Nenahraditelná//CZ FF✔️

40.

Snažila jsem se počítače zpátky nadhodit, ale nic se nedělo.

Až po chvíli naskočil obraz zpět, ale na všechno obrazovkách byl Patronio.

,,zdravím tě, New Yorku. Dlouho jsem přemýšlel jak udeřit. A přišel jsem na to. Avengers jsou v oslabení a já tentokrát budu moct dokončit svůj plán" začal mluvit.

Do laboratoře přibehl táta s Brucem a chtěli začít mluvit, ale ztichli, když viděli počítače. Zděšeně jsem se na ně podívala.

,,odpočet běží. Hra začíná, Avengers" obrazovky opět zčernaly a objevil se na nich odpočet dvou hodin.

Hra? On bral útok na Zemi jen jako hru?! Jak vůbec věděl, že jsme v oslabení?

,,seženu ostatní. Tati dej vědět Furymu prosím" sedla jsem si k počítačům.

,,doktore Bannere. Budeme potřebovat i Zelenáče" otočila jsem se k nim. Oba kývli a šli zpět nahoru.

Tentokrát už jsem mohla odpočet zavřít a začít shánět ostatní.

Aspoň jsem měla možnost se Shuri zeptat jak je na tom Loki, ale řekla mi, že zatím nijak.

Prý ho museli uspat a 'operace' měla proběhnout až odpoledne.

Řekla jsem ji co se děje a že budeme potřebovat nejen Pantera, ale i jejich vojsko.

První boj jsme zvládli, ale to byl jen začátek a teď nás bylo méně a jich určitě více.

Dala jsem vědět i strážcům a doktoru Strangeovi. Strážci slíbili, že se také pokusí sehnat další lidi.

Byla jsem neskutečně šťastná, že nám chtějí stále pomoct a ještě pro to dělají mnohem víc.

Všichni jsme si uvědomovali co je ve hře a to bylo to nejcennější. Životy lidí.

Od oznámení odpočtu jsem se nezastavila. Snažila jsem se i dát vědět Stevovi, že je potřebujeme zpátky, ale neozvali se zpět.

Přece nemohli být tak daleko, ne? Bylo to jen pár hodin!

Po spojení s Furym, co vypadal, že je na mě stále naštvaný, jsme se shodli, že bude nejlepší evakuovat všechny lidi.

Byla to půl hodina, do konce odpočtu, když se začali všichni dostavovat.

Se Shuri jsme v laboratoře kmitaly, aby bylo všechno funkční.

Jejich vojsko čekalo v lodích před domem společně s Panterem a na obloze se začaly objevovat vesmírné lodi. Strážci.

Táta s Brucem, stále Brucem, se k nim připojili.

Teď už jen stačilo počkat, kde udeří a jak silně. Město bylo skoro celé vyklizené a pro zbytek lidí už mířila jakási vznášedla.

Ani jsem nevěděla kam je Fury převážel. Zůstali jen policisté, kteří byli i tak k ničemu.

Minuta. Se Shuri jsme stály nad počítači a sledovaly kamery jako ostříži.

Zatím se nic nedělo a to mě vyvádělo z míry. Byla jsem si jistá, že nelhal a vážně chtěl zaútočit.

Všechny lodě na naší straně kroužily nad městem a vyčkávaly na naše příkazy.

Začínala jsem být každou sekundou nervóznější. Tohle byla armáda, kterou jsem v životě nevedla ani já, ani Shuri.

Když se na odpočetu objevila nula, jako kdyby zmizelo jakési kouzlo a v ulicích se objevila vojska nějakých mutantů.

Vydaly jsme se Shuri rozkaz k boji a začaly monitorovat každou ulici.

V jednom z bloků se začalo objevovat hrozně moc světla. Až když to ustalo, jsem uviděla Thora.

Měl za sebou Ásgardské vojsko a po jeho boku šla, spíš letěla, Carol.

Všichni se zapojili do boje a já to ani nestíhala sledovat a říkat kde jich je nejvíc.

Všude se to hemžilo mutanty a zrůdami, ale tentokrát nebyli žádní z nich mechaničtí.

Možná se poučili z minula, i když to bylo jen zahřívací kolo.

Zahlédla jsem i Patronia, ale hned se mi ztratil z kamery. Snažila jsem se ho najít, ale nikde nebyl.

Všichni se oháněli zbraněmi. Přišlo mi to jako ve válečném filmu. Byli jsme ve válce.

,,Petere?" aktivovala jsem jeho vlastní mikrofon v obleku, když jsem ho zahlédla letět mezi budovami.

,,Stef! Proč jsi mi nezavolala?" zastavil na jedné z budov a podíval se dolů.

,,možná proto aby sis ještě víc neublížil? Nemáš tady vůbec být sakra!" na tohle neměl dostatečně vyvinutý oblek.

Předpokládala jsem, že se ještě pár měsíců k boji nedostane a tak jsem nemyslela na dolazení jeho obleku.

,,slíbil jsem Tonymu, že vám pomůžu, ať se děje cokoliv" tímhle mě odradil. Neměla jsem mu na to co říct.

,,dávej na sebe pozor" povzdechla jsem si nakonec a začala se věnovat ostatním.

Chtěla jsem začít mluvit, ale vedle mě se objevily jiskry a já odskočila, až jsem narazila do Shuri.

Portál. Do místnosti vešel doktor Strange a portál z jedné ulic New Yorku se zavřel.

,,měla byste jít se mnou, slečno Bartonová. Měla byste tam být a promluvit si s vaším otcem" cože?

Se Shuri jsme si vyměnily pohledy, ale ona se hned vrátila k práci.

,,proč bych s ním měla mluvit uprostřed boje?" ukázala jsem rukou na počítače.

To mu nedocházelo jak to bylo vážné, že řešil naše rodinné vztahy?

,,věřte mi, Stefany. Je to důležité. Nesmím vám ale říct více. Musíte mi věřit" měla bych?

Zajela jsem si rukou do vlasů a zoufale se podívala na Shuri.

Ona se otočila k tašce, kterou si přinesla a vytáhla dvě ruličky podobné té, co mi dala naposledy.

,,vymakala jsem je. Fungují úplně stejně, ale doufám, že je nepoužiješ" vysunula oboustranný meč, ale hned ho zasunula.

Nasucho jsem polkla, vzala si to od ní a otočila se na doktora.

Ten vytvořil portál, kterým jsme oba prošli. Chtěla jsem se ještě podíval na Shuri, ale za mnou se objevila jen ulice.

Doktor mi pokynul, abych šla za ním a já pro jistotu vysunula jeden z mečů.

Strange mě dovedl kousek od nějaké budovy, ale oblklíčila nás banda mutantů.

Vysunula jsem i druhý meč a spoléhala na Shurinu techniku a na to, že se meče vážně ovládají samy.

Uměla jsem jen s lukem a šípy, ale ty jsem bohužel neměla k dispozici.

Stačilo, abych meče jen držela a ony už si našly svůj cíl, takže to šlo hladce.

Když byli všichni mutanti na zemi, tak jsem se chtěla zeptat Strange kam teď, ale zarazil mě výkřik.

Ve městě jsem se dokázala zorientovat jen když jsem to viděla na kamerách jinak ne.

Rozhlédla jsem se kolem sebe, protože výkřik nebyl ve sluchátku, a malém omdlela. Tohle ne.