Nenahraditelná//CZ FF✔️

12.

Údajný James už mi neřekl ani slovo, takže jsem to vzdala a píchla mu anestetika.

Steve s tátou ho přesunuli ze židle na lehátko, aby to měl pohodlnější, když by chtěl spát.

Nechali jsme mu i trochu povolené řetězy, aby se sám mohl najíst a dojít si na záchod vedle lehátka.

Předvídali jsme, že tu bude ještě dlouho. Chtěla jsem z něj dostat úplně všechno o tom, kdo je.

,,unavená?" zasmál se táta, když jsem ráno přišla do kuchyně.

Měla jsem chuť vzít ho za hlavu a omlátit mu ji o zeď. Jako kdyby to na mně nešlo vidět.

,,dej se dokupy. Dneska je to předávání cen za vědu a Pepper chce, abys ji za Tonyho vzala ty" malém jsem omdlela, když to řekl.

Úplně jsem na to zapomněla a rozhodně jsem si nechtěla před fotografy hrát na to, že jsem po jeho smrti v pohodě.

Ani jsem si nestihla sehnat nové šaty. Budu si muset vzít z maturitního plesu.

,,úplně jsem na to zapomněla" zaskučela jsem a posadila se k němu ke stolu ve chvíli, kdy přešel Peter.

Nevěděla jsem, že doopravdy zůstal přes noc. Řekla jsem to jen ze slušnosti.

,,proč má Loki pokoj jako saunu? Otevřel, když jsem procházel a mě malém trefilo" sedl si k nám s telefonem v ruce.

Mé obočí vyletělo nahoru. To nikdy neslyšel o jeho původu? Nikdy nečetl báje?

,,je syn Mrazivého obra a zima mu zatemňuje mozek" radši jsem to řekla ve zkratce, než abych mu to vysvětlovala.

,,chodili jste spolu?" ptal se dál. Zacukaly mi koutky, když jsem uviděla, jak táta narovnal záda.

Proč ho to vůbec zajímalo? Lokiho neměl rád, tak mu to mohlo být ukradené.

,,nebylo to úplně chození. Přecejen je to Bůh a je z jiného světa a tam se nerandí, ale vídali jsme se a měli jsme k sobě blízko" a nejen to.

Tátovi jsem nikdy neřekla úplně celou pravdu, i když to určitě tušil. Dostal by z toho infarkt.

Peter jen chapavě kývl a dál se díval do mobilu. Nevypadal na to, že ho to vážně zajímalo.

,,jo a Petere. Můžeš vynechat toho svého kamaráda z interních věcí? Jako třeba že máme nezákonně drženého chlapa v ošetřovně a to, že máš nový oblek?" zakřenila jsem se na něj.

On vykulil oči a pomalu se na mě podíval. Myslela jsem, že ho roztrhám, když jsem to četla.

Chytala jsem signál všech mobilů v okruhu padesáti metrů. Mohla jsem číst zprávy, poslouchat hovory, prostě cokoliv.

Nechtěla jsem to číst, ale když mě systém upozornil, že v jejich konverzaci padlo slovo Avengers, tak jsem se na to musela podívat.

,,nechávám ti soukromí, ale když náš systém zaeviduje klíčová slova jako Avengers nebo cokoliv tomu podobné, tak mi přijde oznámení" vysvětlila jsem.

On hlasitě polkl a nespouštěl ze mě oči. Vypadal úplně stejně jako když viděl muže dole.

,,p-promiň" zakoktal se a potupeně sklonil hlavu.

Vypadal jako pětileté dítě, které rozbilo matčinu oblíbenou vázu. Tohle nebylo dobré přirovnání.

Táta mě přesvědčil, že pohlídá Jamese, takže jsem mohla jít spát, než bychom museli na předávání cen.

Donutila jsem ho, aby šel se mnou, protože byl pro mě opora úplně ve všem.

Vzbudila jsem se tři hodiny před začátkem, což bylo akorát na nachystání se.

Stála jsem u linky, abych si dala malé občerstvení, protože bych do sebe z nervozity nedostala nic velkého.

Postavil se přede mě Loki se založenýma rukama na hrudi a jen se na mě díval.

Rozhodila jsem rukama a trochu se zamračila. Vážně jsem neměla náladu na nějaké vtípky.

,,můžu dostat své žezlo zpět? S kamenem nekonečna nebo bez, je mi to jedno, ale chci ho" a třeba prosím?

Nikdy z jeho úst nevyšlo něco jako prosím, děkuji, nebo 'mám tě rád'. Už jsem si zvykla.

Zapřela jsem se rukama o linku a usmála co nejsladčeji jsem dokázala.

Thor, který se bavil s Natashou ztichnul a oba se na nás začali dívat, stejně jako Steve, co seděl u stolu.

,,můžu dostat své panenství zpět?" ti tři šokovaně zalapali po dechu, ale Loki se začal usmívat.

,,brzdi holka. Kdyby tě slyšel Clint, tak vás oba zabije" zvedl se Steve a postavil se vedle mě.

Měla jsem tendenci protočit očima, ale to bych přerušila oční kontakt s Lokim.

,,to tys odkopla mě" argumentoval mi a tentokrát jsem byla já ta, která zalapala po dechu.

,,zabil jsi osmdesát lidí!" vyštěkla jsem na něj. To nemyslí vážně.

,,Stef běž se nachystat, než se tady pokoušete" vzal mě za pas Steve a postrčil mě ke schodům.

Naštvaně jsem vyběhla schody a zavřela se v pokoji, kde jsem padla na postel.

Zakričela jsem do polštáře a chvíli to rozdýchávala, než jsem se zvedla a šla se namalovat.

Moje polo-šaty byly tmavě zelené, na ramínkách a spodek byl jako kraťasy s vlečkou jako sukně.

Měla jsem je na maturitní ples, protože jsem nenáviděla šaty, proto ty kraťasy.

,,zelená ti sluší" prohodil ke mně Loki, když jsem sešla dolů a ďábelsky se usmál.

Zhnusilo se mi to. Ty šaty jsem měla jen kvůli němu a úplně zbytečně. Byla jsem blbá a mladá.

,,vzpomínáš si na můj maturák? Ten, kam jsi nepřišel? Tohle byly moje šaty" pohodila jsem vlasy a šla za tátou který už stál v obleku u dveří.

Dělala jsem všechno, abych se mu zalíbila. Nejspíš jsem byla vážně zamilovaná, ale nikdy jsem si to nepřiznala.

On byl Bůh. Já byla obyčejná holka ze Země. Až s ohlednutím zpět jsem viděla, co jsem dělala za blbosti kvůli němu.

,,připravená?" vyšel ven a zamířil k jeho autu, co stálo před garáží.

Naposledy jsem se zhluboka nadechla a zavřela dveře od domu. Zvládnu to. Kvůli Tonymu.

,,jsem nervózní. V životě jsem nemluvila před více než deseti lidmi" mé ruce se klepaly.

Seděla jsem jako na trní. Nemohla jsem najít žádnou polohu, co by mi byla pohodlná.

,,to zvládneš. Tony s Howardem ti budou stát po boku" jemně se na mě usmál. V to doufám, protože kdyby nebyli geniální, tak nikam nemusím.

Zbytek cesty už jsme jeli v tichosti a já sledovala lidi na ulici, abych se trochu uklidnila.

Před vchodem do velké budovy bylo jen pár fotografů. To horší přijde vevnitř.

S tátou jsme vystoupili a chtěli jít dovnitř, ale zastavilo mě pípání, co se ozývalo z mého mobilu v kabelce. Problém?