Nenahraditelná//CZ FF✔️

29.

,,řekl mi, že se mu líbím, ale já mu řekla, aby netahal city do práce" objasnila jsem ji situaci.

Vážně jsem si přála a doufala v to, že už ho to přešlo.

Nechtěla jsem ho znovu odmítat. Naposledy, když jsme mu to řekla, tak se naštval, odešel a malém přišel o život.

,,proč jsi to udělala? Vždyť je roztomilý. Neříkej mi, že jsi stále zamilovaná do Lokiho" odfrkla si.

Nikdy jsem nikomu neřekla, že jsem do něj zamilovaná, protože jsem si tím nebyla jistá ani já sama.

Nikdy jsem zamilovaná nebyla a můj vztah-nevztah s Lokim nevypadal jako ve filmech, kdy do sebe páry byli zamilovaní až po uši.

,,Loki s tím nemá nic společného. Nechtěla jsem tahat vztahy do práce, když jsem převzala místo po Tonym a je to na mně. Chci se soustředit na to, co dělám" zvedla jsem se a zkontrolovala, jestli Bucky doopravdy spí.

Zase sebou trochu cukal, ale nic neříkal, tak jsem ho nechala být a šla zpátky.

,,měla bys tomu mladému dát šanci. Vypadá to, že o tebe má vážně zájem" promluvila bez toho, aby se na mě podívala.

Na kamerách nic nebylo, už dlouhou dobu. Možná, že si Patronio útok rozmyslel, když tak dlouho nic nedělal.

,,nechci mu dát šanci, protože o něj nemám zájem, Shuri. Je hodný a milý, ale ne pro mě" ona už jen mávla rukou.

Myslela jsem, že aspoň ona mě bude chápat. I ona preferovala radši práci než cokoliv jiného.

Zbytek noci jsme se Shuri zůstaly dole. Ráno jsem šla pro snídani, ale zastavila jsem se, když jsem uviděla Thora.

,,fajn že jsi tady. Potřebuji s tebou něco zkusit" ukázala jsem na něj bez pozdravu.

V obýváku byl jen táta se Stevem, protože bylo ještě brzy.

,,a přijďte pro mě, až budou všichni vzhůru, prosím. Vypadá to, že se na nějakou dobu Patronio stáhl, takže tu nemusíme ostatní držet" vzala jsem snídani pro sebe, Shuri i Buckyho.

Přes noc jsme se Shuri probraly i nabídku, kterou mi dal Fury, abych ji mohla přednést ostatním.

Řekla, že by to mohlo mít své výhody, ale možná to prý dělali jen aby měli moc.

Potřebovala jsem podrobnější informace, než bych to ostatním řekla, aby se zbytečně nerozčilovali.

Dala jsem před Shuri naše snídaně, jednu dala vedle lehátka Buckyho, popadla rukavici od obleku a šla zpět nahoru.

Zkusily jsme to vyladit. Teď už to stačilo jen vyzkoušet, ale já nechtěla riskovat, že bych si zase vyrazila dech.

Proto jsem požádala Thora, aby to zkusil on a řekla mu, co to udělalo se mnou.

,,mám si hrát na Tonyho?" ujišťoval se při pohledu na mechanickou rukavici ve svých rukách.

,,nezlob se, Zlatovlásko" ušklíbla jsem se na něj a on se na mě zamračil.

Když u nás nebyl, tak mi chybělo, že jsem si neměla do koho rýpnout a z někoho si utahovat.

Thor si nasadil rukavici, namířil na lehce ožehlý terč ode mě a 'vystřelil'.

Stejně jako mě ho to odhodilo dozadu, ale ustál to a posunul se jen o pár metrů.

I tak to bylo špatně. Neměl by se posunout ani o centimetr.

,,děkuju" vzala jsem si od něj rukavici a odešla zpět do laboratoře oznámit Shuri, že se to nepovedlo.

Začala jsem být zoufalá. Když jsem nedokázala snížit tlak, jak jsem mohla doladit celý oblek?

Shuri též neměla žádné nápady, jak to zprovoznit. Obě jsme byly v koncích.

Z laboratoře jsme se dostaly až odpoledne, kdy pro nás přišel táta s tím, že už jsou všichni vzhůru.

Přišla jsem nahoru a zastavil se ještě v kuchyni, kde jsou uviděla Bruce.

,,doktore Bannere" usmála jsem se. Vypadal v pořádku a měl i normální barvu.

Byla jsem ráda, že je zpátky a ještě k tomu živý, ale přišel trochu pozdě.

,,Stefany! Promiň, že jsem neodepsal. Měli jsme moc práce a když jsem se dozvěděl, že se tu něco děje, tak jsem vyrazil hned jak jsem mohl" posmutněl.

,,to už je jedno. Ostatní nám přišli na pomoc a zvládli to. Jsem ráda, že jste zpátky a v pořádku" otočila jsem se na patě a šla do obýváku.

Byli tam všichni namačkaní jako sardinky v konzervě.

Postavila jsem se před ně a počkala, až všichni ztichnou a začnou dávat pozor.

,,jsem vám všem vděčná, že jste přišli a pomohli nám. Ráda bych řekla, že už vás nebudeme potřebovat, ale to bych lhala. Teď můžete odejít, protože se nic dít nebude, ale buďte prosím v pozoru. Nežádala bych vás o pomoc, kdy by to nebyla potřeba, vážně" přejela jsem všechny pohledem.

Rocket pozvedl vítězně pěstičku, což udělal i Peter. Groot opět hrál svou hru.

Jako první se zvedla Okoye a hned po ní Panter. Shuri mi řekla, že by stejně museli zpět do Wakandy.

Se všemi jsem se rozloučila po svém a šla zpět dolů, abych mohla sledovat kamery, kdyby náhodou.

Uslyšela jsem za sebou capkání, takže jsem se otočila. Běžel ke mně Groot

Zastavil se přede mnou a natáhl ke mně ruku. Zvedla jsem obočí. Nevěděla jsem, co chce.

Až po chvíli mi došlo, že ode mě nic nechce. Z dlaně mu začala růst malá, bílá kytička.

Když byla dostatečně velká, tak ji utrhl a podal mi ji.

,,děkuju" vzala jsem ji od něj s úsměvem. On dal ruce za záda a taky se uculil.

,,já jsem Groot" zamával mi a zase odběhl ke schodům, po kterých začal skákat nahoru.

Dala jsem kytičku do sklenice s vodou a vrátila se k práci.

Bylo to od něj roztomilé, ale to on byl celý. Sice jsme se viděli asi jen dvakrát, ale tohle bych od něj nečekala.

Neměla jsem s nikým z nich blízký vztah, protože byli vždy několik galaxií daleko, ale i tak jsme k sobě byli milí. Museli jsme.

Byla jsem všem vděčná, že přišli a pomohli nám. Abych pravdu řekla, tak jsem ani nevěděla kdo kde spal.

Pomalu jsem ani nevěděla, kdo ti lidé jsou, třeba Carol a doktor Strange.

Doktora jsem jednou viděla, ale Carol nikdy. Ani jsem netušila jakou roli hráli v boji. Měla bych se víc zajímat.