Nenahraditelná//CZ FF✔️

32.

Otevřela jsem oči, když světlo zhaslo a rozhlédla se.

Byla jsem na místě, ze kterého šlo vidět do vesmíru. Vypadalo to nádherně.

Někdo si za mnou hraně odkašlal a já se otočila. Stál tam muž s tmavou pletí a zlatýma očima.

,,jsem Heimdall. Co přivádí Stefany Bartonovou, pozemšťanku, na naši planetu?" jak zná mé jméno?

Radši jsem se ho neptala, protože by mě to určitě jen vyděsilo.

,,musím mluvit s Odinem" spolkla jsem knedlík v krku.

O Heimdallovi jsem od Thora už slyšela, ale mně nepřipadal tak sympatický, jak ho vybarvil on.

,,dávejte si pozor na to, komu věříte. K Odinovi se jde tudy. Snad nevadí, že jsem vám zajistil odvoz" ukázal na barevný most, na kterém stál kůň.

Několikrát jsem zamrkala, poděkovala, nasedla na koně a vydala se po mostě k pozlacenému městu.

Bylo trochu zničené a z nějakých míst se kouřilo, ale i tak bylo krásné.

Neuměla jsem jezdit na koni, ale on se vedl sám, takže jsem nemusela nic dělat.

Vrtalo mi hlavou proč mi Heimdall řekl, abych si dávala pozor. Nevěřila jsem jen tak někomu.

Svěřovala jsem se jen tátovi a tomu jsem mohla věřit i bezhlavě.

Přemýšlela jsem nad tím celou cestu, dokud kůň nezastavil u zlatého paláce.

Jedna žena mě zavedla až přímo do nějakého sálu, kde na trůnu seděl Odin, který vypadal zamyšleně.

Hned, jak mě uviděl, se narovnal a propletl si prsty na rukou.

,,nečekal jsem vás tu" pronesl jako první on. Zhluboka jsem se nadechla a uspořádala si myšlenky.

,,potřebuji s vámi mluvit o Teseraktu" přišla jsem k němu blíž, až stráže vedle jeho trůnu udělali krok dopředu.

Odin mi pokynul rukou, abych mluvila a já spustila.

,,kde jste ho vzal? Kdyby... Kdybych ho měla víc a po menších kouskách, tak by to mohlo pohánět stroj času, který by vám mohl vrátit ženu. Na Zemi toho o Teseraktu moc nevíme, a proto jsem přišla za vámi" a obleky.

Zkusila jsem vypočítat, jestli by šlo, aby oblek poháněl kousek Teseraktu a vypadalo to, že jsem na to přišla.

Bylo to spontánní, ale prioritou pro mě byl stroj času, protože to by mohlo změnit mnohem více.

Odin chvíli přemýšlel, ale pak se zvedl a postavil se přede mě.

,,Teserakt je jen jeden, Stef. Nejde jen tak naklonovat" zamračila jsem se nad tím, co řekl.

Nikdy mi neříkal Stef. Říkal mi Stefany. Nijak jinak. Jen Stefany.

Odhodlaně jsem zvedla pohled na jeho oko. To není možné.

,,chci s vámi mluvit o samotě, Odine" vyhrkla jsem. Musela jsem si ověřit svoji domněnku.

On se vrátil zpátky na trůn a poručil všem, aby opustili sál.

Začalo mi to smrdet ještě víc. Odin by nikdy nevyhnal všechny ze sálu jen kvůli mně.

,,jde o Lokiho" naklonila jsem hlavu na stranu a počkala na jeho reakci.

Trhl sebou a odkašlal si. Mám tě. Přešla jsem k němu blíž a doufala, že se nemýlím.

Zapřela jsem se rukama o opěrky trůnu a nahnula se těsně k jeho obličeji.

,,vím že jsi to ty, Loki. Tohle už jsi zkoušel. To se ti tělo tvého otce tak líbí? Kde vůbec je?" odrazila jsem se z opěrek.

Založila jsem si ruce na hrudi a shlížela na něj z výšky.

Cítila jsem se jako génius, když jsem přišla na jeho hru. Prozradily ho jeho oči.

Při změně podoby se mu nikdy neměnily a jeho oči bych poznala kdekoliv. Oblafl ostatní, ale mě ne.

,,není to můj otec!" křikl a postavil se, přičemž si vrátil svou vlastní podobu.

Jak si dokázal hrát na hodného, když byl tak zlý? To se vážně uměl až tak dobře přetvařovat?

,,takže ani Frigga nebyla tvá matka? Neříkej mi... to ty jsi ji zabil. Nedokázal jsi unést, že měla Thora vždy radši a když se ti zatemnil mozek, tak už jsi to nedokázal překousnout, nemám pravdu?" vydechla jsem.

Byl schopný hrůzných činů, ale aby dokázal zabít ženu, která ho vychovala?

Jak to mohl udělat? A jak bylo možné, že ho Thor nepoznal?!

Loki nic neříkal, takže jsem uznala, že jsem měla pravdu a já od něj pohoršeně odstoupila.

,,to nemyslíš vážně!" křikla jsem a otočila se k němu zády. Bylo mi z něj zle.

,,chtěla mě odkopnout stejně jako ty! Už mě tady nechtěla" prudce jsem se k němu otočila.

On ji zabil, protože u sebe nechtěla zlého člověka jako byl on?!

,,tím chceš říct co? Že jsem další na řadě? Chceš mě taky zabít?" odhodlaně jsem se před něj postavila.

Nic nedělal, což jsem si myslela. Nikdy by na mě nevztáhl ruku, i kdyby byl nejhorší na světě.

,,tak dělej, Loki. Udělej to. Zabij mě jako svoji matku!" křičela jsem na něj přes slzy v očích.

,,jsi hajzl. Neumíš nic jiného než zabíjet" chtěla jsem mu dát facku, ale ruka mi jím projela.

Iluze. On ani neměl na to, aby tu doopravdy byl!

,,a ani ti nestojím za to, abys tu byl" setřela jsem si slzy a začala chodit tam a zpátky.

Nevěděla jsem co mám dělat. Šla jsem do Ásgardu úplně zbytečně.

Nedosáhla jsem ničeho, kromě ublížení sama sobě. Tohle byl konec. Konec hodného Lokiho.

Už to nešlo vrátit zpátky. Pohltila ho temnota a já už nechtěla být ta, která ho z toho bude tahat.

Už jsem při něm nemohla nadále stát, když dělal takové věci.

Chtěla jsem jít zpátky za Heimdallem, aby mě přenesl zpátky na Zemi, ale zarazilo mě otevření dveří do sálu. Co to...