Nenahraditelná//CZ FF✔️

38.

Loki se mi podíval do očí a padl na kolena. Nůž. V zádech, v srdci přesněji, měl bodnutý nůž.

Bucky pustil jeho rukojeť, o krok odstoupil a začal zhluboka dýchat.

,,co jsi to udělal?!" rozkřikla jsem se a klekla si před Lokiho. Vzala jsem jeho tvář do dlaní, ale on se začal kácet na zem.

Pomalu jsem ho položila na bok na zem a jeho hlavu si dala do klína.

Chytla jsem rukojeť nože, ale pak ji pustila. Zbraň se nikdy nesmí vytahovat z rány.

,,Loki vydrž prosím" zašeptala jsem a odhrnula mu vlasy z obličeje.

Do očí se mi draly slzy. I když jsem ho začala nenávidět, tak bych dala všechno za to, abych to vrátila zpět.

,,tati!" zakričela jsem do domu a doufala, že mě dole uslyší.

Ruce se mi začaly třást a já jednu z nich natiskla kolem nože v jeho zádech, abych zpomalila krvácení.

On sykl a já nazlobeně zvedla hlavu k Buckymu. Jen tam stál a celé to sledoval.

Nejen že zabil Tonyho rodiče. On se pokusil zabít i Lokiho! To mi chtěl vzít všechny blízké?!

,,co se... děje?" zarazil se táta, když nás viděl na zemi.

,,zavolej Shuri. Dokáže ho uzdravit" vykoktala jsem a on hned zase zmizel.

Vrátila jsem oči k Lokiho tváři a už neudržela slzy. Tohle byl strach, který jsem v životě necítila.

Chtěla jsem aby Loki žil. Možná že bylo něco málo pravdy na tom, že jsem k němu chovala city.

Nemohl odejít jako Tony, jako Steve... Potřebovala jsem v životě i jeho špatnou stránku.

,,Loki" zašeptala jsem a hřbetem ruky si setřela slzy na tváři.

On ke mně natáhl ruku a setřel mi slzy i z druhé tváře a usmál se. Jak se může smát?!

,,radši bych ti ležel v klíně při jiné příležitosti" proto se smál.

Zasmála jsem se i přes další slzy, co se draly na povrch a zakroutila hlavou.

,,blbečku" přejela jsem mu palcem po tváři. Ještě na tom nemohl být tak špatně, když říkal takové věci.

I tak jsem se bála, že mi doopravdy zemře v náručí.

Thor říkal, že už několikrát nafingoval svoji smrt, ale tohle vypadalo reálně. Až moc.

,,za chvíli tu bude" klekl si k nám táta a dal svou ruku kolem nože, takže jsem tu svou odendala.

Určitě by ho nezachraňoval, kdybych u toho nebyla. Nenáviděl ho z celého srdce.

,,zachraňuje mě můj nepřítel. To jsem chtěl ve svém životě vždy zažít" zasmál se Loki, ale hned sykl a přestal.

Dělal si z toho srandu, ale byla pravda, že byl táta jeho nepřítel.

On jediný dával dost jasně najevo, že nesouhlasil, když jsme k sobě měli blíž než normálně.

Byla jsem stále jeho dcera a Loki byl vetřelec, který mu chtěl jeho malou holčičku ukrást.

,,věřím, že to zažiješ ještě hodněkrát" dál jsem ho hladila po tváři.

On zakroutil hlavou, za ruku mě chytl a oddělal si ji z tváře, ale nepustil ji.

Tohle bylo romantické gesto, které jsem s ním nikdy nezažila. Přála jsem si, abychom měli normální vztah se vším všudy.

Přála jsem si držet ho za ruku na veřejnosti a teď se mi to splnilo, ale za jakých okolností...

Zvedla jsem hlavu. Bucky seděl u stolu s rukama ve vlasech a lokty opřenými o nohy.

Začala jsem ho nenávidět ještě víc než předtím. Všechno co mohl zkazil!

Najednou se před něj postavil Steve a chtěl něco říct, ale otočil k nám hlavu a slova mu došla.

Navázali jsme oční kontakt, ale já ho jako první přerušila.

,,běž otevřít" poslal ho pryč táta a já se vrátila nohama na zem se zvukem zvonku.

Stiskla jsem Lokimu ruku a podívala se za sebe, kde se objevili dva muži, kteří začali brát Lokiho.

Chtěla jsem na ně vyjet, aby to dělali opatrně, ale nevyšla ze mě ani hláska.

Pustila jsem Lokiho a hned se zvedla. U dveří stála Shuri a dávala všem pokyny.

Jen jsme se na sebe letmo usmály a já šla těsně za muži, kteří ho nesli. Už jsem ho nechtěla nechat jít.

Nohy a ruku jsem měla celé od krve, ale bylo mi to jedno.

Postavila jsem se vedle lehátka v nějaké vesmírné lodi, na které muži posadili Lokiho a zvedla mu hlavu.

Už pomalu začal blednout, ale stále byl při smyslech. I oči mu začaly světlat.

Čím zlejší byl, tím měl tmavší oči, což značilo, že se z něj ta temnota vytrácí. Díky bohu.

Loki natáhl ruku k mému obličeji. Už jsem to nevydržela, sklonila se k němu a lehce ho políbila.

On se jemně usmál, když jsem se o kousek odtáhla a za krk si mě přitáhl zpátky.

Bylo zvláštní cítit motýlky v břiše po takové době. Už jsem na to nebyla zvyklá.

Chtěla jsem s ním zůstat, ale Shuri mě vzala kolem ramen a odvedla mě z lodi pryč.

,,potřebují tě tady, Stef. Nemůžeš s námi do Wakandy. Slibuji, že udělám všechno pro jeho záchranu a budu tě o všem informovat" zbrkle mě objala.

Možná bylo lepší, že mi zakázala s nimi letět. Bylo to pro dobro všech.

Shuri nastoupila na loď a během pár sekund byli pryč.

Doufala jsem, že to přežije. Nic jiného než doufání mi totiž nezbylo.

Vrátila jsem se zpět domů, zavřela za sebou dveře a opřela se o ně. Celá jsem se třásla.

Nechtěla jsem jít dovnitř, protože bych musela projít kolem místa, kde ležel.

Neměla bych to Buckymu zazlívat, ale i tak jsem to dělala. On o něm věděl jen to špatné, nic víc, ale proto se ho nemusel hned pokusit zabít!

Nakonec jsem rozpohybovala své nohy a vešla do kuchyně.

Táta ze země umýval krev, Bucky stále seděl u stolu a Steve ho káral jako malé dítě. Aspoň teď je na mé straně.