Nenahraditelná//CZ FF✔️

3.

,,přišly mi výsledky z testů. Nevypadá to vůbec dobře" vytáhla jsem několik papírů z desek a podala mu je.

GAMA záření se pomalu vytrácelo a krevní destičky slábly, stejně jako jeho tělo.

,,co navrhuješ?" nespustil oči z papírů. Skousla jsem si spodní ret a zhluboka se nadechla.

,,jsou jen dvě možnosti. Smrt, nebo se vystavit dalšímu záření. Pokud se všechno vytratí, vaše tělo zeslábne tolik, že nezvednete ani tužku. Pak začnou chřadnout kosti a..." ,,chápu" skočil mi do řeči.

Papíry přeložil a nechal si je v rukách. ,,děkuju, Stefany" obešel mě a zamířil do druhého patra.

Bylo mi ho líto. Měl před sebou těžké rozhodnutí a já doufala, že se rozhodne správně.

V tomhle případě to znamenalo, že se vystaví dalšímu záření.

Hulk byl pro Avengers silný článek, i když nevycházela na povrch často. Vždy nám tím hodně pomohl.

Odebrala jsem se do laboratoře a začala hledat papír, kam Tony napsal parametry pro Peterův oblek.

,,Stef" ozval se místnosti hlas Steva. Lekla jsem se, takže jsem se uhodila týlem hlavy do stolu, pod kterým jsem sbírala papíry.

Chytla jsem se za hlavu a postavila se tak, abych viděla ke dveřím, ve kterých stál společně s Peterem.

Snažil se udržet smích, až z toho začal rudnout, nad čímž jsem protočila očima.

Ukázala jsem do jednoho rohu, kde byl jeho štít a vzala si ze stolu desky s papírem a propiskou.

Počkala jsem až Steve odejde a pokynula Peterovi, aby se posadil k jednomu stolu.

Patřil Tonymu. Měla jsem nostalgickou chvilku, když jsem ho tam viděla sedět. Vypadal zapálený do své práce jako on...

Zavrtěla jsem hlavou a dala před něj desky. ,,napiš co bys chtěl v obleku mít a já to pak dám dohromady s dalšími věcmi" on přikývl a vzal si propisku.

Tony o něm mluvil jako o někom, kdo nezavře pusu a stále o něčem mluví, ale doopravdy vypadal jako tichá myška.

,,napiš cokoliv, ale rovnou zapomeň na smrtící zbraně, granáty a bůh ví co. To ty nebudeš potřebovat" on ke mně zvedl hlavu.

Snažila jsem se zavtipkovat a odlehčit atmosféru, ale nevypadal na to, že to pochopil.

,,jak tě to napadlo?" naklonil hlavu na stranu a přejel mě celou pohledem.

Sklonila jsem hlavu. Neměla bych o něm tolik mluvit. ,,Tony to chtěl do svého obleku" zašeptala jsem.

,,chybí mi" opřel se o židli, zadíval se na papír před sebou a začal do rohu kreslit malou pavučinu.

Pousmála jsem se nad tím. Doopravdy byl jako pavouk. Nejen že se tak choval, ale měl to i zafixované v hlavě.

,,to všem, Petere" otočila jsem se ke svému stolu a stiskla si kořen nosu, abych zadržela slzy. Už nebudu plakat.

Vzala jsem ze stolu tablet a podala mu ho. ,,pusť něco, nerada pracuji v tichu" on si ho ode mě vzal a začal do něj koukat.

Každou chvíli mi víc a víc připomínal Tonyho. Peter byl taky vynálezce. Jeho první obleky byly jeho zásluha.

,,máš dobrý vkus" zvedl ke mně hlavu s lehkým úsměvem. Jen jsem pokrčila rameny a vrátila se k hledání parametrů.

,,to díky Stevovi" vytáhla jsem složku s papíry, které jsem v životě neviděla. Další plány?

,,díky chlapovi, který byl sedmdesát let rampouch?" rozesmál se.

Nakrčila jsem nos. Steve měl už hodně přezdívek, ale takhle mu ještě nikdo neřekl.

,,on dostal typ co si pustit a pak s tím přišel za mnou, protože nevěří novodobé technologii" on jen uznale kývl.

Trvalo dlouho, než se Peter odhodlal napsat první věc, co by do obleku chtěl.

Ja mezitím našla papír, které jsem hledala a začala navrhovat vzhled obleku. ,,co tohle?" spustila jsem návrh na hologram.

Pomalu jsem ho otáčela, aby si ho mohl prohlédnout ze všech stran.

Byl z toho vyjukaný, div mu nevypadly oči z důlků. ,,jsi fakt dobrá" zvedl se a začal si s tím otáčet sám.

Hrdě jsem zvedla bradu a začala mu ukazovat funkce, které jsem zatím přidala.

Šlo na něm vidět, že je z toho doopravdy nadšený, což mě potěšilo, hlavně protože to byl první oblek, který jsem dělala sama. 

,,jaký byl v soukromí?" zeptal se, když si šel sednout zpátky za stůl.

Na chvíli jsem se zamyslela. Nikdy jsem nemyslela na to, jestli byl jiný v soukromí a na veřejnosti.

Přišel mi stejný. Byl arogantní, ale myslel dřív na ostatní než na sebe. Neviděla jsem rozdíly. Byl stále ten stejný Tony.

,,takový, jakého jsi ho znal. Petere..." vzala jsem si židli a sedla si naproti němu.

,,vždycky by si vybral tvoje bezpečí, i kdyby měl riskovat životy všech ostatních. Byl jsi pro něj jako syn. Měl tě rád, i když ti to nikdy neřekl. Básnil o tobě v jednom kuse, až mi to lezlo na nervy" on se zasmál i přes slzy v očích.

On byl pro něj jako syn, ale Tony byl pro něj jako otec, kterého odmalička neměl.

Četla jsem jeho složku, i když jsem neměla. Zajímalo mě, kdo další by měl být nazývaný superhrdinou.

Bylo mi sedmnáct, když se o něm začalo mluvit a Tony se o něj začal zajímat.

,,děkuju" protřel si oči a vrátil se k psaní. Chvíli jsem ladila návrh obleku, ale pak přišel táta s tím, že se mnou potřebuje mluvit Thor.

Nechala jsem Petera v laboratoři a šla nahoru, kde čekal Thor, který nevypadal nadšeně.

,,jen Odina a Lokiho?" založila jsem si ruce na hrudi a přikývla. Koho bych ještě měla chtít?

Thor odešel ven a já se otočila k tátovi, který stál u linky a vypadal bezradně.

,,já to vezmu" povzdechla jsem si nakonec a odehnala ho z kuchyně pryč.

Měla bych si dát přestávku od práce. Už mi to přestávalo i myslet, jak jsem toho dělala moc.

Měla jsem rozdělaných až moc projektů, takže by se mi pauza hodila.

A taky jsem si musela srovnat myšlenky před tím, než by se u nás objevil Odin s ním.

Neviděla jsem ho dva měsíce, ale přišlo mi to jako věcnost. Jak se k němu mám po tom všem chovat?