Nenahraditelná//CZ FF✔️

2.

Pověřila jsem tátu, aby sehnal Petera Parkera, protože jsem chtěla sjednat schůzi, kde figuroval i on.

Zbytek předešlého dne jsem byla zavřená s Brucem v laboratoři, kde jsme se snažili přijít na to, jak by se dal stroj zprovoznit.

Než jsem vešla do zasedací místnosti vedle obýváku, tak jsem se zastavila a podívala se dovnitř.

Nikdo nemluvil. Všichni pravděpodobně vzpomínali na to, kdy jim tam Tony přednášel plány do budoucna.

Avengers byli jeho největší projekt, na který byl právem pyšný. Dal do toho všechno.

Měla jsem stejnou myšlenku, když jsem vcházela do místnosti s deskami v ruce.

Teď bylo na mně, abych přednesla vše, co jsem měla na srdci. Sama, bez nikoho po boku.

Chtěla jsem začít mluvit, ale všimla jsem si, že chybí Peter.

Tony ho chtěl zařadit do jeho programu. Odmítl, ale slíbil, že jim kdykoliv pomůže.

On jediný měl ještě vlastní život. Chodil na vysokou, měl kamarády a řešil každodenní problémy.

Přála jsem si být taky normální. Střední jsem dokončila vcelku neznámá, protože všechny obleky se připisovaly Tonymu.

Pak to začalo být těžší. Jednou jsme byli na schůzi S.H.I.E.L.D.u, po které nás vyfotili a dali do novin.

Začalo se řešit kdo jsem, až jsme to nedokázali dál tutlat a Tony to vysvětlil.

Nikdy jsem si nepřipadala nějak známá. Dělala jsem to, co mě bavilo a šlo mi to. Všechno ostatní mi bylo ukradené.

Z myšlenek mě vytrhlo prudké zabrždění za mými zády. Hned jsem se polekaně otočila.

Stál tam vyjevený mladík, s batohem přes jedno rameno a zatnutou čelistí. Zase přišel pozdě.

,,my se ještě neznáme, jsem..." natáhl ke mně ruku, ale já ho utnula.

,,vím, kdo jsi. S Tonym jsem ti dělala oblek a vidím, že sedí" stáhla jsem mu lem trička u krku.

Pod jeho tričkem se objevil kousek modročerveného obleku. Byl to jeden z nejnovějších modelů.

Peter se otřásl a uhnul pohledem, když jsem se mu podíval do očí, ve kterých měl slzy.

,,příště choď včas" pokynula jsem rukou k prázdné židli, kam si poslušně sedl se skloněnou hlavou.

Tony pro něj musel být jako bůh. Vždy mu přišel na pomoc, když to potřeboval, i když se o ni nežádal.

,,Natasho" začala jsem a tím upoutala pozornost všech na sebe, čímž jsem vysvobodila Petera.

Nikdo z nich v něj moc nevěřil. Byl mladý, nezkušený a Tony mu podle nich věnoval až moc času.

Byla jsem u toho, když ho Tony začal sledovat. Věděla jsem, co dokáže. Nepodceňovala jsem ho.

,,tvoje zbraně dojdou dneska" pokračovala jsem bez toho, abych se podívala do desek.

Moje paměť byla v nejlepším stavu. Pamatovala jsem si úplně všechno. I to, co za knížky mi táta četl, když jsem byla malá.

Natasha přikývla a začala se dívat na své nehty. My dvě jsme se neměly nikdy v lásce.

Podle mě byla až moc zapálená a všechno řešila bojem. Mohla by si s Thorem podat ruce.

,,Steve, tvůj štít je jako nový. Přijď si pro něj do laborky" kývla jsem na něj, což mi oplatil.

Po posledním boji měl na štítu hodně dlouho odřenou barvu a nechtěl si ho nechat opravit.

Tak trochu jsem ho k tomu donutila, protože jsem se na to už nemohla dívat.

,,tati, tobě přijdou šípy až zítra. Objednala jsem nové modely a mohli bychom je vyzkoušet spolu" zamrkala jsem na něj.

Moc času jsme spolu netrávili a když už se naskytla příležitost, tak jsem se ji chtěla chytit.

Táta hned zakýval na souhlas. Byl nadšený, když jsem chtěla jít dobrovolně střílet.

,,doktore Bannere s vámi potřebuji mluvit osobně. Přišly mi výsledky" stiskla jsem rty k sobě.

Nechala jsem udělat rozbor jeho krve, jako každý měsíc, abychom zjistili jak na tom je.

Měli jsme obavy, že by mu Zelenáč mohl v těle škodit, což se pomalu, ale jistě plnilo.

,,Petere, tebe budu potřebovat ještě dneska, tak si prosím udělej čas. Musím s tebou probrat nový oblek" jemně jsem se na něj usmála.

Vypadal duchem mimo a já na něj nechtěla hned vybalit tolik informací.

Nebyl ještě zběhlý v tom, co se v našem světě dělo, takže jsem na něj chtěla jít pomalu.

Sotva se vypořádával s tím, že Tony zemřel. Věděla jsem, jak se cítí, tak jsem mu chtěla dát čas.

,,já budu mít nový?" vyhrkl hned, přičemž se mu rozzářily oči. Udělalo mi to radost.

Vždy byl vděčný za každou maličkost, ať to byla chvíle s Tonym osamotě, nebo nový oblek.

,,slíbila jsem Tonymu, že se postarám o bezpečí všech členů, včetně tebe, a tenhle oblek už to nesplňuje" on jen kývl.

Jeho radost zmizela. Nechtěla jsem o něm tolik mluvit, ale jednoduše to nešlo.

Byl součástí všeho. Úplně všemu. Nebýt jeho, nemáme nic z tohohle. Vděk patřil jen jemu.

,,Thore" otočila jsem se radši na posledního člena, abych nemusela koukat na Peterův smutný obličej.

Nechtěla jsem se před nimi rozbrečet. Tony nechyběl jen mně, ale všem a ostatní to zvládali, takže jsem musela i já.

,,zavolej sem prosím tvého tátu. Musím s ním něco probrat. A ať s sebou vezme i Lokiho" zatnula jsem zuby.

Thorův úšklebek nesvědčil nic dobrého. Jeho narážky jsem snášela denně, ale teď jsem na to neměla naládu.

,,Lokiho chceš pracovně, nebo jako vždy osobně?" rozvalil se na židli.

Na to, že byl Bůh byl až moc nekultivovaný a nevychovaný. Nenáviděla jsem ho.

Myslel si o sobě, že je nejlepší na světě, dokonce i ve všech světech, a přitom nebyl nic. Vůbec nic.

Už když k nám přišel, tak se začal chovat, jako kdyby mu všechno patřilo.

,,prostě ho sem zavolej" zavrčela jsem na něj. Tyhle jeho poznámky by si zasloužily ránu.

Stejně tak, jako byl nejsilnější Avenger, tak byl také nejblbější.

,,doktore Bannere" kývla jsem za sebe a opustila místnost s krví ve tváři ze vzteku.

Bruce se hned zvedl a následoval mě do kuchyně, kde jsem se zastavila. Teď přijde to špatné.