Nenahraditelná//CZ FF✔️

19.

Polovinu noci jsem trávila u Jamese, ale vystřídal mě Steve, takže jsem mohla jít na pár hodin spát.

Stále jsem přemýšlela nad tím Teseraktem, což mě nejspíš vysilovalo ze všeho nejvíc.

Natasha prý odešla hned po naší hádce a ještě se nevrátila a to samé Thor. Proč sem létá na pár minut?

Nějak mi to nevadilo, protože mi neměl kdo zkazit náladu, až na Lokiho, ale toho bych překousla.

Byla jsem na jeho blbé poznámky už zvyklá, takže mě tolik nerozčilovaly.

,,Fury" pronesla jsem na pozdrav, když jsem přijala videohovor od něj. Proč mi volá?!

,,slečno Bartonová" oplatil mi pozdrav a opřel se o stůl.

Zajímalo mě, co po mně bude chtít, protože náš poslední rozhovor nedopadl zrovna nejlépe.

Doufala jsem, že mě nechá být, když jsem mu dala jasně najevo, že nemám zájem o jeho blbé rady.

,,potřebujeme, abyste k nám na základnu přivezla Lokiho" prosím?!

Několikrát jsem zamrkala, jak mě to překvapilo. Jak vůbec věděl, že je u nás?

,,a můžu se zeptat proč?" založila jsem si ruce na hrudi. Radši jsem se neptala, kde zjistili, že je u nás.

Nebyla jsem povinna jim dávat informace, například o Teseraktu či Lokim a jeho žezle.

Tony taky zatajoval některé věci, ale oni si vždy všechno zjistili. Doteď jsem nepřišla na to jak.

,,muž, který napadl pana Parkera, nám poslal video, které vám samozřejmě ukáži, a my se domníváme, že by mohl ke svému plánu potřebovat Lokiho. Tady bude ve větším bezpečí než u vás" jak...

Jak věděl o Peterovi? A proč mu nepomohl? Co to sakra...

,,fajn. Jak si přejete, pane" odpověděla jsem mu jedovatě a hovor ukončila.

Potichu jsem zaklela a smetla nějaké papíry ze stolu na zem. Byla jsem neskutečně naštvaná.

Jedna má část chtěla, aby byl Loki v bezpečí, ale ta druhá ho chtěla nechat u nás.

Náš tým nebyl kompletní. Kdyby k nám naběhla nějaká armáda, tak se neubráníme, ale vydat Lokiho S.H.I.E.L.D.u?

Jedno bylo horší než druhé a já netušila, co mám dělat.

,,měli bychom jim ho přenechat. Aspoň se takhle zbavíš zodpovědnosti za něj. Zabiješ dvě mouchy jednou ranou. Budeš mít žezlo a Teserakt a nebudeš muset hlídat Lokiho" stoupl si vedle mě Steve.

Měl pravdu, ale já byla na vážkách. Něco se mi na tom nezdálo.

Byla jsem až moc podezřívavá, ale vážně se mi do toho nechtělo. Nemám jinou možnost.

,,vezmu ho tam s tátou. Pohlídej prosím Jamese ještě nějakou chvíli. Slibuju, že tě pak vystřídám" stiskla jsem rty a zamířila ke schodům.

,,říkej mu Bucky!" zavolal za mnou ještě, ale já už byla nad schody, takže jsem mu neodpovídala.

Proč vůbec Bucky? James Buchanan Barnes... Neviděla jsem v tom souvislost.

Tátovi jsem řekla, že mi volal Fury. Nic nenamítal. Vždy mi věřil, když jsem něco rozhodla.

,,jedeme na výlet" odpověděla jsem Lokimu a vyřadila z jeho obojky sledovací zařízení.

To s tím usmažením jsem myslela smrtelně vážně. Kdyby se vzdálil, tak by bylo po něm.

Obojek jsem mu nechala, abych omezila jeho moc a on nemohl kouzlit.

Nikdy jsem si nezvykla na to, že uměl něco takového. Bylo to jako z nějakého filmu.

,,kam?" ptal se dál, když jsme ho vedli do auta, ale ani já, ani táta jsme mu nic neřekli.

Sedla jsem si s Lokim na zadní sedačky tátova auta.

Předpokládala jsem, že by mi neublížil, kdyby chtěl utéct. Spíš jsem v to doufala.

Cestou bylo ticho, což mě celkem překvapilo. Ze začátku vypadal, že zjistí kam jedeme za každou cenu.

I tak bych mu to ale neřekla. Kdyby věděl, že jedeme na základnu S.H.I.E.L.D.u, tak by sám sebe hned oddělal.

Neměl z tama nejlepší vzpomínky. Drželi ho tam hodně dlouho, než si pro něj přišel jeho otec. Jako dítě ve školce.

Nad svou myšlenkou jsem se musela usmát, protože jsem si představila malého Lokiho, jak sedí ve školce na lavičce a čeká na své rodiče.

I když něco jako školku na Ásgárdu neznali, tak to byla vtipná představa.

,,čemu se jako směješ?" drkl do mě kolenem Loki, až mi naskočila husí kůže po celém těle.

Tohle gesto jsem ho naučila já. Dělala jsem to pořád. Hlavně když jsem se chtěla dožádat pozornosti.

Dělala jsem to odmalička, takže mi to nepřišlo divné, ale u něj to bylo... lidské.

Otočila jsem na něj hlavu a chvíli se na něj jen dívala a představila jsem si ho jako dítě.

Na Ásgárdu neměli vymoženosti jako fotky a obrazy prý Loki spálil z nezjištěného důvodu.

Když to jednou Thor řekl, tak mi bylo hned jasné, že to bylo kvůli tomu, že je neměl Loki rád.

Stále popíral, že je syn Odina, nebo bratr Thora. Jedinou Friggu měl rád.

Přišlo mi to jako kdybychom se vrátili o několik měsíců zpátky.

Všechno v tu dobu bylo v pohodě. Byla jsem šťastná, měla jsem čas pro sebe, protože hodně věcí dělal Tony.

Všechno bylo normální. Žádná zášť vůči Lokimu, zadní mrtví lidé, nic. Chybělo mi to.

Loki v tu dobu vypadal taky šťastnější a plný života. Vypadal jako normální člověk a ne jako Bůh či vrah.

Několikaměsíční věznění ho změnilo až moc. Byl jako někdo jiný.

I když jsme k sobě měli blízko, tak nikdy nebyl hodný, měl v sobě tu temnotu, ale krotil ji.

To jsem si myslela v tu dobu. Teď jsem se přikláněla k tomu, že jsem to jen neviděla.

,,to je jedno" zavrtěla jsem hlavou, ale nespustila z něj oči. Bylo mi jedno, že metr od nás sedí táta.

Vždy jsem si přála romantický vztah, přítele, rodinu, ale od Lokiho jsem nic z toho nechtěla.

Kousek mě asi věděl, jaký doopravdy je a vsadila bych se, že jsme to oba brali jako úlet.

Od začátku jsem věděla, že z toho nic nebude a ani jsem v to nedoufala. Byl to prostě Loki.

Chtěl něco namítnout, ale zastavila ho hlasitá rána. Co to...