Nenahraditelná//CZ FF✔️

1.

Několik dní po pohřbu jsem nevycházela z laboratoře, kde jsme s Tonym trávili nejvíce času.

Dovolila jsem, aby za mnou chodil jen táta. Nikoho jiného než jeho jsem nedokázala snést.

Všichni jsme byli ztrápení a nedokázali myslet na nic jiného, než na to, jaké to bude bez Tonyho.

Vždy nás vedl k vítězství. Jak v životě, tak v boji. Proto byl vzor tolika lidí, včetně mě.

Fury měl v jednom pravdu. Jeho role teď připadla mně. Bylo na mně, abych vytvářela bezpečné obleky a zbraně pro ostatní. Nikdo jiný to neuměl.

Tak by to Tony chtěl. Chtěl by, abych nastoupila místo něj a dokazovala to i jeho závěť.

Polovina všech jeho peněz připadla Pepper a Morgan a tu druhou přenechal Avengers.

Mohli jsme si s nimi dělat cokoliv, ale rozhodování v ohledu bezpečnosti nechali na mně.

Znala jsem Tonyho plány nejlépe a věděla jsem o všem, co chtěl v budoucnu zrealizovat.

Nebyl pro mě jen učitel a vzor, ale byl i můj nejlepší kamarád. Bavili jsme se o všem, i když byl dvakrát starší.

V laboratoři jsem se zaměřila hlavně na projekty, které neměl šanci dotáhnout do konce.

Tony často dával dohromady různá odvětví vědy a sám nevěděl jak a čím to skončí.

Tohle byl přesně takový případ. Našla jsem papíry s výpočty v jeho stole, ale neměla jsem tušení o co jde.

Chtěla jsem za každou cenu zaměstnat svou mysl a odpoutat se od smutku, takže jsem se pustila do práce.

Neměla jsem ani náladu na jídlo, takže moje denní strava byla v podobě ovoce, při nejlepším.

Odložila jsem nakousnuté jablko a utáhla jeden ze šroubků na stroji, který jsem vytvořila z plánů Tonyho.

Stále jsem nevěděla za jakým účelem navrhl něco takového. Nadávalo to smysl.

Chtěla jsem se natáhnout pro své jablko, když jsem si četla další stránku plánů, ale nenahmatala jsem ho.

Zvedla jsem oči, ale pohled mi padl na prázdný stůl. Jsem si jistá, že jsem ho tam dala.

Stáhla jsem obočí k sobě a rozhlédla se kolem sebe. Nebylo možné, abych byla paranoidní a jen si představila, že jsem to jablko jedla.

Našla jsem ho, ale úplně někde jinde. Na místě, odkud jsem ho brala. Nenakousnuté.

Nemohla jsem uvěřit svým očím. Zkoumala jsem jablko ze všech stran. Určitě to bylo to, do kterého jsem kousla.

Zopakovala jsem celý cyklus, který jsem udělala předtím. Povolit šroubek, kousnout, odložit, utáhnout šroubek.

Snažila jsem se udělat všechno na chlup stejně tak, jako předtím. Stalo se to zase.

Jablko se rozplynulo na obláček prachu a zmizelo. Nebylo po něm ani památky.

Podívala jsem se za sebe. Bylo zpět na místě, odkud jsem ho před dvěma minutama vzala. Vcelku.

Položila jsem si ruku na čelo a zírala na stůl s ošatkou s ovocem, ve které bylo jediné jablko.

,,Tony na co jsi to sakra přišel?" zašeptala jsme si sama pro sebe, vystřelila ze židle a odešla z laboratoře.

Steve se zrovna v obýváku zapáleně bavil s Thorem a sázel se s ním, že zvedne jeho kladivo.

Bruce byl opět začtený do knihy o GAMA záření. Nedokázal přijmout, že už nikdy nebude normální.

Hledal jakékoliv východisko. Už nechtěl být Zelenáč, ale bez něj by zemřel.

Táta s Natashou se snažili udělat oběd, ale vypadalo to na to, že opět objednají pizzu.

Vaření zůstávalo na mně. Moje jídla každý miloval, ale já vařit odmítala.

Vařila jsem jen když jsem nemusela pomáhat Tonymu. Bez něj nemohlo být ani jídlo.

,,pane Bannere potřebuji váš mozek. Asi jsem sestrojila stroj času podle plánů Tonyho" vyhrkla jsem.

Všechny oči těch, co byli v obýváku, padly na mě. Nikdo nepromluvil. Jen si vyměnili pohledy. Nevěřili tomu.

Brucovi jsem vždy vykala, i když jsem nemusela. Měla jsem k němu úctu, kterou jsem mu takhle prokazovala.

,,to je nemožné" promluvil jako první Thor a začal se smát, čímž mě naštval.

Nikdy nepřijal fakt, že jsem chytřejší než on a tak hanil cokoliv, na co jsem kdy přišla.

Dal mi tím prostor k tomu, abych ze sebe konečně dostala všechen vztek, který jsem v sobě dusila.

,,jediný nemožný jsi tady ty. To, že jsi nic nedokázal, neznamená, že nemůžu dokázat něco já. Ty hromovládce" utahovala jsem si z něj.

Přišla mi jeho přezdívka vtipná. Nikdo mu tak neříkal. Jen on se tak nazýval.

Thor se prudce zvedl z pohovky s kladivem v ruce a napřáhl se, jako kdyby ho po mně chtěl hodit.

Steve se před něj pohotově postavil. Vždy jsem pro něj byla jako malá sestra. Nedopustil by, aby se mi něco stalo.

V den, kdy ho rozmrazili, jsem měla páté narozeniny, které jsem slavila na základně S.H.I.E.L.D.u kvůli němu.

Nevadilo mi to a těšila jsem se, že poznám pravého hrdinu z války.

Howard, Tonyho táta, mi o něm často vyprávěl. Byl pyšný na to, že pro něj vytvořil štít.

Steve by na mě nedal dopustit. Měl potřebu mě chránit před vším špatným. Byla jsem pro něj citová záležitost.

Už neměl nikoho z rodiny a když ho táta s Tonym vzali k sobě, tak jsme se vídali denně. Byli jsme jako rodina.

,,Thor to podal hrubě, ale má pravdu, snad poprvé v životě. Přenesením člověka bys ve vesmíru vytvořila černou díru a potřebuješ k tomu hodně energie" postavil se Bruce a začal si mnout bradu.

O cestování časem se zajímal ještě před jeho nehodou s GAMA zářením. Věděl o tom mnoho, proto jsem šla za ním.

Věděl i to, že je to fyzicky nemožné, tak jako já. Ještě nikdo nenašel zdroj energie, který by stroj času zprovoznil. 

,,černá díra se udělá ve velikosti přenášeného předmětu, ale rychle zaniká" argumentovala jsem. Bruce mi dal za pravdu.

,,jaký máš zdroj energie?" odvedl si mě kousek stranou, protože se Thor snažil obejít Steva za účelem dokončit naši hádku. Přišlo mi to směšné.

,,Tonyho obloukový reaktor na přenášení předmětů, ale myslím, že mám nápad i na zdroj energie při přenesení člověka" Bruce vykulil oči.

Asi nedokázal pobrat, že by teprve dvacetiletá dívka dokázala přijít na objev století skoro sama.

,,jaký?" vyhrkl dříve, než nad tím stihl přemýšlet. Byl z toho vzrušený, až mu začaly zelenat konečky prstů.

Zacukaly mi koutky, když jsem si toho všimla, ale snažila jsem se udržet si vážnou tvář.

Zatím žádný z jeho výzkumů neměl nakročeno k tak velkému úspěchu a tohle mohl být průlom století.

,,Teserakt" Bruce malém omdlel, když to slyšel. Zdroj energie to byl, více než dostatečný, ale také těžko dostupný.

O Teseraktu se mluvilo jen v Ásgardských bájích. Byl to jeden ze tří známých kamenů nekonečna.

Dokázal vytvářet portály a teleportovat lidi a já se domnívala, že by dokázal teleportovat i člověka. Do minulosti.