Nenahraditelná//CZ FF✔️

25.

Až na to, že se mě dotkl. Vzal mě za zápěstí a položil mi dlaň na jeho hruď.

Vyvedlo mě to z míry. Byl skutečný. Stál přede mnou on osobně. Žádná jeho iluze. On.

,,proč jsi zase na špatné straně?" stáhla jsem ruku zpět k sobě a přejela si po dlani palcem.

Vrátilo mi to mnoho hezkých vzpomínek, které jsem musela co nejdřív vymazat.

Už jsem na něj nechtěla myslet jako na někoho, s kým jsem si byla blízko. Už byl někdo jiný. Byl špatný.

,,musel jsem se jim odvděčit za to, že mě osvobodili" nasadil na tvář svůj úšklebek.

Osvobodili? To já ho osvobodila! Nebýt mě, tak by pořád hnil ve vězení v Ásgardu. To mu u nás nebylo lépe?

,,a jak ses kdy odvděčil mně za to, že jsem se tě před každým zastávala?" vyjela jsem na něj.

Nikdy jsem od něj neslyšela slovo vděku, ale to od něj neslyšel nikdo.

Takové slovo do jeho slovníku nepatřilo, ale i tak mě štvalo, že to přehlížel jako kdyby byla má povinnost se ho zastávat.

Nevadilo mi to, dělala jsem to pro něj, ale i tak jsem chtěla nějaké uznání.

Hádala jsem se s ostatními, hlavně s tátou, jen kvůli němu a on to bral na lehkou váhu.

,,vypadni odsud, prosím. Potřebuji to dodělat" otočila jsem se zpět k počítačům.

Už jsem se na něj nemohla dál koukat, jinak bych se před ním asi rozbrečela.

Když jsem mu to řekla, tak vypadal hodně překvapeně. Ještě nikdy jsem mu neřekla do očí to, co jsem si myslela.

Možná jsem měla strach, že si ho tím odradím, ale teď už to bylo pryč.

Začala jsem postupně klikat na tlačítka od každého serveru a vypadalo to, že se mi to daří, protože obrazovky začaly černat.

Bylo mi jedno, jestli za mnou Loki pořád stojí, nebo vážně zmizel, ale i tak jsem měla divný pocit.

,,ještě dva, Stef" ozvala se mi ve sluchátku Shuri. Poklepala jsem na vysílačku a chtěla ji odpověď.

Zarazilo mě ale to, že se vrták začal otřásat. Myslela jsem, že na něj někdo útočí, ale nikdo mě nevaroval a Shuri by to určitě viděla.

,,Stef odejdi odtama. Začíná se to propadat" vyhrkla Shuri po chvíli, kdy jsem stála v klidu. To nemůžu.

,,zbývají jen dva. Zvládnu to" zaprotestovala jsem a vrátila se do práce.

Shuri začala něco říkat, ale já si vyndala sluchátko z ucha, abych měla klid na práci.

Vyřadila jsem další obludu, ale vrták začal prudce klesat a já spadla na přístrojovou desku.

Ucítila jsem dotek kolem pasu a pak mravenčení po čelem těle.

Musela jsem zavřít oči, protože mě do nich uhodilo prudké světle modré světlo. Co to...

Ucítila jsem chlad na rukou a pak prudký náraz do zad.

Otevřela jsem oči a uviděla nad sebou oblohu bez mráčku. Ihned jsem se vymrštila do sedu.

Všude kolem mě byl sníh a kousek ode mě ležel na boku ve sněhu i Loki. Co to udělal?!

Po čtyřech jsem k němu dolezla a otočila ho na záda, abych mu viděla do obličeje.

Otevřel oči a několikrát zamrkal, což značilo, že byl v pořádku, takže jsem se odtáhla.

Neměl v ruce žežlo, takže jsem se rozhlédla kolem nás, ale nikde jsem ho neviděla.

Museli jsme hned pryč. Byla až nehorázná zima a já se bála, že to Lokimu zatemní mozek úplně.

Zima mu nesvědčila ani když by se dotkl zmraženého masa, natož aby ležel ve sněhu.

,,proč jsi nás přenesl? A zrovna sem?" postavila jsem se a znovu se rozhlédla.

Nikde jsem neviděla žádné lidi. Všude kolem nás byly jen hromady sněhu. Nic víc.

,,nevěděl jsem jak to funguje" zvedl se ze země a také se rozhlédl. Bože můj...

,,můžeš nás přenést zpět? Hned? Ty sám víš, jak na tebe působí zima" vážně jsem se začala strachovat.

Sice jsem ho nenáviděla, ale neodpustila bych si, kdyby přešel na špatnou stranu.

Ve sněhu jsme se ocitli jen kvůli mně. Kdybych poslechla Shuri a odešla, tak by nás nemusel přenášet.

Na jednu stranu mě potěšilo, že mě tam nenechal samotnou a ještě mě tam ani nenechal umřít.

,,ne bez svého žezla" to jsem si myslela. Nikde jsem neviděla ani stopu, kde by žezlo mohlo být.

,,tak to abychom začali hledat" rozešla jsem se a koukala se kolem sebe.

Jeho žezlo jsme museli najít za každou cenu. On zachránil život mně. Teď byla řada na mně.

Byla jsem už unavená z toho, jak jsem furt chodila dokola a koukala se kolem sebe.

Netušila jsem jak dlouho už jsme hledali, ale přišlo mi to jako věcnost a stále jsme žezlo nenašli.

,,tak asi hledáš špatně!" zakričel na mě Loki, až jsem musela odstoupit.

Začalo to na něj působit. Už byl v zimě moc dlouho a začalo se u něj projevovat zlé chování.

Takhle nějak to začalo, než jsme přišli na to, z čeho to je, ale tohle bylo stokrát horší.

,,Loki uklidni se. Nevidíš co to s tebou dělá?" chtěla jsem k němu natáhnout ruku a uklidnit ho, ale on mi ji odhodil.

,,neříkej mi abych se uklidnil!" znovu na mě zakričel a rozešel se na druhou stranu, pryč ode mě.

Prohledali jsme snad každý kout a já si začala myslet, že se žezlo ani nepřeneslo s námi.

Rozešla jsem se za Lokim a začala si protírat paže, protože mi byla vážně zima.

Oblek mě držel v teple, ale ne v takové zimě a ještě k tomu tak dlouho. Na to nebyl vyvinutý.

Nikdy jsem ani nemyslela na to, že by se někdo z nás mohl dostat do takové situace.

Jediné na co jsem dokázala myslet bylo, že budu muset přidat všem do obleků zahřívací systém.

Najednou se Loki zastavil, sehnul se a otočil se ke mně čelem s žezlem v ruce.

Na tváři měl ďábelský úsměv a já se zastavila. Co má jako v plánu?!