Nenahraditelná//CZ FF✔️

15.

,,Loki k nám nikdy nepatřil. Byl jako normální člověk zvenčí" proč jsem ho stále bránila?

Možná to byla síla zvyku, ale cokoliv bylo mířené proti Lokimu jsem se snažila vyvrátit.

Všímala jsem si toho. Často. Možná že kousek mě stále doufal, že se změní.

,,normální člověk, který zabil stovky lidí?" odfrkl si, založil si ruce na hrudi a odvrátil ode mě hlavu.

,,co máš za problém?" už jsem to nevydržela a vyjela jsem na něj.

Nemohl za můj nahromaděný vztek, ale dal mi podnět k tomu, abych si to na něj vylila.

,,on je můj problém. Chodí si tu jako Bůh, všechno mu prochází a dostane to, na co si ukáže. Včetně tebe" spustil ruce podél těla.

Radši jsem si nechala poznámky o tom, že on Bůh je pro sebe a přejela ho naštvaným pohledem.

,,myslím, že bys měl jít" otočila jsem se k němu zády na důkaz toho, že to myslím vážně.

Chvíli se nic nedělo, ale pak jsem uslyšela nějaké zvuky a dupání na schodech.

Trochu se mi ulevilo, ale štvalo mě, že jsme se pohádali kvůli takové blbosti.

S nikým jsem se nehádala a pokud ano, tak jsme se po tom hned bavili a dělali, že se nic nestalo.

Jedinou výjimkou byli bratři Odinsonovi. S Thorem jsme se hádali pořád, to nebylo nic zvláštního.

A na Lokiho jsem spíš byla zlá já a on k tomu nic neříkal, ve většině případů, takže to nešlo brát jako hádky.

,,tohle bylo drsný" promluvil Steve za mými zády. Polekaně jsem sebou škubla.

Úplně jsem zapomněla, že byl stále u Jamese. Ještě že tam nezůstal táta.

Propadla bych se do země, kdyby to slyšel i on. Sice mi byl blíž než kdokoliv jiný, ale tohle slyšet nemusel.

,,bylo to hrozné! Nechtěla jsem na něj být zlá, ale když vytáhl Lokiho, tak už jsem se prostě neudržela" zase za to může Loki.

Nikdy jsem nebyla zlá, drzá, nebo cokoliv tomu podobného.

Tohle všechno začalo až po tom, co začal 'létat' na Zemi a my spolu začali trávit čas. Nakazil mě.

,,přejde ho to. Teď je jen zrazený, že mu to neopětuješ" to jsem věděla i bez něj.

Já si tímhle nikdy neprošla, protože první, kdo se mi kdy líbil byl Loki. A jak to dopadlo.

Nikdy mě nezaujal žádný kluk ze školy. Všichni se mi zdáli takoví obyčejní, jeden jako druhý.

Pak mi přišel do života Bůh a já byla ohromená. Nikdo nebyl jako on.

Hodněkrát už jsem si za to nadávala, ale možná, že to bylo správně, že byl zrovna on ten první.

Hledala jsem na tom jen to dobré, i když on moc dobrý nebyl. Stalo se...

,,jak to jde?" přešla jsem k němu a podívala se na Jamese, který seděl na lehátku a sledoval nás.

Přes záda mi přejel studený mráz, když jsme navázali oční kontakt.

Měla jsem z něj vážně nepříjemný pocit. Ještě nikdy jsem nepotkala člověka tak plného nenávisti.

,,nechce říct ani slovo. Zmanipulovali ho" ale jak přežil?