Nenahraditelná//CZ FF✔️

41.

Viděla jsem jen konec, ale i tak to bylo to nejhorší, co jsem v životě viděla.

Táta sletěl z budovy a já viděla jen to, jak dopadl.

Odhodila jsem meče a rozběhla se k němu. Jak se to mohlo stát?!

V životě odnikud nespadl! A ještě k tomu z desetipatrové budovy a na beton!

Dopadla jsem na kolena vedle něj a dala si ruce před ústa, když jsem ho uviděla, jak tam leží.

,,tati" zašeptala jsem a vzala jeho tvář do dlaní, ale nereagoval.

Na zemi pod jeho hlavou se začala objevovat krev. Roztřesenýma rukama jsem mu dala menší facku.

,,notak tati. Vzbuď se" rozbrečela jsem se a zkontrolovala, jestli dýchá. Ne.

Dala jsem mu ruce na hrudník a snažila se ho oživit, ale ničemu to nepomáhalo.

To proto Strange chtěl, abych s ním promluvila? Viděl to, když se díval do budoucnosti?!

Proč mi to neřekl rovnou? Mohla jsem udělat něco pro to, aby nespadl.

,,tati!" křičela jsem na něj přes slzy v očích a zatřásla s ním.

V hloubi duše jsem věděla, že už se neprobudí, ale nechtěla jsem si to přiznat.

Kaluž krve pod jeho hlavou se každou sekundou zvětšovala a pomalu stékala do kanalizace.

,,tati" zajíkla jsem se a položila si čelo na jeho hrudník.

Stále v rukou svíral jeden ze šípů a luk. Vůbec jsem to nepobírala. Jak mohl spadnout?!

Naplno jsem se rozbrečela a přitom svírala látku jeho obleku v dlaních.

Ani jsem nevěděla, co jsem mu řekla jako poslední, jak museli ve spěchu odejít.

Mé srdce se rozpadlo na milion kousíčků. Ztratila jsem úplně všechny, ale v něm jsem měla jistotu.

Myslela jsem si, že se mnou zůstane až do konce života tak, jak to tátové dělají.

On jediný mi zůstal, když všichni odešli a teď jsem neměla ani jeho.

Během minuty se mi změnil pohled na svět. Vidět smrt svého táty bych nikomu nepřála.

Uslyšela jsem dopad na zem kousek od sebe, ale nevěnovala jsem tomu pozornost.

Už mi bylo všechno jedno. Kdyby mě zabili, tak by to pro mě bylo osvobození.

Během několika dnů jsem si sáhla na dno a on při mně vždycky stál, ale kdo při mně měl stát teď?

Myslela jsem si, že mám to nejhorší za sebou, ale tohle bylo horší než všechno dohromady.

Vidět Lokiho umírat bolelo, ale tohle bylo stokrát horší.

,,Stef" ucítila jsem dotek na pažích. Cukla jsem sebou, ale nepouštěla tátu.

Chtěla jsem mu být co nejblíže. Jako celý život. Tohle si nezasloužil. Všem pomáhal a i teď bojoval za ostatní!

,,Stef" promluvil znovu, vzal mě pevněji za ruce a trochu mě od něj odtáhl.

Chtěla jsem se k němu vrátit, ale narušitel mě uvěznil mezi svými pažemi a já poznala Petera.

,,pomoz mu" vzlykla jsem mu do ramene a nespouštěla oči z táty.

Byla jsem jako paralyzovaná. Mohla jsem jen brečet. Nic víc.

Zabořila jsem hlavu mezi Peterovo rameno a krk, abych se nemusela dívat na tu spoušť před sebou a začala nanovo vzlykat.

On mě pevněji stiskl a jednu ruku mi dal na zátylek.

,,mrzí mě to, Stef" zašeptal a začal mě hladit po zádech. Celé mé tělo se tráslo. Chci si s ním vyměnit místo.

Odtáhla jsem se od Petera a pokusila se postavit, ale měla jsem měkká kolena, takže bych to bez jeho pomoci nezvládla.

,,nenechávejte ho tady" vykoktala jsem ze sebe, když mě někam odváděl.

Strange šel před námi a byl jako náš štít, ale já měla chuť ho předhodit lvům.

Měl mi říct co viděl, abych tomu mohla zabránit. Stejně jsem se k němu ani nedostala včas, abych s ním mluvila!

,,nenecháme, slibuju" dovedl mě až k nějakému vznášedlu, kde byli nějací lidé.

Posadil mě na jednu ze sedaček, co tam byly a dřepl si přede mě, ale já odvrátila hlavu.

,,vrátím se sem, dobře? Hned jsem zpět" přejel mi rukou po paži, nandal si masku a odešel z lodi.

Opřela jsem si lokty o kolena a rukama si zajela do vlasů.

Už jsem neplakala, ale dech se mi stále zadrhával. Nejspíš jsem procházela šokem, nebo záchvatem.

Tak či tak jsem byla utlumená jako po sloní dávce sedativ.

,,měla jste přijmout mou nabídku, dokud byl čas, slečno Bartonová. Nic z tohohle by se nestalo" ozval se nade mnou Furyho hlas.

Otevřela jsem oči dokořán a zvedla k němu hlavu. On ví co se stalo?

Odhodlaně a přitom naštvaně jsem se před něj postavila a držela se, abych mu nedala pěstí.

,,a co byste udělal? Chytil ho do vlastní náruče? Nejste všemohoucí, Fury. Jděte do prdele s těmahle poznámkama. Už chápu proč vás Tony tak nenáviděl" otočila jsem se a chtěla odejít ze vznášedla.

Za jedné z beden jsem zahlédla luk s dvěma zásobníky se šípy.

Musel to mít připravené táta, kdyby se něco stalo s jeho lukem.

Popadla jsem to a vyběhla z lodi. Zásobníky jsem si dala na záda a vyndala si jeden šíp.

Kolem lodi stáli vojáci, kterých jsem si předtím nevšimla, ale nechali mě odejít.

,,beru si na starost Clintovo místo. Budu vás krýt z výšky" aktivovala jsem mikrofon v uchu.

Bylo mi proti srsti říkat mu Clint, ale ne všichni věděli, že je to můj táta.

,,kde je Clint?" ozval se Bruce, ale já mu na to neodpověděla. Neměla jsem sílu na to to říct nahlas.

Bruce se stále neproměnil. Nikde jsem ho na kamerách neviděla.

,,Stefany vrať se. Mrzí mě co se stalo, ale nemůžeš tam jít" promluvila Shuri.

Protočila jsem očima a vběhla do jedné z budov. Výtahem jsem vyjela do sedmého patra a otevřela jedno z velkých oken. Lov začíná.