Nenahraditelná//CZ FF✔️

16.

,,Petere" snažila jsem se ho oslovit, ale odezvou mi bylo jen šumění.

Začala jsem nadávat a pokusila se najít kameru, která by byla aspoň trochu namířená na místo, kde se Peter zastavil.

Když jsem nenašla žádnou, která by mířila přímo na budovu, tak jsem se snažila najít nějaký odraz.

Ať to bylo okno, sklo auta, nebo cokoliv, co by mi pomohlo.

,,mám problém" ozval se místností Peterův hlas z mikrofonu a mně se na chvíli ulevilo.

V další chvíli jsem mu měla chuť nafackovat, že mě neposlechl.

A až v tu další jsem dostala strach, že se mu něco stane, protože měl jen prototyp obleku.

,,je tu nějaký chlap a jeho lidi" mluvil dál a já se sedla blíž k mikrofonu.

,,padej z tama, Petere. Hned" já to věděla! Věděla jsem, že se něco děje a že mu nepsal Ned!

A on jako dítě na truc musel odejít bez toho, aby mě vyslechl!

,,nejde to. Jsem v nějaké... iluzi. Je tu hrozná tma. Nevidím kde jsem" bože!

Aktivovala jsem všechny zbraně v jeho obleku, kdyby je náhodou potřeboval a vyčkávala.

Hrozně mě štvalo, že jsem ho nechala odejít a on tak naletěl do pasti.

Tohle by Tony nedovolil. Neodpustil by mi, kdyby se Peterovi něco stalo. Ale on se do toho uvrtal sám.

Teď bylo na mně, abych ho z toho dostala živého a zdravého.

,,už nejsi tak sebevědomý, když nemáš za prdelí Starka, že?" ozvalo se odněkud zdálky.

Musela jsem napnout uši, abych to vůbec slyšela. Ten hlas jsem neznala.

Z mikrofonu se ozvalo dunění a skřípání štěrku o zem s následným Peterovým nadáváním.

,,musíš pryč. Nemáš doladěný oblek, abys s někým bojoval, takže se do ničeho nepoustěj" otočila jsem se k počítači.

Přepnula jsem mikrofon z Peterova obleku na mikrofon v domě.

Můj hlas by se měl ozvat v každém koutě domu. Za to ti děkuji, Howarde.

Už hodněkrát nám to pomohlo, ať se jednalo o cokoliv. Ten chlap prostě myslel na všechno...

,,Steve, Natasho. Potřebuji, abyste šli pro Petera. Útočí na něj nějaký chlap a on má jen prototyp obleku. Pošlu vám souřadnice jeho polohy. Čím dřív pro něj půjdete, tím lépe" hned jsem jim poslala souřadnice.

Přepnula jsem mikrofon zpátky na Petera. Stále na něj někdo mluvit, ale byl moc daleko, takže jsem neslyšela co říká.

,,nemůžu odsud. Nevím ani kde jsem. Dostal se mi do hlavy. Ukazuje mi nějaké věci" zaskučel Peter.

Povzdechla jsem si a na počítači si vyjela všechny kamery, které aspoň trochu zabíraly budovu, ve které byl.

,,jede pro tebe Natasha se Stevem. Měli by tam za chvíli být, tak vydrž a nic nedělej" James.

Úplně jsem zapomněla na toho blbečka vedle. Spoléhala jsem na to, že se z těch řetězů vážně nedostane.

Kdyby se z nich dostal, tak jsem v hajzlu já, Peter i táta s Lokim nahoře, protože by nebyli připravení na útok.

,,Stark mi zabil přítele. Teď já zabiju toho jeho. Doufám, že se na nás z pekla dívá" zahřměl mužský hlas.

Peter se zajíkl a já slyšela jen vzduch, který proudil kolem jeho masky.

Sledovala jsem kamery jako ostříž. Už chápu, proč se zajíkl.

,,prosím řekni mi, že ten, co spadl z pátého patra, jsi nebyl ty" vydechla jsem, ale odezvou mi bylo Peterovi trhané dýchání.

Zlostně jsem uhodila do stolu ve chvíli, kdy Natasha zastavila své auto kousek od Petera. Aspoň něco vyšlo.

Steve si klekl, sundal Peterovi masku a otočil ji naruby.

,,kašlete na toho chlapa. Dovezte Petera sem" promluvila jsem a úlevně se opřela o židli.

Je konec. Trvalo to jen pár minut, ale mně to přišlo jako hodiny.

Kdo byl mužův přítel? Koho Tony zabil? Kdo vůbec ten muž byl?!

Už jsem neměla mozek zatížený záchranou Petera, takže mi v mysli naskakovaly otázky všeho druhu.

Vzala jsem nohy na ramena a zamířila do ošetřovny, kde jsem hned sáhla po anestetikách.

Měli jsme jen jedno lehátko a na tom byl James, takže jsem se ho musela na pár hodin zbavit.

Netušila jsem jak na tom bude Peter, když spadl z pátého patra, ale vzhledem k tomu, že sotva dýchal, tak asi špatně.

,,teď se na pár hodin prospíš. Doufám, že si na něco vzpomeneš" kysele jsem se na něj usmála a píchla mu jehlu do paže.

Ani se mě nesnažil zastavit, což mě překvapilo. Myslela jsem si, že se bude bránit.

Třeba už přicházel k rozumu a došlo mu, že si to dělá jen těžší.

James po chvíli usnul na lehátku. Nezbývalo mi nic jiného, než počkat na Steva, aby ho z tama dostal. Záchrana.

,,co se sakra děje?" vtrhl do ošetřovny táta a já poděkovala bohu, že mi usnadnil práci.

,,můžeš ho prosím dostat z toho lehátka? Potřebuji ho volné. Peter se dostal do křížku s nějakým chlapem, který ho shodil z pátého patra" on jen kývl a neptal se.

Sundali jsme Jamese z lehátka, posadili ho na zem a opřeli ho o zeď, ve chvíli, kdy přišel Steve.

Nesl Petera, který vypadal jako v bezvědomí, v náruči, ale Natasha za nimi nešla.

,,polož ho na břicho, prosím. Spadl na záda, takže bude hlavní problém tam" ukázala jsem na lehátko a přešla k němu.

Poklepala jsem na pavouka na Peterově hrudi a jeho oblek během chvilky zmizel. Ještě že má spodní prádlo.

Vzala jsem si ho do rukou a hned ho odložila, když Steve položil Petera.

,,tati zaveď mu kapačku" vydala jsem další rozkaz. A podívala se na Peterův zátylek.

Tekla mu z tama krev a měl tam ošklivou ránu. To dopadl.

Dýchal. Sice mělce a trhaně, ale dýchal a to bylo hlavní. A co mám dělat teď?