Nenahraditelná//CZ FF✔️

28.

Ležel na lehátku jako paralyzovaný, měl pevně stisknutá víčka a cukal sebou ze strany na stranu.

,,svítání, jedna, návrat domů, voják" šeptal nějaká slova.

Zamračila jsem se a zatřásla s ním, ale to nic neudělalo, tak jsem mu dala menší facku.

Byla jsem na sebe naštvaná, že mi projekt nevyšel, tak jsem si to aspoň trochu vybila na něm, když to potřeboval.

On se hned vymrštil do sedu a začal zhluboka dýchat.

Posadila jsem se na židli a počkala až se uklidní, abych se ho mohla zeptat, co se mu zdálo.

Už několikrát se stalo, že jeho sny byly opravdové vzpomínky a ne jen výmysly.

Kdyby to neprožil, tak by určitě nevěděl, že byl Steve hubený jako špejle. Musel ho tak vidět.

,,ovládali mě" vysoukal ze sebe přiškrceně, až jsem se k němu musela nahnout, abych mu rozumněla.

,,těmi slovy? Co udělali potom?" vzala jsem si papír a začala všechno zapisovat.

Vypadalo to nadejně a už nebyl tak zlý, jako když sem přišel. Zdálo se mi, že měknul a rozpomínal se.

,,dali mi úkol. Zavraždil jsem stovky lidí" šeptal dál. Hrklo ve mně.

I moje smrt musela být jeho úkol, ale stále jsme nepřišli na to, jak mohl přežít tolik desetiletí.

,,jak jsi přežil, Bucky?" zkoušela jsem na to jít pomalu, ale vážně mě to zajímalo.

On spustil nohy dolů z lehátka a sklonil hlavu. ,,tak jako Steve" zašeptal a zvedl ke mně oči.

Steve měl pravdu. Celou dobu říkal, že ho taky museli zmrazit, ale nikdo mu nevěřil.

Už od začátku taky říkal, že je to jeho přítel z války, což se potvrdilo a najednou se i potvrdilo tohle.

,,zajdu pro Steva. Řekneš mu to, co mně" nečekala jsem na odpověď a odešla.

Neviděla jsem ho v obýváku, když jsem proletěla oknem, takže jsem usoudila, že šel spát.

Jen tak bych ho nevzbudila, ale tohle bylo důležité. Musel to slyšet.

Bucky mu řekl to, co mně. Bylo to jako ze zlého snu. Všechno, co Steve říkal, se potvrdili.

Ti, co ho ovládali, ho měli jen na zabíjení. Byl zkušený, ale tentokrát neuspěl.

Nechápala jsem, že pro něj ještě nikdo nepřišel, když si ho museli tak cenit, že ho vždy zmrazili, než pro něj měli další úkol.

,,Hydra" vyhrkl Steve. S Buckym jsme se na něj nevěřícně podívali.

Hydra přece zanikla už dávno, jak ho mohli ovládat tak dlouho po tom?

,,měli bychom to říct Furymu. Možná by nám pomohl zjistit o tom víc informací. Za pár dní s ním mám schůzku, tak mu to můžu říct" navrhla jsem.

Steve si promnul bradu a nespouštěl pohled z papíru, na který jsem napsala to, co Bucky říkal.

,,můžou v tom jet i oni" Fury a Hydra? To bylo nemožné.

Fury šel proti Hydře. Nikdy by se k ní určitě nepřidal. Aspoň doufám.

,,ale za zkoušku nic nedáme, Steve. Musíme zkusit všechno. Včetně toho, dostat Buckyho z jejich spárů" Steve přikývl a vrátil mi papír.

Nebyla jiná možnost, než to Furymu říct. Mohl zjistit víc než my.

Zkoušela jsem zregulovat tlak v rukavici a sledovala kamery, jestli se něco ve městě neděje, když do laboratoře přišel Peter.

Centrum bylo stále zničené, ale už probíhaly opravy, které financoval S.H.I.E.L.D.

Nejspíš tím chtěli ukázat, že kdybychom se k nim přidali, tak to bude snazší ututlat.

Steve zůstal u Buckyho a zkoušel z něj dostat víc věcí, ale on si na nic už navzpomínal.

,,proč nespíš?" otočila jsem se na Petera přes rameno.

Sedl si vedle mě a zadíval se na obrazovky počítačů. Vypadal unaveně.

,,bolí mě ty záda a věděl jsem, že budeš tady. Nemáš ještě nějaké léky na bolest?" zvedl ke mně oči.

Přikývla jsem, odložila šroubovák a odešla do ošetřovny.

Bucky spal a Steve si četl nějakou knihu o válce. Vypadal, že je z toho rozzlobený, ale to byl ze všeho, co se o válce říkalo.

Prý to bylo úplně jiné, než se popisuje a já chytala záchvaty smíchu z toho, jak se vždy naštval.

,,klidně můžeš jít spát, Steve. Každou chvíli by měla přijít Shuri hlídat kamery, tak tu s ním budu já" vytrhla jsem mu knihu.

Z poličky jsem vzala prášky pro Petera a počkala až Steve odejde.

Kdybych ho nenechala jít před sebou, tak by se vrátil ke knize a nehnul by se od Buckyho ani na krok.

Znala jsem ho jako své boty. Byla jsem u jeho přijetí do dnešní společnosti.

Dala jsem prášky Peterovi, sedla si zpět k počítačům a odložila rukavici.

Už jsem na to neměla nervy, protože jsme nevěděla, co přidat nebo ubrat, aby to správně fungovalo.

,,když jsi zmizela, tak jsem o tebe měl strach. Kdo by mě ošetřoval, když ne ty?" to je pako.

Zasmála jsem se a otočila se k němu čelem. Hrál si s platíčkem prášků v rukách a krčil nos.

,,určitě by si tě někdo vzal na starost. Udělali by pro tebe první poslední" zakmitala jsem obočí.

Jemu klesl úsměv, což mě rozesmálo. Bral to v druhém smyslu, ale tak jsem to i myslela.

,,i kdyby se to někdy stalo a já zmizela, nedejbože nadobro, tak musíte držet při sobě a navzájem se o sebe starat. Nikdy se to nesmí změnit, jinak se všechno rozpadne" stiskla jsem k sobě rty.

,,bez tebe by to tu bylo na nic. Jsi nenahraditelná. Děláš tu všechno. Už radši půjdu" zvedl se, když přišla Shuri.

,,děkuju" zvedl platíčko léků v ruce, obešel Shuri a zmizel na schodech.

Shuri si sedla vedle mě se založenýma rukama na hrudi a pobídla mě hlavou, abych mluvila.

Povzdechla jsem si a pohledem přejela obrazy kamer. Co ji mám říct?