Nenahraditelná//CZ FF✔️

33.

Kráčel ke mně Thor a vypadal vcelku překvapeně, když se rozhlédl po sálu.

,,co tu děláš? Říkala jsem, že s ním chci mluvit o samotě!" vykřikla jsem.

Ztrácela jsem nervy a to jen kvůli Lokimu. Byla jsem naštvaná na sebe a ne na něj. Mohla jsem za to já.

,,já tu bydlím. Co tady děláš ty? Jak ses sem dostala?" rozhodil rukama a zastavil se.

Všechny mé svaly se napnuly. Dělal si srandu? On se mě ptal když mě sem sám poslal?

,,vždyť jsi mě sem... to ne" všechno mi došlo. U nás nebyl Thor. Ale Loki.

,,musím hned zpátky. Můžeš mě prosím... odnést? Loki je u nás doma. Nejspíš si jde pro Teserakt" zazmatkovala jsem.

Když jsem ho poznala v podobě Odina, proč jsem ho nepoznala v Thorovi?

Možná proto, že jsem se Thorovi nedokázala dívat do očí. A neudělala jsem to ani teď.

Thor zvedl ruku, do které mu po chvíli přilétlo kladivo.

Jako malou mě to fascinovalo, protože jsem ještě věřila na kouzla, ale teď už to pro mě bylo jako na denním pořádku.

Přistoupil natěsno ke mně bez toho, aby něco řekl, vzal mě za pas, roztočil kladivo a donesl nás až k Heimdallovi.

Celou dobu jsem měla zavřené oči a chyběl kousek, abych se pozvracela.

Heimdall zasekl meč do nějakého sloupku a s jeho větou ,neměla jsi mu věřit' se kolem nás objevilo světlo.

Opět jsem otevřela oči až když světlo zmizelo a uviděla před sebou náš dům.

Ihned jsem se rozběhla dovnitř. V obýváku seděl jen Peter a chtěl něco říct, ale já zamířila do laboratoře.

Seběhla jsem schody a uviděla Thora s otevřeným kufříkem před sebou.

Bruce seděl na židli jako zkamenělý a v očích měl prázdný pohled, kterým na něj koukal.

,,Loki!" vyhrkla jsem jsem, ale on vzal do ruky Teserakt a zmizel v oblaku modré mlhy, jako naposledy.

Fury mě zabije. Postavila jsem se před Bruce a dala mu menší facku.

Určitě ho musel Loki zmanipulovat, aby mu nemohl zabránit v ukradení Teseraktu.

Bruce se probral a vypadal trochu dezorientovaně.

,,co se to tu děje?" otevřel dveře táta a vešel do laboratoře. To nic neslyšel?!

,,byl tu Loki a vzal Teserakt" sklonila jsem se nad počítač a vytočila Furyho, abych mu to mohla říct.

Táta se postavil vedle mě a rozhlédl se po celém stole, kde byly různé papíry.

Byly to jen výpočty na obleky a stroj času. Začalo mi připadat, že vytvořit ba i jedno z toho, bylo nemožné. Nic mi nevycházelo.

,,byl u nás Loki v podobě Thora. Ukradl Teserakt" spustila jsem bez pozdravu.

On chtěl něco říct, ale na poslední chvíli se zarazil a začal se mračit. Vypadalo to jako kdyby se sekl obraz.

,,jedu tam" ukončil hovor a já dosedla na židli vedle Bruce. Jako kdybych toho už neměla dost.

Fury mi svěřil Teserakt a já ho během pár hodin nechala zmizet.

Jestli Thorovo kladivo byla magie, tohle bylo kouzlo hodné nejlepšího kouzelníka.

Teserakt jsem nemohla dát ani do sejfu, protože ten byl ještě od jejich poslední návštěvy rozbitý.

Nestihla jsem ho opravit, což se mi teď vymstilo. Fury mě vážně zabije.

Nechala jsem tátu a Bruce hlídat dole a šla nahoru, abych počkala na Furyho.

Thor prý odletěl zpátky na Ásgard hned, jak mě přenesl domů, takže byl nahoře jen Peter.

Řekla jsem mu co se stalo a že tu byl Loki a ne Thor a o Furym.

Snažil se mě uklidnit, ale nepomáhalo mi to a já ho většinu času jen ignorovala.

Psychicky jsem se připravovala na Furyho hněv.

Chápala jsem, že je naštvaný, když mi svěřil tak důležitou věc a já si to nechala ukrást, ale měl na tom i svůj podíl viny.

Proč mi to vůbec dával? Mohl mi jen říct, že ho má a nechat ho u sebe v bezpečí, než bych přišla na jeho využití.

Mohl za to i on, ale to bych mu nemohla říct. Byl na to až moc hrdý.

Nepřipustil by, že za to může i on. Vždy všechno svedl na někoho jiného, jen aby nebyl na vině.

,,v životě už nedostanete Teserakt do rukou! A pokud se ho pokusíte získat, budete z toho mít následky" zpražil mě pohledem a tím ukončil svůj proslov.

Polovinu z toho jsem ani neslyšela, protože jsem byla zabraná do svých myšlenek.

Fury se otočil na patě, odešel z domu a nezapomněl za sebou třísknout dveřmi.

Otřela jsem si mokré tváře a zapřela se rukama o ostrůvek v kuchyni.

Bylo mi hrozně. Opět jsem zklamala. Nemohla jsem dát dohromady ani stroj času, ani obleky.

Kdy se to začalo takhle kazit? Proč mi najednou nic nevycházelo?

Pravděpodobně to začalo Tonyho smrtí. Když tu byl, tak řešil všechno on a mě měl jen na pomoc.

Tolik zodpovědnosti jsem nezvládala a šlo to vidět. Chybíš tady, Tony.

,,slyšel jsem to" dal mi ruku na záda Steve, ale já se mu hned vytrhla.

,,neřeš to, Steve. Jsem v pohodě. Fury měl pravdu" obešla jsem ho a šla dolů, abych vystřídala tátu.

Potřebovala jsem se odreagovat a práce s Buckym vypadala nadejně.

Aspoň tak jsem si chtěla vykompenzovat to špatné, co se dělo. Možná by mi to mohlo zvednout náladu.

,,jak to dopadlo?" zvedl se táta, když jsem přišla.

Bruce už vypadal při smyslech a seděl před počítači, tak jsem doufala, že to zvládne.

,,špatně" posadila jsem se a rukou si zajela do vlasů.

Bucky na mě natočil hlavu, ale nic neřekl. Vypadal ještě unaveněji, než když jsem ho viděla naposledy.

,,vystřídej prosím Bruce. Zůstanu tady s Buckym" mávla jsem rukou ke dveřím a narovnala se.

Musela jsem přijít na jiné myšlenky, abych se pořád jen neužírala.

Táta kývl a odešel. Já si vzala desky s papíry a celý text prolétla očima. Bylo tam jen to, co jsem napsala já. Proč?