítěží, protože tak mohl cítit Sasukeho feromony dráždící mu nos.

Uchiha na něj koukal rozšířenýma temnýma očima, ve kterých planula šílená zloba smíchaná se spoustou žárlivosti. Míhaly se mu tam blesky a nejraději by něco rozmlátil. Nebo spíš někoho. Kdo uchvátil tak brzo jeho srdce? Kdo muže být lepší než sám Uchiha? Jediné, čím se uklidňoval, byl fakt, že Naruto měl stále límec na krku.

,Není označený,' pomyslel si úlevně, ,Takže to nebude tak horký... Chce mě jenom vyhecovat,'

,,Tak... Proč máš ten límec?" zeptal se ho zamračeně.

Musel si prostě potvrdit svou domněnku.

,,To, že mám svou alfu, ještě neznamená, že jsem označený. Ona mě chápe, víš? A označí si mě tehdy, až já budu chtít." odsekl mu blonďák a sám by svým slovům skutečně věřil, kdyby to byla pravda.

Tahle poloha mu nedělala moc dobře. Začínal být vzrušený z takové blízkosti. Hormony zase začaly ovládal jeho mysl. To si nemohl dovolit. Co by to mělo jinak za význam? Vždyť se tu dohadují, hádají se a... A pak by se na sebe měli vrhnout a zašukat si? Co je to za logiku, proboha?!

,Naprosto stejná jako ta minule,' pomyslel si blonďák skoro nešťastně a vzpurně hleděl do velmi naštvaného obličeje.

,,Kdo. To. Je?" procedil Sasuke mezi zuby.