Nenahraditelná//CZ FF✔️

36.

,,kdo je to Loki? Ten, o kterém mluvil ten blonďák?" podíval se na mě. Zatajil se mi dech.

Nechtěla jsem o něm mluvit před tátou. Sice věděl skoro o všem, co se dělo, ale nechtěla jsem ho zase naštvat.

,,nejde o to kdo byl, ale kdo je teď. Zabil strašně moc lidí a teď se přidal na stranu chlapa, kterým nás chce zničit" shrnula jsem to a vynechala to, co mezi námi bylo.

,,slyšel jsem o něm. Jednou byl součástí jednoho z mých prvních úkolů" zajíkla jsem se.

Se Stevem jsme si vyměnili překvapené pohledy a já se natáhla pro mobil.

Musela jsem se ujistit, že myslí stejného Lokiho, jakého jsem myslela já. Co sakra dělal před sedmdesáti lety?!

Říkal, že tu byl poprvé před rokem, nebylo možné, aby s ním pracoval.

Ukázala jsem Buckymu jednu z Lokiho fotek, kterou jsem měla v telefonu a on mi to jen potvrdil.

,,o co šlo?" dala jsem si nohy do tureckého sedu a otočila se k němu čelem.

On se zamyslel, ale nakonec pokrčil rameny s tím, že si na nic víc nevzpomíná. Jen na to, že byl Loki na jeho straně.

Děsila mě představa, že ho nezkazilo zabití skoro stovky lidí. Byl tak moc zkažený už dlouho předtím.

Dalo se to čekat, když mu bylo přes tisíc a špatný byl od osmi let, ale i tak mě to vyvedlo z míry.

Nedokázala jsem na to myslet ani při sledování filmu. Steve to s Buckym stále komentovali a připojil se k nim i táta.

Já začala být v půlce unavená, ale šla jsem si udělat kávu, protože jsem byla na řadě s hlídáním kamer.

Musela jsem vydržet vzhůru aspoň do rána, aby se ostatní mohli vyspat.

Už bych nemohla spoléhat na Furyho. Kdyby se něco dělo, tak by to řešili jen oni, nezavolali by nás.

Aby mohli slíznout smetanu a my byli za ty, co nechrání ostatní, i když jsme to slíbili.

,,víš že není zdravé pít kávu o půlnoci" napomenul mě táta.

Protočila jsem očima a snažila se dávat pozor na film, ale myšlenky se mi vždy stočili k Lokimu.

,,dej mu pokoj po Lokim. Teď už sem jen tak nepáchne" odpověděla jsem Stevovi.

Film skončil a já mířila ke kamerám. To bude zábava.

Střídavě jsem sledovala počítače a znovu si pročítala dokumenty, co mi dal Fury.

I když na mě byl naštvaný, tak o tým určitě pořád stál. Nenechal by si jen tak ujít příležitost.

Ráno mě přišel vystřídat táta a já šla vybrat poštu, než jsem si šla lehnout.

Všichni už byli vzhůru a Bruce přednášel co se stalo za dobu, co byl Bucky mimo.

Ve schránce byla jediná hnědá obálka. Na jedné straně bylo mé jméno a když jsem ji otevřela, tak jsem našla jen flešku.

Ještě jsem sešla dolů, abych se mohla podívat, co je na ní.

Tátovi se nelíbilo, že jsem nešla hned spát, ale nechal mě a já spustila jediné video, co na flešce bylo.

Bylo z šestnáctého prosince a bylo na něm auto, ve kterém seděli dva lidé a nějaký muž, ve kterém jsem poznala Buckyho.

Bucky několikrát vystřelil do auta a já si dala ruku před ústa. Proč to udělal?

Vytáhl z auta muže a já málem omdlela. ,,to je Howard" zašeptala jsem.

Už ten datum mi připomněl smrt Tonyho rodičů, ale netušila jsem, že to bude nahrávka jejich smrti.

Všichni jsme si mysleli, že zemřeli při autonehodě a ne takhle.

Vytrhla jsem flešku z počítače a se slzami na tvářích vyběhla schody a šla do kuchyně.

Bucky se zrovna se Stevem něčemu smál, ale přestal, když jsem si před ně stoupla.

,,seš hajzl, Bucky" mrskla jsem po něm flešku, i když nemohl vědět, co to je.

,,zabil jsi ženu, která pro mě byla jako máma!" začala jsem na něj hystericky křičet.

Nikdo z nich nechápal o čem to mluvím, ale to mi bylo jedno.

Cítila jsem se hrozně. Oni umřeli rukou chlapa, kterého jsem nechala u nás...

,,nevzpomínáš si? Já ti to připomenu. Šestnáctého prosince jsi chladnokrevně střelil do hlavy dva lidi a pak jsi je tahal po zemi!" ječela jsem na něj dál.

Vyčítala jsem si, že jsme ho hned nezabili a snažili se mu pomoct. Nezasloužil si to!

Někdo mě vzal kolem ramen a přitiskl si mě k hrudi. Podle vůně jsem poznala tátu.

,,máš štěstí, že se toho Tony nedožil, protože bys byl do minuty mrtvý" promluvil na něj i on.

,,nemohl za to" uslyšela jsem odsunutí židle a Stevův hlas.

Vytrhla jsem se tátovi ze sevření a odhodlaně se před něj postavila. Proč ho bránil?

Už jsem chápala tátovo naštvání, když jsem bránila Lokiho. Tohle bylo úplně stejné.

,,nesnaž se ho bránit, Steve. Zabil chlapa, který toho pro tebe tolik udělal. Tebe to snad neštve?" rozhodila jsem rukama.

Obracel se mi žaludek, když jsem viděla, že se na mě Bucky dívá.

,,mě..." ,,omlouvám se" skočil mu do řeči Bucky. ,,ale vážně jsem za to nemohl. Ani si to nepamatuju" postavil se.

Chtěla jsem mu jednu vrazit, ale táta mi chytl zápěstí. Nejspíš předpokládal, že ho budu chtít udeřit.

,,chápu tvoje naštvání. Stejně tady nemám co dělat. Děkuju, že jste mě dostali z ovládání Hydrou, ale bude nejlepší, když odejdu" to bude.

Chtěla jsem utrousit nějakou jízlivou poznámku, ale už kvůli Stevovi jsem se udržela.

Začal mu to rozmlouvat. Vytrhla jsem se tátovi a posadila se.

Natasha se na mě šklebila z druhého konce stolu. Měla jsem kousek od toho, abych přelezla stůl a srazila ji k zemi.

,,pokud jde Bucky, jdu i já" upoutal moji pozornost Steve a já zapomněla jak se dýchá.

On chce odejít? To nás chce opustit kvůli vrahovi, o kterém si myslel, že je mrtvý?

Sice byl jeho nejlepší přítel, ale my jsme byli rodina. Pokud to tak bral i on.

Chtěla jsem mu to vyvrátit, protože jsem ho nechtěla nechat odejít, ale celé to zakončila Natasha. Svině.