Nenahraditelná//CZ FF✔️

21.

Otočila jsem se s protočením očí a podívala se na zázrak za sebou.

Postával tam brunet s tmavší kůží, v mikině jejich školy a vedle něj stálo několik kluků, co se s ním smáli.

,,váš vůdce, neandrtálci? Má vás pěkně zmanipulované, když se smějete jeho špatným vtipům" vrátila jsem mu jízlivou poznámku.

Oni se hned přestali smát. Znovu jsem protočila očima a chystala se odejít, ale zastavil mě jeho hlas.

,,nehraj si na drsnou, kotě. Máš stát u plotny a ne si tady vyskakovat" zastavila jsem se na místě.

Nesnášela jsem předsudky a ještě k tomu ty o nerovnoprávnosti žen a mužů.

Všechen můj vztek jako kdyby vzešel na povrch a já se neudržela, zpět se k němu otočila a jednu jsem mu natáhla.

On se chytl za tvář a odvrátil hlavu. Páni. Byl to vážně dobrý pocit úlevy.

,,jsi ubohý. Přestaň si dovolovat na lidi, na které nemáš, blbečku" pohodila jsem vlasy a odešla od něj.

Několik lidí na mě koukalo, ale já je ignorovala a neotáčela se. Doufám, že za mnou ti dva jdou.

Cítila jsem se tak nějak uvolněně. Už jsem chápala, proč se používá násilí při vybití vzteku. Mně to pomohlo na plné čáře.

,,měla jsi vidět jeho výraz" zasmál se Peter, když se objevil vedle mě.

Pro sebe jsem se uculila. Možná bylo riskantní udělat něco takového tomu frajírkovi, ale já už se neudržela.

Proč si vůbec utahoval z Petera? A hlavně proč si to nechal Peter líbit?

Vsadila bych všechno jmění po Tonym na to, že by toho blbečka přepral s jednou rukou za zády.

Celou cestu domu jsem měla hrozně nepříjemný pocit v žaludku.

Bylo mi na zvracení. Nevěděla jsem proč. Možná to bylo jen ze stresu. Chyba.

Taky jsme Peterovi vysvětlili co se stalo, jak jsem přišla k tomu zranění, kdo byl ten chlap co ho napadl a co chystá.

Byl z toho trochu mimo a už nepromluvil. Byl až moc zamyšlený.

Doma jsem hned zamířila do laboratoře, abych vystřídala Steva, ale zastavila jsem se na posledním schodu.

Po celé místnosti byly poházené papíry a dveře od sejfu, ve kterém byl Teserakt a Lokiho žezlo, byly vylomené.

Dala jsem si ruce před ústa a snažila se zadržet slzy. Proboha.

Mezi dveřmi do ošetřovny jsem si všimla Steva. Ležel na zemi a vypadal jako v bezvědomí.

Hrklo ve mně. Hned jsem si k němu klekla, otočila ho na záda a dala mu menší facku.

Pomalu otevřel oči, které měl úplně rudé. Co se tu sakra stalo?

Bucky seděl na lehátku a vypadal, že se taky před chvíli probral, takže jsem hned vyloučila, že za to může on.

,,co se stalo?" pomohla jsem Stevovi vstát a radši se neotáčela na tu spoušť za sebou.

,,přišli sem nějací zelení skřeti s nějakými žezli podobnými tomu Lokiho. Namířili to na nás a než jsem stihl něco udělat, tak bylo po všem" vysvětlil zmateně Steve.

Moc jsem nepochopila, co přesně se stalo, ale jedno mi bylo jasné.

Určitě za to mohl Patronio. Tímhle už si dovolil moc. Prvně unesl Lokiho, pak se k nám vloupali. Co přijde dál?

,,co se stalo tobě? A co Fury?" kývl k mé hlavě a zkontroloval Buckyho řetězy.

Nedokázala jsem si zvyknout na to, že bych mu měla říkat Bucky. Byl pro mě James.

,,stala se nám nehoda cestou na základnu a vzali Lokiho. Fury mě neskutečně naštval" začala jsem sbírat papíry ze země. Budu je muset seřadit.

Řekla jsem Stevovi o všem, co se stalo a kdo je ten chlap, který vlastně ani nebyl člověk.

,,teď by ses ty měla omluvit Stevovi, že jsi tu nebyla, když k nám přišla nějaká stvoření. Co kdyby mu šlo o život? Kde jsi jako byla?" vyjela jsem na Natashu.

Přišla odpoledne celá vysmátá a s radostí se ptala, co jsme dělali.

Už jsem to nevydržela a vybouchla. Ta ženská mě nehorázně štvala. Ona byla tak falešná a nechutná!

,,nebo víš co? Mě to nezajímá, ale příště, až bude hořet u prdele tobě, tak doufám, že ostatní taky odejdou" vzala jsem nohy na ramena a šla do laboratoře.

Ještě jsem nezačala svolávat ostatní potřebné lidi podle seznamu Furyho, co mi poslal.

Připsal k tomu, abychom se začali připravovat na boj, s čímž jsem počítala, ale i tak mě to vyděsilo.

Byla to první akce bez Tonyho. Vždy byl ten hlavní, který vedl ostatní a zadával jim úkoly.

Teď to mělo připadnout mně a já se na to vůbec necítila.

Bála jsem se, že něco pokazím a zklamu je. To jsem měla asi po tátovi. Jeho největší strach byl, že zklame svou rodinu...

Pár hodin mi zabralo najít spojení s lidmi ze seznamu. Fury mi to neulehčil.

On měl určitě nějaký kontakt na všechny, nebo aspoň na polovinu z nich, ale nic mi neposlal.

Doufala jsem, že aspoň i on někoho zavolal a nenechal to všechno na mně.

Několik lidí, pokud se jim tak dalo říkat, mé prosby zamítlo, že museli chránit své země či planety.

Prý to v jiných vesmírech také nebylo růžové, takže jsem chápala, že jejich národ je na prvním místě.

Jedině s Thorem jsem se neměla jak spojit a říct mu co se stalo s Lokim.

Rozhodně jsem neplánovala si stoupnout na zahradu a začít křičet do nebe s domněním, že mě uslyší.

První z přivolaných se dostavili ještě před setměním. A zničili nám trávník.

,,omlouváme se za ten trávník. Peter neumí parkovat" vyskočil z jejich lodi jako první malý mýval.

Poprvé jsem ho viděla na fotkách, když něco ukradl ze Země a Fury s tím přišel za Tonym, aby ho vysledoval.

Pak jsem o něm dlouho neslyšela a po několika letech jsem se dozvěděla, že se pasoval na strážce galaxie.

,,já že neumím parkovat? To ty máš řízení nastavené pro krysy!" vyskočil za ním Peter a začal vyšilovat. Tohle bude ještě náročné.