Nenahraditelná//CZ FF✔️

10.

Nechala jsem Steva v ošetřovně. Nevzdával to a snažil se z něj něco dostat.

Já spíš myslela na to, jak do něj dostat nějaké jídlo, ale rozhodně jsem ho nechtěla krmit.

,,přišla jsi na něco? Jak s ním, tak s Teseraktem?" vzhlédla ke mně Natasha.

Nevěřila jsem ji, že ji to opravdu zajímá. Kde vůbec byla, když ten chlap přišel?!

,,s tím mužem je Steve a na Teserakt nemůžu přijít. Vyčerpala jsem snad všechny nápady a výpočty" posadila jsem se za stůl, kde seděla s tátou.

,,dej si od toho pauzu. Třeba na něco přijdeš" vyložil na stůl několik karet táta.

Natasha naštvaně odhodila své karty a založila si ruce na hrudi.

Naklonila jsem hlavu na stranu. Netušila jsem co to hrajou ani jak je to může bavit. Jako děti, opravdu.

,,mám to v plánu. Teď se chci zaměřit na Peterův oblek" zaklonila jsem hlavu.

Slyšela jsem za sebou kroky a chtěla jsem zjistit kdo to je. Což jsem neměla dělat.

Kráčel si to k nám Loki s povrchním výrazem. Hlavu jsem vrátila zpátky a vyměnila si s tátou pohled.

Nikdy ho neměl rád a štvalo ho, že jsme se vídali. Pak, když se stala ta věc, ho začal z celého srdce nenávidět.

Loki se ke mně sklonil. Cítila jsem jeho chladný dech na krku a rameni.

Vždy byl chladný. Ať se jednalo o povahu nebo tělesnou teplotu. Nikdy jsem si toho tak extra nevšímala. Jako teď.

,,neprotáčej ty oči" zašeptal mi do ucha, až jsem se celá otřásla.

Zahlédla jsem tátu, jak dal ruku pod stůl na svůj opasek. Nikdy se nebránil ubližování Lokimu.

Už jsem chápala jeho rozhořčení. Začala jsem to cítit jako on. Začala jsem cítit nenávist.

Prudce jsem se zvedla, Lokiho od sebe odstrčila a vrátila se do laboratoře.

Vždycky jsem se ho snažila držet zpátky, na té dobré straně, až jsem to nakonec nezvládla.

Když se někdo topí, tak se ho můžete pokusit zachránit, ale nesmí vás stáhnout s sebou...

Chtěla jsem si dát aspoň den pauzu od práce, ale radši jsem to vzala zpět. Práce zněla lépe než být v jedné místnosti s ním.

Na obrazovce počítače zbělal obraz z jedné kamer, která byla na zahradě.

Po chvíli bílý stín zmizel a já uviděla Thora, jak míří k domu. Zase nám zničil trávník.

Nechala jsem to být a vešla do ošetřovny. Steve seděl naproti muži a sledoval ho.

Doufala jsem, že výsledky krve budou co nejdřív, abychom si potvrdili nebo vyvrátili, jestli je to James.

,,Bucky znáš mě. Chodili jsme na dvojité rande. Vymetali jsme bary. Pak jsi narukoval a mě nechtěli vzít. Přece si to musíš pamatovat" Steve vypadal zoufale.

Bylo mi ho líto. Možná, že si jen přál, aby to on byl. Ale říkal, že se jmenuje James.

Připadalo mi to, jako kdyby mu chtěl své domněnky vnutit. Pak by měl někoho, kdo přežil a nebyl by v tom sám.

,,proč mu říkáš Bucky?" posadila jsem se vedle něj na židli do tureckého sedu.

On si dal dlaně na obličej a dlouze vydechl. Vážně byl zoufalý.

S mužem před námi to ani nehnulo. Stále měl kamenný vyraz a mračil se. Byl plný nenávisti.

,,tak mu říkali úplně všichni. Stef já vím, že si myslíš, že jsem blázen, ale jsem si jistý, že je to on. Byl můj nejlepší přítel!" otočil na mě hlavu.

Odtrhla jsem pohled ze zelených očí muže a přesunula ho na Steva.

Měl červené oči a vypadal unaveně. Říkal, že nespal celou noc, ale na to jsme byli všichni zvyklí.

Šlo na něm znát, že je vystresovaný. Snažila jsem se být empatická, ale nešlo mi to.

,,běž spát, Steve. Jestli je to vážně on, tak se to brzy dozvíme" kývla jsem za sebe.

On poraženě zavrčel, zvedl se a beze slova odešel. Nechtěla jsem mu tak dát najevo, že mu nevěřím, ale nešlo to.

Byla blbost, aby to byl člověk z jeho doby. On byl zázrak, hříčka přírody. Nikdo, koho zmrazili, nepřežil. Až na něj.

Nebyla žádná šance, že by to byl jeho nejlepší kamarád.

Nechtěla jsem mu to ale vyvracet dokud bych neměla důkaz v podobě výsledků.

,,kapitán" odfrkl si. Zvedla jsem obočí. Znělo to spíše jako výsměch. To se mu Steve představil jako kapitán?

,,vysmíváš se někomu za jeho jméno a to své nám říct nechceš? Chci se taky zasmát" uronicky jsem se na něj usmála.

On mě přejel znechuceným pohledem. Trochu mě to znepokojilo.

,,já nemám jméno. Jsem voják, ty jména nemají" voják? I Steve byl voják, ale ve válce...

,,Steve, kapitán, byl taky voják a jméno má. I ty nějaké musíš mít. Seš si jistý, že to není James?" aspoň to zkusím.

,,nemám. Jméno" zavrčel na mě, přičemž dal důraz na každé slovo.

Protočila jsem očima, zvedla se a dala židle ke zdi, aby nepřekážely, kdybych ztratila trpělivost a chtěla ho zabít. Což se nestane.

,,měl bys jít spát a třeba si rozmyslet, co mi povíš, protože čím déle budeš zapírat, tím déle tu budeš" odešla jsem z místnosti.

Slyšela jsem, jak sebou začal cukat, ale nevěnovala jsem tomu pozornost.

Z řetězů se, doufám, dostat nemohl, takže jsem byla v bezpečí. Aspoň prozatím.

Začala jsem dělat Peterův oblek vlásečkovou technikou nejjemnějšího elastanu, abych ho mohla začít programovat.

Kontrolovala jsem muže a když usnul, tak jsem mu píchla kanylu s kapačkou.

To by mělo aspoň na chvíli pomoct, aby nebyl dehydratovaný. Stává se ze mě zdravotník.

,,nemám hlad, tati" zavrčela jsem bez toho, abych se otočila.

Už několikrát za mnou přišel, abych se šla najíst. Měl starost, ale úplně zbytečně. Byla jsem dospělá!

Otočila jsem se a uviděla mezi dveřmi vysmátého Petera.

Zrovna jsem do jeho obleku instalovala sledovací zařízení, kdyby se náhodou hodilo, a nečekala jsem, že ještě přijde.

On přešel ke dveřím do ošetřovny a naklonil se dovnitř. Vypadal jako kdyby viděl ducha. On vlastně duch byl.

,,netušila jsem, že tohle někdy řeknu" odmlčela jsem se a tím upoutala jeho pozornost. Proboha.