Nenahraditelná//CZ FF✔️

26.

,,doufám, že tu umřeš" pronesl a než jsem stihla něco říct, tak se za ním objevila modrá mlha a on zmizel.

Spustila jsem ruce podél těla a dívala se na místo, kde ještě před chvílí stál.

Nedokázala jsem tomu uvěřit. Nechal mě tady. Značilo to jen jedno. Nadobro jsem ho ztratila.

Tentokrát byl v zimě až moc dlouho. Už to nešlo zvrátit. Zatemnilo mu to mozek.

Teď už nebyla žádná verze hodného Lokiho. Ta úplně zanikla.

Kdyby v něm zůstal aspoň kousek dobra, tak by mě tam určitě nenechal. Tohle je konec.

Sedla jsem si na zem a dala si ruce na obličej. Nebyla jsem dost dobrá.

Nedokázala jsem ho udržet na dobré straně. Teď už ho jen tak zpátky nedostanu.

Zklamala jsem ostatní, že jsem nedokázala vyřadit všechna monstra, ale i Lokiho.

Byla jsem nemožná. Tohle by Tony nikdy nedopustil.

Kazila jsem jejich dobrou pověst. Vůdcovská role mi nebyla nikdy souzena.

Asi jsem to tušila, a proto jsem Furymu řekla, že oni vůdce nepotřebují, ale i tak na mě všichni spoléhali.

A já je zklamala. Už jsem to v sobě neudržela a rozbrečela se.

V duchu už jsem se smířila s tím, že tam umrznu a možná by to bylo pro všechny lepší.

Už bych nemohla nikdy selhat a pak si to vyčítat. A ostatní by se nemuseli bát o své životy.

Najednou jsem nad sebou uslyšela jakési hučení, takže jsem zvedla hlavu.

Musela jsem si otřít oči, abych viděla ostřeji. Kousek ode mě dosedla do sněhu vesmírná loď.

Rychle jsem se zvedla a začala couvat, protože jsem nevěděla koho je.

Nevěděla jsem, jestli jsem na Zemi a ani jsem u sebe neměla žádnou zbraň, kterou bych se pokusila ubránit.

Loď se začala otvírat, ale já se pošmíkla a spadla na zadek.

Ani to mi nezabránilo a já stále couvala. Měla jsem až přehnaný strach.

Možná to bylo z toho emocionálního výbuchu chvíli před tím, ale nechtěla jsem riskovat, že by mě zabili.

To už mi lépe zněla smrt umrznutím, než zabití nějakými bytostmi z vesmíru.

Z rampy do sněhu seskočila postava v černém kabátu a já se zastavila. Fury.

Byl moje záchrana, ale otázka byla, jestli jsem chtěla být zachráněna a vrátit se.

Zasloužila bych si tam zůstat, abych se z toho pokusila dostat sama, když už jsem si to zavinila.

Zvedla jsem se a na roztřesených kolenem došla až k němu.

Měla jsem sklopené oči. Bylo mi hrozně a cítila jsem se poníženě, že mě musí zachraňovat.

,,tak pojďte, slečno" pokynul rukou k lodi. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem do ní vešla.

,,Phile" vyhrkla jsem až moc nadšeně, když jsem ho tam uviděla stát.

Ulevilo se mi, že vidím aspoň nějakou příjemnou tvář. Kdyby tam byl jen Fury, tal bych z té lodi vyskočila i za letu.

On se na mě usmál a hodil mi přes ramena tlustou huňatou deku a zavedl mě k jednomu sedátku.

Do ruky mi dal termosku, sedl si vedle mě a Fury si sedl naproti nám.

Rampa se zavřela a ucítila jsem, že loď vzlétla a poznala jsem to i podle tlaku v uších.

,,jak jste mě našli?" zašeptala jsem a nalila si do kelímku trochu kávy na zahřátí.

Nešlo mi do hlavy, že se tam objevili jen tak, z ničeho nic.

,,váš oblek je z látky od S.H.I.E.L.D.u. Je celý protkaný vlákny se sledovacím zařízením. Když nám začal svítit signál na jiné planetě, tak jsme věděli, že je něco špatně" malém jsem se zadusila, když to řekl.

,,já byla na jiné planetě?" vykuckala jsem ze sebe. Jak nás tam mohl Loki přenést?!

Fury přikývl a podíval se na Phila, ale ten pro změnu zavrtěl hlavou. Nijak jsem to radši neřešila.

Byla jsem ráda, že jsem v teple a že konečně mířím domů. Musím se všem omluvit.

Fury mě zavedl na jejich základnu a posadil mě do jedné z místnosti s velkými stoly.

Po chvíli se vrátil a dal přede mě nějakou složku. Bála jsem se ji otevřít.

,,potřebuji od vás maličkost" začal mluvit, když viděl, jak se podezíravě dívám na složku.

Věděla jsem, že mě nezachránil jen tak a že za to bude něco chtít. On byl člověk, který by mě tam nechal umřít.

,,promluvte s ostatními. Chci, aby pracovali pro S.H.I.E.L.D" tohle že je maličkost?!

Nikdo z nich pro ně pracovat nechtěl, což věděl i on!

Rychle jsem projela složku, jestli neuvidím něco, co zaujme mou pozornost, ale nic jsem nezahlédla.

Musela jsem si to projít prvně sama, než bych to přednesla ostatním.

,,projdu si to a dám vám vědět. Může mě někdo zavést domů, prosím?" zvedla jsem se, abych mu dala najevo, že chci pryč.

On přikývl a mávl rukou na nějakou ženu, která ke mně hned přišla.

Vzala jsem složku ze stolu a zamířila se ženou před základnu, kde čekalo černé auto.

Nastoupila jsem do něj, pozdravila řidiče a zapnula si pás.

Cestou jsem si začala procházet složku, ale byla jsem až moc unavená na ty jejich kecy a spekulace.

Auto zastavilo před domem a já z něj bez rozloučení vystoupila.

Venku se stmívalo a v domě se všude svítilo, takže jsem usoudila, že jsou ostatní doma.

Doufala jsem, že jsou všichni živí a zdraví. Hurá na omluvu.