Nenahraditelná//CZ FF✔️

22.

Poprvé jsem se s nimi potkala před třemi lety, kdy přišli obchodovat s Tonym.

,,já jsem Groot" protočil očima stromeček s nějakou destičkou v ruce a zpět se na ní zadíval.

,,Groote!" okřikli ho oba dva a já nad tím jen pokroutila hlavou.

Někdy mě zajímalo, co říká, protože jsem mu nerozumněla a vypadalo to, že ty dva to vždy namíchlo.

,,ráda vás tu vidím" upoutala jsem na sebe jejich pozornost a přišla k nim.

Groot na mě zamával a pak se opět začal věnovat destičce.

,,puberta" nervózně se zasmál Peter a poškrábal se na zátylku, mezitím co mě Rocket vzal za ruku a políbil ji na hřbet.

,,vrať mi to, mývale" dala jsem mu pohlavek, když si stoupl vedle Petera.

On zasyčel a vrátil mi stříbrný náramek, který mi zmizel ze zápěstí. Já věděla, že mi tu ruku 'nepolíbil' jen tak!

,,opovažte se tu něco vzít. Svojí odměnu dostanete jen pod podmínkou, že odsud nic nezmizí" pohrozila jsem jim prstem a pozvala je dál.

Museli jsme vymyslet plán, jak budeme postupovat, jestli doopravdy přijde na boj.

Fury mi poslal soubor, kde bylo o Patroniovi pár informací, ale nic, co by nám pomohlo.

Bylo tam vypsáno jen pár zemí či planet, které získal a budou bojovat s ním.

Chvíli po tom, co jsem zavedla strážce do obýváku, se na zahradě objevilo světlo.

Myslela jsem, že to bude Thor, ale když jsem vyšla ven, tak tam stála nějaká blonďatá žena.

Netušila jsem kdo to je a už jsem chtěla zavolat někoho, kdo by ji odsud dostal, ale ona začala mluvit.

,,poslal mě sem Fury. Prý víte o tom, co se bude dít a jsou tu další lidé na pomoc" přejela očima celý dům.

Zaraženě jsem přikývla a znovu se na ni podívala. V životě jsem ji neviděla ani na fotce.

Fury mě aspoň mohl varovat, kolik lidí zavolal. Byla jsem ráda, že nám pomůžou, ale nebyli jsme hotel, abychom měli tolik míst na přespání!

,,jsem Carol, jinak kapitánka Marvel" natáhla ke mně ruku a zářivě se usmála.

,,jsem Stef a přezdívku nemám" ušklíbla jsem se, načež se rozesmála. To nemělo být k smíchu.

Taky jsem ji pozvala dovnitř a ona se musela všem představit stejně jako mně, protože ji též nikdo neznal.

,,kolik lidí má ještě přijít?" postavil se vedle mě táta a rozhlédl se po celém obýváku.

Bylo tam šest lidí a my. Jediný Steve chyběl. Stále to nevzdával a snažil se rozpomenout Buckyho. Chudák.

Ráda bych mu pomohla, ale nevěděla jsem jak a teď jsem musela řešit vážnější věci.

,,nemám tušení. Já volala jen strážce a Pantera. Zbytek to odmítl" pokrčila jsem rameny.

Trochu mě naštvalo, že to z tolika lidí přijali jen dva. Kdyby oni zavolali nás, tak bych dala ruku do ohně za to, že bychom jim šli na pomoc.

,,tak to vypadá, že bude k večeři pizza. Půjdu ji objednat" zasmál se táta a odešel.

Chtěla jsem jít za ostatními, ale v chodbě se ozval zvonek, takže jsem šla prvně tam.

Otevřela jsem a brada mi malém spadla až na zem. Před domem nám parkovalo jakési letadlo velké jako fotbalové hřiště!

,,Stefany" promluvil jako první Panter a překřížil si ruce na hrudi, což po něm zopakovala i Okoye a Shuri.

,,Pantere" zopakovala jsem to po nich, i když jsem nevěděla, jestli to dělám dobře. Co už.

Pustila jsem je dál a s jedinou Shuri se objala. Byla jen o pár let starší, ale hned napoprvé jsme si sedly.

Byla stejná jako já. Měly jsme i stejné záliby, takže jsme si navzájem pomáhaly, když jsme nevěděly co dělat. A co a jak naprogramovat.

,,dokdy mu budeš říkat Pantere?" odtáhla se ode mě s největším úsměvem, jaký jsem u ní kdy viděla.

,,do doby, než se naučím vyslovovat jeho jméno" obě jsme se začaly smát a zamířily za nimi.

Všichni vypadali, že se baví, ale já to musela utnout. Kazič zábavy Stefany.

,,taky jsem Peter" vyhrkl nadšeně, když se začal bavit se strážcem Peterem.

Ani mi nedošlo, že jsou oba Peterové. Jak je rozeznáme?

Zašklebila jsem nad tím, jak byl Parker nadšený. Věděla jsem, že obdivuje hrdiny, ale až tolik? Bože.

Chtěla jsem začít mluvit, aby všichni ztichli, ale vedle mě se objevily žluté jiskry.

Vyjekla jsem a odskočila od toho, když se to začalo zvětšovat a objevil se tam nějaký muž.

Až když vešel do obýváku mi došlo, že je to pan Strange. Toho zavolal taky Fury?

,,omlouvám se, slečno Bartonová" trochu se sklonil a já měla chuť mu dát facku.

Nesnášela jsem, když mi tak někdo řekl, protože jsem si u toho vždy vzpomněla na Furyho.

,,jen Stef, prosím" zamručela jsem a nechala tátu, aby se s ním přivítal. Staří známí.

,,tak fajn. Doufám, že jsme tu všichni" podívala jsem se na Steva, co zrovna vystoupal schody.

Vypadal trochu překvapený, že v našem obýváku sedí tolik lidí.

Hodně z nich určitě neznal osobně, jen z doslechu, ale nic neřekl a vrátil pohled ke mně.

,,všichni už určitě víte, co se děje. Tentokrát je náš problém Patronio. Moc o něm nevíme. Nevíme kde se tu vzal, kdo je na jeho straně, ani jestli bude bojovat ze vzduchu nebo ze země. Musíme být připravení na všechno" začala jsem.

Byla jsem trochu nervózní. Chyběli nám dva nejsilnější členové.

Thor se dostavoval vždy, když to bylo zbytečné a když jsme ho nejvíc potřebovali, tak se neukázal ani na minutu...

Bruce mi stále neodepsal, takže jsem nevěděla, jestli se zákrok povedl, nebo ne.

,,teď čekáme na jeho první tah, ale podle Furyho to má být do zítřejšího večera. Všechny vás požaduje mít v pozoru" nasucho jsem polkla.

Všichni se na mě dívali a mně to nebylo vůbec příjemné.

Nebyla jsem zvyklá na tolik pozornosti. Dělalo mi problém mluvit i před základní sestavou, natož před tolika lidmi...

,,odkdy ty posloucháš příkazy Furyho?" odfrkla si Natasha a opřela se o zeď.

Na chvíli jsem zavřela oči a napočítala do deseti, abych se uklidnila a nešla ji jednu vrazit, ale stejně to nepomohlo.