Nenahraditelná//CZ FF✔️

20.

Auto sebou prudce trhlo, až mě do odhodilo na stanu a já se uhodila hlavou o okénko.

Chvíli mi trvalo, než jsem mohla otevřít oči. Viděla jsem rozmazaně kvůli slzám v mých očích a v uších mi pískalo.

Roztřesenýma rukama jsem si odepnula pás a naklonila se trochu dopředu, abych viděla na tátu.

Hýbal se, což bylo dobré znamení. Hned se mi ulevilo.

Chytla jsem se za hlavu, protože mi jí projela bolest a ucítila něco mokrého a mazlavého.

Podívala jsem se na svou ruku. Měla jsem ji celou červenou. Krev?

Muselo to být z toho nárazu do skla. Netušila jsem co se stalo. Byla jsem dezorientovaná.

Podívala jsem se vedle sebe, ale místo Lokiho tam bylo jen prázdné místo a otevřené dveře.

Zapřela jsem se rukama do sedačky, přesunula se na jeho místo a vystoupila.

Musela jsem se chytnout dveří auta, protože bych se pravděpodobně skácela k zemi, a rozhlédla se.

Nikde jsem ho neviděla. Jediné, co jsem registrovala byli lidé, co stáli na ulicích a auta, která zastavovala.

U strany auta, kde jsem seděla, byla černá dodávka. Narazili do nás.

První co mě napadlo bylo, že měl Fury pravdu a chtěli Lokiho a jeho moc na jejich stranu.

Druhá má myšlenka byla, že Loki jen využil toho, co se stalo a jednoduše zdrhl.

Táta vylezl z auta, vzal mě za tvář, zvedl mi hlavu a něco na mě mluvil, ale já mu nerozumněla ani slovo.

V uších mi stále hučelo a já se nedokázala vzpamatovat.

Probudil mě až dotek na pravém spánku, který mě vrátil do reality.

Hlavou mi projížděla bolest tam a zpátky. Jediné, co jsem slyšela, byly sirény a pískot gum od aut.

,,jsem v pohodě" znovu jsem se chytla za hlavu, vysmekla se mu a přešla k dodávce.

Nikdo z ní zatím nevylezl a já dostala strach, že je vážně zraněný, ale to se mi vyvrátilo hned, jak jsem otevřela dveře.

Na sedadle řidiče byla destička napojená na kabely na řízení auta.

Ihned jsem kabely vytrhla a destičku si vzala do rukou. Jako kdyby mi v hlavě svitlo.

Tohle celé bylo narafičeno, jen aby získali Lokiho. On neměl se svým útěkem co dočinění.

Byla jsem ráda aspoň za takovou maličkost. Svůj útěk neplánoval. Aspoň tedy doufám.

Kousek ode mě zastavilo auto, ze kterého hned vystoupil Fury a agent Coulson.

Fury šel za tátou, ale Phil zamířil ke mně. Znala jsme ho dlouho. Dalo by se říct, že od narození.

,,je mi fajn!" odsekla jsem mu, když mi otočil hlavu na stranu, aby se mohl podívat na mé zranění.

Bolelo to, ale nebylo to nic, co bych nezvládla. Hlavní pro mě bylo, aby chytli ty, co vzali Lokiho.

Na jejich základně mi ránu ošetřili mezitím co jsem se snažila rozšifrovat krabičku z dodávky.

,,byli kousek od nás. Řídili to přímo z ulice!" hodila jsem přístroj na stůl, u kterého seděli všichni tři.

Táta neměl ani škrábanec. Odnesla to jen má hlava, což nebylo nic hrozného, a tátovo auto.

,,vy jste to věděl. Ne jen že jste se to domníval. Věděl jste, že jdou po Lokim a nechal jste je! Loki byl návnada!" křičela jsem na Furyho.

Jak mohl být tak bezcitný? Jak mohl dopustit něco takového?

Nic na to neřekl a jen pustil nějaké video, kde muž kolem čtyřicítky seděl za stolem se sepjatými prsty.

Měl nazelenalou kůži, takže jsem usoudila, že to nebude čistokrevný člověk.

,,zdravím, Avengers. Chtěl bych se vám oficiálně představit. Jmenuji se Patronio a přišel jsem vás zničit tak, jako jste vy zničili mého přítele, Magnetiuse. Pokud si nevzpomínáte, tak to byl ten, který zahynul společně s vaším vůdcem, Tony Starkem. Rozhodl jsem se vás odrovnat jednoho po druhém a začal jsem nejslabším článkem, kterého se mi ale bohužel nepodařilo zabít, ale přijde na to, brzy. Přišel jsem vás všechny zničit a to taky udělám. Připravte se na boj. Právě začal" usmál se do objektivu.

Video se zastavilo a já zatajila dech. Všechno má naplánované.

Jak vůbec z něčeho takového vyvodili, že by mohl chtít Lokiho?!

,,víme, co musíme udělat" pronesl táta a já se na něj nevěřícně podívala.

Nevěděla jsem, co máme dělat a už vůbec jsem nechtěla spolupracovat s Furym. Riskoval naše životy!

,,svolám lidi, na které najdu kontakt. To samé byste měl udělat i vy. A dejte nám auto. Musíme ještě vyřídit pár věcí, protože je mi jasné, že vy to nedokážete" uronicky jsem se usmála na Furyho.

Stoupla jsem si ve stejnou chvíli jako táta. Vytyčila jsem si první cíl. Dostat do bezpečí Petera.

Phil nás dovedl k autu, dal nám klíče a my hned vyrazili, přičemž jsem se snažila dovolat Peterovi.

Ani jednou mi to nezvedl, což mě naštvalo ještě víc.

,,bude ve škole. Najdu jeho přesnou polohu" otevřela jsem sledovací program jeho mobilu.

Během minuty jsem měla přesné místo, kde se nacházel a měla jsem pravdu. Byl ve škole. Hurá na vysokou.

Táta zastavil na parkovišti Newyorské univerzity a oba jsme vystoupili.

,,hlavně nepoužívej luk. Tohle je škola, ne bojiště" zastavila jsem ho dřív, než si stihl sáhnout na opasek.

Podle mapy jsem nás navigovala kudy jsme měli jít. Kde ten kluk sakra lítá?!

Měli jsme štěstí, že byla přestávka a on seděl venku na lavičce vedle jedné z budov školy.

Seděl u něj i Ned. Viděla jsem ho poprvé naživo, ale nějak mě nezaujal.

Měla jsem na Petera zlost. Šlo mu o život a on ani neuměl zvednout ten blbý mobil!

,,zvedej se, Petere. Musíš k nám" postavila jsem se vedle lavičky a založila si ruce na hrudi.

Cítila jsem se jako jeho máma, co pro něj přišla, když se nevrátil domů v domluvený čas. Dám mu i zaracha.

,,co tu děláte?" rozhlédl se kolem sebe a trochu se přikrčil. Ned přitom ohromeně sledoval tátu po mém boku.

,,kdybys zvedal ten blbý mobil, tak to víš. Sakra zvedni se a pojď. Nemáme na to celý den. Potřebuji svolat ostatní" pokynula jsem mu rukou.

On se otočil pro svůj batoh a stoupl si, ale zarazil se, když se na mě, respektive za mě, podíval.

,,tvoje přítelkyně, Parkere? Má tě vycvičeného jako opičku" zasmál se za mnou někdo. A to je jako kdo?