Nenahraditelná//CZ FF✔️

5.

,,nechci se svého majetku jen tak vzdát" postavil se Odin naproti mně.

Měla jsem z něj respekt. Byl to Bůh. Měla jsem možnost mluvit s Bohem a ještě s ním obchodovat.

Tohle se nepoštěstilo jen tak někomu a v tu chvíli bych si přála, abych byla jen tak někdo.

,,právě proto jsem chtěla, abyste přivedl i Lokiho" hned, jak uslyšel své jméno se narovnal.

,,já jsem předmětem obchodu?" ani já, ani Odin jsme mu nevěnovali pohled.

Koukali jsme si navzájem do očí, v tomhle případě já do toho jediného, které měl a snažila se vypadat odhodlaně.

,,poslouchám" přikývl Odin a zpět si sedl, ale nespustil ze mě oči, stejně jako jeho dva synové.

Zhluboka jsem se nadechla a jako první přerušila náš oční kontakt.

Zadívala jsem se na své prsty. Ztratila jsem odvahu to s ním projednat, aby to nevypadalo jako že je to osobní.

Už jsem to dotáhla daleko. Nemohla jsem to vzdát jen tak. Tohle je pro tebe, Tony.

,,vy mi dáte Teserakt a já vás zbavím Lokiho a zodpovědnosti za něj. Samozřejmě to není jen tak. Loki je zabiják, a proto chci společně s teseraktem i Lokiho žezlo" všem třem malém spadla brada až na zem.

,,ty ses zbláznila!" vykřikl Thor a postavil se tak prudce, až se jeho židle převrátila a spadla na zem.

Jeho hlas se několikrát odrazil od stěn a mně stále zvonil v uších. Řekla jsem to. Vážně jsem to řekla.

Podívala jsem se na Odina a ignorovala Thora. Vypadal zamyšleně.

,,nebudete se mnou obchodovat!" zakričel Loki, taky se prudce postavil a zkoušel se vykroutit z pout.

Oba byli rozčilení, ale Odin vypadal v klidu. Dokonce vypadal, že nad tím silně uvažuje.

,,dobře" promluvil po chvíli, kdy se místností ozývalo jen cinkání pout, což hned ustalo.

Jejich oči padly na otce. Ani jeden nevypadal na to, že tomu chtějí uvěřit.

,,pokud něco provede, tak už nepůjdou dluhy na Ásgard, ale na vás. Nebudeme mít s jeho zločiny nic společného" kývla jsem na souhlas.

Loki těkal pohledem z Odina na mě. Thor se na mě mračil a zatínal pěsti.

,,je radost s vámi obchodovat, Stefany. Doufám, že vám projekt vyjde" potřásl si se mnou rukou Odin a předal mi klíče od Lokiho pout a jeho žezlo, pro které poslal Thora.

Už se chystal zpět na Ásgard. Sepsali jsme smlouvu, která byla výhodná pro obě strany. Hlavně pro tu naši.

Měli jsme dva kameny nekonečna a mohla jsem s nimi provádět tolik pokusů, kolik se mi jen zlíbilo.

Odin zastavil Thora dřív, než stihl cokoliv říct a požádal ho, aby ho následoval zpět domů, takže musel jít.

Vzala jsem si z linky mechanický obojek, který patřil S.H.I.E.L.D.u a dala ho Lokimu na krk.

Sloužil k omezení jakýchkoliv schopností a to se mi hodilo, když už jsem vyjednala něco takového.

Přeprogramovala jsem ho tak, aby se ztratoval, pokud by se dostal dvacet metrů od našeho domu.

Zabilo by ho to. Tentokrát jsem musela být já ta nelítostná a ne on.

,,ani se nesnaž utéct. Bez mého souhlasu se nedostaneš pár metrů od domu. Pokud se o to pokusíš, tak se to zkratuje a zastaví ti to srdce" více jsem mu obojek utáhla.

,,kdy jsi mi začala být tak moc podobná?" nahl se nade mě, ale já o krok odstoupila.

Nikdy bych nedokázala být jako on. Nebyla jsem tak chladnokrevná. Jakto, že jsem si toho nikdy nevšimla?

,,nejsme si podobní ani zdaleka" odemkla jsem mu pouta a dala je vedle sebe na linku.

On si začal mnout zápěstí a přitom ze mě nespouštěl oči, ale já pohledem uhnula.

Loki se zasmál a opřel se vedle mě rukama o linku, takže jsem neměla šanci utéct.

Otočila jsem hlavu na stranu a zavřela oči. Už jsem mu nechtěla znovu podlehnout. Už znovu ne.

,,měl by sis dát sprchu" vysoukala jsem ze sebe, ale oči neotevřela. Nejenže vypadal jako mrtvola, on tak byl i cítit.

A taky jsem ho od sebe chtěla dostat. Co nejrychleji a co nejdál. Začala jsem litovat, že jsem obchodovala zrovna s ním.

Ale nic jiného mě nenapadlo. Odin měl všechno a co neměl, to si obstaral.

Jediné, nad čím neměl kontrolu, byl Loki a já ho od toho mohla osvobodit. Tak to musím překousnout.

Nedělala jsem to pro sebe, ale pro budoucí, i minulou generaci. Mohla jsem změnit hodně věcí.

,,můžeš tam jít se mnou" zašeptal mi do ucha. Ráda bych řekla, že se mi z toho zvedl žaludek, ale stal se pravý opak.

Svaly v podbřišku se mi stahovaly a mé tváře začaly nabírat červenou barvu.

Už dlouho jsem něco takového nepocítila. Dělal se mnou divy, ale doufala jsem, že to skončilo po tom, co udělal. Nestalo se.

,,běž od ní ty bastarde" prořízl ticho, kdy se ozývalo jen můj zrychlený dech, tátův hlas.

Pomalu jsem otevřela oči. Stál za Lokim s lukem v ruce a měl namířený šíp na jeho zátylek.

Loki zvedl ruce do obranného gesta a o dva kroky ode mě odstoupil.

Konečně jsem mohla svobodně dýchat. Táta na něj nepřestal mířit, dokud ode mě nebyl dost daleko.

,,v pohodě?" povolil luk a namířil ho k zemi, aby byl v postřehu, kdyby Loki něco zkusil.

Přikývla jsem a rukou si projela vlasy. Nedokázala jsem se na ně ani podívat.

Cítila jsem se trochu provinile. Milovala jsem vzrušení a adrenalin a tohle pro mě bylo příjemné, ale nepřijatelné.

Nemohla jsem cítit něco takového v blízkosti vraha. V blízkosti Lokiho.

,,co tu děláš a kde je Thor?" zamračeně ho sledoval táta. Chtěla jsem zasáhnout, ale zarazila jsem se.

Došlo mi, že jsem udělala pěknou blbost, když jsem ostatním dopředu neřekla o tom, co chci udělat.

Možná, že jsem věděla, že by bylo proti tomu. Ale teď už bylo pozdě.

,,všechno vám vysvětlím. Odvedeš ho prosím do posledního pokoje vpravo? Vytopím mu tam. Chvíli u nás pobude" prosebně jsme se na něj podívala.

Chvíli váhal, ale nakonec kývl. Věřil mi. Věděl, že všechno, co dělám, má svůj důvod.

Táta odešel s Lokim po schodech nahoru a já se musela posadit.

Měla jsem měkká kolena a určitě bych spadla, kdybych ještě chvíli stála. Tohle bude ještě zajímavé.