Nenahraditelná//CZ FF✔️

23.

,,od doby, kdy umřel Tony. Oni mají informace, které my nedokážeme jen tak získat" zpražila jsem ji pohledem.

Vážně mě štvala a neměla jsem náladu na její blbé kecy a shazování před ostatními.

,,já se Shuri vás budeme informovat odsud. Natasho, ty tu zůstaneš taky a budeš u Buckyho, kdyby si pro něj někdo náhodou přišel a..." ,,tak to ani náhodou" skočila mi do řeči.

Stiskla jsem ruce v pěst. Co si o sobě myslela? Nejradši bych ji postavila na své místo, aby věděla jaké to je!

,,nech rozhodování na Stef. Ona ví, co dělá" zastal se mě táta.

Po těle se mi rozlehl chlad. I když vypadali jako nejlepší kamarádi, tak se zastal mě! Mě!

Ano, byla jsem jeho dcera, ale i tak jsem netušila, že promluví.

Vždy se držel radši zpátky, než aby se míchal do cizích konfliktů, nejčastěji do těch mých a Natashi.

Ona se naštvaně otočila a odešla do druhého patra. O problém méně.

,,Petere, mladší" dodala jsem, když oba naklonila hlavu na stranu. Aspoň takhle je rozeznám.

,,ty zůstaneš taky tady, pro jistotu. Nechci riskovat, že tě dorazí, když jsi tak oslabený" on jen smutně přikývl.

Bylo mi líto, že ho odvolávám z boje, kdy by mohl pomoct zachránit hodně životů, ale jeho zdraví bylo přednější.

,,vy ostatní budete ve středu dění. Postupovat budeme podle toho, jak začnou oni. Čekám na další zprávy od Furyho a kdyby se něco dělo, tak vám to přijdu říct. Do té doby zatím naberte síly. Budete je potřebovat" lehce jsem se usmála.

Pozice vůdce sice byla příjemná, ale s velkou mocí přichází velká zodpovědnost, bohužel.

Doufala jsem, že mě Tony vidí, protože jsem aspoň jednou chtěla být lepší než on a teď to bylo na dobré cestě.

Sice byl mým vzorem ve všem, ale v komunikaci u mě rozhodně neuspěl.

V tomhle směru mi spíš ukazoval to, jak se nemám chovat. Ale i tak ti děkuju, Tony.

Se Shuri jsme zamířily do laboratoře připravit vše, co by mohlo být potřebné.

Ona přivezla nějaké zbraně z vibrania, takže jsme měli velkou šanci na výhru.

Steve chtěl jít zase k Buckymu, ale vystřídal ho táta, aby si chvíli odpočinul.

Trávil u něj nejvíc času a dalo by se říct, že úplně zbytečně. Jen ho to vysilovalo.

Se Shuri jsme se v půlce noci vystřídaly, abychom se aspoň trochu vyspaly, takže jsem byla vzhůru asi od čtyř ráno.

Musely jsme hlídat všechny kamery a to, jestli nenapsal Fury, což bylo náročné.

Seděla jsem v laboratoři a snažila se si povídat s Buckym, protože u něj nikdo tentokrát nebyl.

Dopadlo to tak, že jsem si povídala sama se sebou, ale aspoň mě to drželo vzhůru.

Všichni spali, aby měli sílu, kdyby náhodou Patronio zaútočil další den.

Nic zvláštního se nedělo až do odpoledne. Z prvního patra se ozývaly hlasy a hádky, ale já, Shuri a Steve u Buckyho jsme se k nim nepřipojili.

Aspoň oni si mohli užívat, dokud mohli a my jim do toho nechtěly se Shuri zasahovat a kazit jim to.

,,je to tu" zašeptala jsem, když jsem na jedné kameře v centru uviděla, že se něco provrtalo skrz asfalt na silnici.

,,zvedni Furyho hovor a řekni mu, že už to víme, já to jdu ostatním říct" vyskočila jsem ze židle, vzala Steva a vyběhla nahoru.

Všichni se začali chystat rychlostí blesku. Panter rozdal zbraně, které měl k dispozici a během deseti minut byli všichni pryč.

Natasha zůstala u Buckyho, jak jsem ji řekla a po chvíli za námi přišel i Peter.

Se Shuri jsme ostatní naváděli kam mají jít a kde je nejvíc netvorů, kteří vyskakovali z vrtáků v zemi.

Stále jsem hledala tvář Patronia, nebo Lokiho, ale nikde jsem ani jednoho z nich nezahlédla.

Museli chystat něco jiného, mnohem horšího, protože netvoři nebyli moc silný kalibr.

,,Clinte kryj mě" promluvil Steve. Děkovala jsem bohu, že jsme měli k dispozici mini vysílačky do uší.

,,brácho ve vedlejší ulici je jeden velký" promluvila Shuri a přepnula kameru na další ulice.

Peter tomu všemu jen přihlížel a šmejdil očima po počítačích, stejně jako já.

Nedokázala jsem se zbavit špatného pocitu v břiše. Ti dva něco určitě chystali. Proč by se jinak nezapojili?

Kolik měli armád? Kde byli sakra agenti S.H.I.E.L.D.u? Proč mi na tom všem něco smrdělo?

,,pošlu tam drona" oznámila jsem Shuri, když jsme chytly signál z jednoho velkého vrtáku uprostřed centra.

Vypadalo to, že všechny bytosti, které nebyly živé, se řídily z něho.

Poslala jsem dron, který jsem dala do lodi strážců a navedla ho až dovnitř vrtáku.

Všude uvnitř blikaly kontrolky a byly tam počítače, u kterých ale nikdo neseděl. Všechno bylo řízené z dálky.

Vzpomněla jsem si na dodávku, která do nás narazila, když jsme vezli Lokiho.

,,tohle dron jen tak neodrovná, Shuri" odpověděla jsem ji, když řekla, ať vyhodím všechny systémy.

,,je toho až moc a na to je ten dron až moc malý a slabý. Někdo tam musí osobně" zajela jsem si rukou do vlasů.

Bylo to až moc riskantní. Nechtěla jsem tam nikoho posílat. Nebyla jiná možnost, než...

,,půjdu tam. Všichni mají plné ruce práce a já tu jen sedím" vyhrkl Peter a postavil se přede mě, když jsem začala chodit po místnosti.

Bylo od něj hezké, že se chtěl obětovat pro dobro ostatních, ale nebyl by nápomocný.

Sice byl chytrý, ale takhle složité systémy by nevyhodil a než bychom ho se Shuri navedly, bylo by po všem.

,,tohle nezvládneš. Půjdu já. Shuri to tu zatím všechno povede" rozhodla jsem nakonec.

Oba začali vrtět hlavou na důkaz nesouhlasu, ale jinak to nešlo.

,,to nebyla otázka. Musím tam já. Nikdo jiný to nezvládne a Shuri tam rozhodně nepošlu, takže mi prosím zavolej odvoz. Já se půjdu převléct" dala jsem rozkaz Shuri.

Ona chtěla něco říct, ale já zvedla ruku a odešla do svého pokoje. Není jiná možnost. Musím to udělat. Musím.