Nenahraditelná//CZ FF✔️

37.

,,pokud jde Steve, já jdu taky. Nenechám si rozkazovat od nějaké rozmazlené holky" znovu se na mě zašklebila.

Táta ji okřikl. Zvedlo mi ego, že za mnou stojí, ale moje psychika byla za poslední dny na dně.

,,fajn. Běžte si" zvedla jsem se od stolu a utekla do svého pokoje.

Nedokázala jsem vstřebat, že chtěl Steve odejít. Prvně odešli Tonyho rodiče, pak samotný Tony a teď Steve?

Steve sice neodcházel nadobro, stále žil, ale i tak to bolelo.

Byl pro mě jako starší brácha. Nedokázala jsem si představit, že bych ho každý den neviděla.

Chtěla jsem se vrátit do předešlého večera, kdy jsme byli všichni spokojení.

,,Stef" vešel do mého pokoje táta, ale já se k němu otočila na posteli zády.

Viděl mě brečet před pár dny a to už bylo moc. Nemusel mě vidět znovu.

,,se Stevem promluvím. Vím, co pro tebe znamená a taky vím, že on to cítí stejně. Teď jen našel někoho, kdo mu rozumí a je z jeho doby, tak ho nechce hned ztratit" sedl si na postel a pohladil mě po zádech.

,,vybral si jeho místo nás" vysoukala jsem ze sebe přes knedlík v krku.

Vždy jsem si myslela, že mě bere jako sourozence, jako já jeho, ale tohle mi to vyvrátilo.

Vybral si někoho, koho neviděl přes osmdesát let. Někoho, o kom si myslel, že je mrtvý.

Mě viděl vyrůstat. Byli jsme spolu dennodenně od toho, co ho rozmrazili a on mě chtěl jen tak opustit.

Tohle nešlo odpustit. Brala jsem to jako zradu. Připadalo mi to jako kdyby mě neměl rád.

,,takhle to nesmíš brát, Stef. Jenom ho bere jako někoho, koho chce ochránit. Tak, jako my jeho" měl pravdu, ale nechtěla jsem to připustit.

Taky jsem nechtěla, aby někam Steve odešel. Vždy jsem si říkala, že jsme merozluční a najednou tohle...

,,chci být sama" zašeptala jsem a schovala hlavu do polštáře.

Dral se mi do úst vzlyk, ale já ho musela udržet aspoň do doby, než by odešel.

,,budu u kamer, kdybys něco potřebovala" naposledy mě pohladil po zádech a odešel.

Naplno jsem se rozbrečela do polštáře. V poslední době jsem byla psychicky úplně na dně.

Zdálo se mi, že v jednom kuse jen brečím, ale měla jsem na to pádné důvody.

Pořád jsem myslela ne to, že by tohle Tony nedopustil.

Nedopustil, aby se tým rozpadl. Držel všechny pohromadě.

Možná on byl ten nenahraditelný kousek, bez kterého se začalo všechno rozpadat.

Připadalo mi to, jako kdybych plakala věcnost. Několikrát jsem se chtěla zvednout a jít za Stevem.

Nakonec jsem si zpátky lehla a nanovo se rozplakala.

Bylo to jeho rozhodnutí, které jsem nechtěla měnit. Aspoň jsem viděla, za co mu stojím...

Nakonec jsem se zvedla, ale protože jsem měla nehorázný hlad.

Stála jsem v kuchyni a trhala si na kousky plátek sýra, které jsem si vkládala do úst.

Moje půlnoční svačinky byly pokaždé jen sýr. Nic jiného bych nepozřela.

Koukala jsem do blba a byla myšlenkami úplně jinde, když se vedle mě z ničeho nic objevila něčí postava.

Odskočila jsem a přitom upustila sýr na zem. Co ten tu dělá?

Reflexně jsem se napřáhla a dala mu silnou facku, až mě začala pálit ruka.

On otočil hlavu na stranu a přitom se usmál. Směje se vždy když dostane ránu?

,,fajn, jsi skutečný. Co tu chceš?" sebrala jsem sýr ze země a vyhodila ho do koše vedle sebe.

,,zase jíš sýr uprostřed noci?" zašklebil se při pohledu na zbytek plátkového sýra.

Protočila jsem očima a zopakovala svoji otázku. Nechtěla jsem se s ním vůbec vybavovat.

Na druhou stranu jsem byla ráda, že pořád žije. Byla to taková úleva.

,,vzbouřili se proti mně" pronesl s nezájmem a já vykulila oči. Proti němu? Nebyl vůdce Patronio?

,,a co chceš po mně?" dobírala jsem si ho. Věděla jsem, že chce pomoct.

Nikdy si neuměl o pomoc říct a já si ho tím chtěla podvolit. Možná to by mu mohlo rozmrazit srdce.

Chtěla jsem nad ním zlomit hůl, ale to jednoduše nešlo.

Možná mě obměkčilo to, že si přišel pro pomoc za mnou a vypadalo to, že jsem jeho první i jediná možnost.

,,tak se vrať až budeš vědět, co chceš" chtěla jsem se otočit, ale on mě chytl za paži a přitáhl si mě k hrudi.

,,Loki pusť mě" zavrčela jsem na něj a snažila se mu vykroutit, ale nepovedlo se mi to.

S temnotou do něj vstoupila nejspíš i síla, protože takhle silný nikdy nebyl.

Nebo to aspoň nezkoušel na mně. Chci zpátky starého Lokiho.

On nasadil na tvář svůj povrchní úsměv, který mu ale během sekundy zmizel.

Stisk povolil a chytl se za hruď na straně, kde měl srdce. Až tehdy jsem si všimla, že za ním stojí Bucky.

Ruce měl natažené k Lokiho zádům a něco v nich tiskl. Proboha.