„Slibuješ?"
„Na mou duši," řekl zcela vážně Steve a Lily nad ním zakroutila nevěřícně hlavou.
„O duši bych raději moc nevtipkovala. Víš jak to dopadlo posledně," zavzpomínala dívka na to, když se její otec obětoval pro kámen duše a život Amber.
„V...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Co Wong. Nemůže pomoct?" navrhla jsem, když jsme se všichni připravovali na další přesun. Tentokrát víc do útrob New Yorku, protože nám Stephen řekl, kde najdeme ostatní, což byla úleva.
„Wong má teď dost svých vlastních starostí a od doby, co jste odešli, jsem ho neviděl. Snad se objeví," odpověděl mi Strange, když vešel do zničené haly. Přitom ho následoval jeho věrný červený létající plášť. Stephen ho od ztráty magie stále odháněl. I tak mu v nestřežený moment vlezl zpět na záda a tím pádem se ho muž nemohl zbavit.
„Kdeže přesně ta budova je?" přerušil nás Matt, když se vrátil i s Josephem z venku. „Dodávku máme, ale navigace nejede, takže se budeme muset spolehnout na vlastní orientační smysl."
„Kdybych nepřišel o magii, vzal bych nás tam portálem," zamumlal Stephen pod vousy a konečně se mu povedlo ze sebe sundat plášť. Ten na to zareagoval, že udělal smutné gesto a pomalu levitoval za svým lidským kámošem.
Loki si uchechtl poblíž mě a přitom nás všechny sledoval. „Něco mi říká, že dnes budu mít šťastný den. Nebude se mi konečně točit hlava."
„Idiote," sykla jsem jedovatě, když narazil na naší neschopnost použít schopnosti. Vysloužila jsem si tak na pár vteřin Lokiho pozornost, než jsem za ostatními vyšla ze svatyně. Všichni už čekali u připravené dodávky. Joseph a Stephen mezitím řešili trasu cesty a mě v tichosti sledovala Sarah, jak jsem vyšla z budovy.
„Jsi v pořádku?" optala se mě opatrně když si všimla mého zklamaného a unaveného výrazu. Chvílemi jsem měla pocit, že si ustelu na nejbližší zemi. Cesta do New Yorku mi sebrala všechnu energii.
„Bylo mi i líp," neměla jsem náladu na to být sarkastická a nevrlá. Zvlášť k Sarah, která jediná ze všech projevovala soucit. Jen mlčky přikývla a pomohla mi dozadu do dodávky, kam jsme si obě sedly. Když venku ostatní dořešili kam než, dopředu si sedl Joseph s Mattem a k nám dozadu si sedl Loki se Stephenem.
Nepřítomným pohledem jsem se rozhlédla po interiéru vozu, který byl "překvapivě" prázdný. Z toho všeho mě probral až Stephenův plášť, který se mi ovinul kolem ramen, aby mě zahřál. Jeho gesto mě překvapilo, protože to nikdy předtím neudělal. Svou věrnost vázal pouze ke Strangovi. Jemně jsem se pousmála.
„Díky," zašeptala jsem a prsty lehce pohladila kus červené látky. Zároveň jsem se podívala po Stephenovi sedícímu naproti. Nevnímal. Možná přemýšlel. Možná byl stále unavený z boje. Raději jsem ho neoslovovala a víc se zachumlala do pláště. Dodávka se konečně rozjela.
**
Už jsem ani nepočítala jak dlouho jsme jeli. Nás všechny probralo až brždění dodávky a hlasy mužů, co na nás cosi pokřikovali.
„Vystupte si," řekl kdosi zvenčí a všichni ve voze jsme se dali do pozoru. „Hlavně pomalu a ať vidíme vaše ruce nad hlavou. Nikdo nechceme problémy."
