Nenahraditelná//CZ FF✔️

35.

,,tys věděla o Lokiho stavu a nic jsi nám neřekla! Nechala jsi ho v zimě a on se zbláznil!" začal na mě křičet.

Zpátky jsem se posadila. Jak to zjistil? Vždyť to věděl jen... Fury.

Tohle byla odplata za ten Teserakt? To mě chtěl úplně dorazit a zničit? Protože jestli ano, tak se mu to vedlo.

,,pořád si stojím za tím, že není zlý, jen zlomený a můžeme ho dostat zpátky" znovu jsem si stoupla.

V tohle jsem věřila vždy a teď se mi to jako argument hodilo.

Natasha se zasmála, ale já ji ignorovala. Do tohohle ji nic nebylo. Ona byla horší než Loki a to už bylo co říct.

,,já jsem taky zlomený a nechovám se jako on! Já ztratil lásku svého života, před očima mi Loki zabil matku a zabil i otce! Já vždy musím bojovat za uznání! Pořád si za tím stojíš?!" stiskl kladivo.

Steve se pohotově zvedl a stoupl si tak, že jsem byla za jeho zády. Velký brácha Steve.

Za to, kým se Loki stal, mohl Thor s jeho otcem, ale ani to mu nedávalo důvod zabít Odina a Friggu.

,,mrzí mě, že udělal takovéhle věci, ale..." ,,žádné ale. Konečně už otevři oči, Stefany!" křikl na mě a odešel z obýváku.

Opět sem přišel jen na pár minut. Aby mi to mohl vykřičet do obličeje.

Zahrada zasvítila, ale po chvíli vše zčernalo. Steve se na mě otočil, ale já zvedla ruku, čímž jsem ho utnula a šla do kuchyně.

Možná měl Thor pravdu. Vážně už bych měla pořádně otevřít oči a přestat ho bránit.

Už dřív jsem si říkala, že se ho přestanu zastávat, ale nešlo to.

Byla jsem jediná, která při něm stála a nechtěla jsem, aby se cítil sám a nebo aby si myslel, že jsem ho tím zradila.

Sice by mě nechal umřít, což tehdy dokázal tím, že zmizel beze mě, ale ani to mě neodradilo.

Byla jsem asi moc měkká na to, abych se od něj úplně odpoutala.

,,pořád Lokiho miluješ" přišel za mnou do kuchyně Steve.

Pro sebe jsem se zamračila a začala vrtět hlavou. Nemilovala jsem ho. Nebo ano?

Nevěděla jsem jaké to je, neměla jsem to s čím porovnat, ale tohle nemohla být skutečná láska...

,,to nebyla láska, Steve. To, co jsi měl s Peggy byla pravá láska. Ne tohle" přesvědčovala jsem tím spíš sebe než jeho.

Jako malé mi říkal o tom, co s Peggy prožil a já si přála, abych to mohla prožít i já. A pak přišel Loki.

Peggy zemřela teprve nedávno. Ale ani po tom ji Steve nepřestal milovat.

Tohle byla ta pravá láska do konce života. Nebyla mezi mnou a Lokim, ale mezi ním a Peggy.

Steve byl ze staré školy. Stále věřil na lásku na první pohled, nebo lásku do konce života.

Teď byla jiná doba. Láska snad už ani neexistovala a poku ano, tak v jiné formě.

,,Steve neřeš to, dobře? Já vím, že dělám chybu, když se Lokiho zastávám. To mi nemusíš říkat. Měl bys jít za Buckym. Máš ho na starost" poslala jsem ho pryč.

Vážně jsem neměla náladu se bavit o Peggy nebo o Lokim.

Chtěla jsem na to aspoň na chvíli zapomenout a ne se o tom bavit pořád dokola.

Steve poslechl a vážně odešel. Zabývat se Buckym bylo pro něj lepší než myslet na Peggy, věděla jsem to. Byl z toho zničený.

Začala jsem si chystat věci na večeři, i když jsem neměla tušení co udělat.

,,říkala jsem, že..." začala jsem, když jsem za sebou uslyšela kroky.

Otočila jsem se, ale ztichla, když jsem uviděla Petera, jak se sedá na barovou židličku k ostrůvku.

,,chceš pomoct?" pousmál se. Určitě za mnou šel jenom aby se ujistil, jestli jsem v pohodě, jako když tehdy přišel ke mně do pokoje.

,,jestli to zvládneš" rýpla jsem si, ale on se hned postavil a šel za mnou k lince.

Podezřívavě jsem se na něj podívala, když si vzal do ruky snad největší nůž, co jsme v domě měli a začal krájet maso.

,,neubliž si" znovu jsem si do něj rýpla, načež jsem si od něj vysloužila napůl naštvaný a napůl pobavený pohled.

,,doma s tetou May taky vařím, takže se neboj. Ona je nejlepší kuchařka. Hodně věcí mě naučila" sklonil s úsměvem hlavu.

Trochu mě to dojalo. O své tetě mluvil už hodněkrát, stejně jako o strejdovi. Kterého zabil Loki.

,,měl by sis dát pauzu a věnovat se tetě, kamarádům a škole. Buď chvíli jako normální člověk, když si to jako jediný z nás můžeš dovolit" bohužel.

Hned bych si s ním ten život vyměnila. Sice jsem chtěla, aby zůstal u nás, aby ho Patronio nedorazil, ale musel začít žít.

Avengers každého z nás ovlivnili, ale jeho nejvíc. Ještě pořád měl možnost mít normální život, aspoň trochu.

,,když mě vyháníš a jinak nedáš" pokrčil s úsměvem rameny.

Dloubla jsem ho loktem do boku, načež trochu sykl, ale rozesmál se.

,,jsi idiot, Parkere" protočila jsem očima, ale musela jsem uznat, že mě tím vážně pobavil.

Díky němu jsem přišla na jiné myšlenky. Konečně jsem chvíli nemyslela ani na práci, ani na Lokiho.

,,kdyby se něco dělo, tak ti dám vědět, ale ještě dneska ti chci zkontrolovat ty záda. Pak už tě nechám" vzala jsem mu nůž z ruky a dala mu menší.

Bála jsem se, že si ublíží, protože od toho neměl daleko.

Po večeři, která dopadla celkem dobře, jsem odvedla Petera do ošetřovny, kde jsem mu opět zrendgenovala záda.

Vypadalo to lépe, ale stejně jsem mu tam radši ještě nechala černou tvrdší fólii.

,,vzpomínáš si, jak jsi mi slíbila filmový týden? Co kdybychom zkoukli pár filmů i s Buckym? Dokud se nic neděje" zastavil mě Steve, když Peter odešel.

Tenhle slib jsem mu dala několik měsíců zpět, když jsem si myslela, že to s námi podnikne i Loki.

Pak zabil ty lidi a z plánu sešlo. Připomenul mi to až když jsem chtěla jít do toho vrtáku.

Nakonec jsem na to kývla. Bucky se taky musel zařadit do dnešní doby, jako Steve.

Nachystali jsme různé sladkosti a tomu podobné věci a nakonec se k nám připojil i táta.

Kamery šel hlídat Bruce, takže jsme všichni měli chvíli klidu.

,,mám otázku" vyhrkl Bucky, když jsem chtěla pustit film. Co chce vědět tentokrát?