„Slibuješ?"
„Na mou duši," řekl zcela vážně Steve a Lily nad ním zakroutila nevěřícně hlavou.
„O duši bych raději moc nevtipkovala. Víš jak to dopadlo posledně," zavzpomínala dívka na to, když se její otec obětoval pro kámen duše a život Amber.
„V...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když Amber spatřila příjezdovou cestu k dřevěnému domu, kde dodnes bydlela celá rodina, zařadila pomalejší rychlost. Steve, který doteď přemýšlel nad tím co se mohlo ostatním stát, že Bucky přišel o štít, se probral ze zamyšlení, jakmile se auto zastavilo před domem. Na domě i okolí to vypadalo, jakoby se nic nezměnilo. Ve bylo na svém místě.
„Celou cestu jsi mlčel," promluvila na blonďáka jeho manželka, když se po něm podívala. Tvářila se ustaraně Přeci jen měla strach o něj. Nejen o dcery a nově narozeného syna. Steve byl hlavním důvodem proč ještě žila. Milovala ho.
„Neměl jsem důvod mluvit," odpověděl jí Steve nevědomky chladně. Amber ho chtěla chytit za ruku, ale přitom tónu raději ruku stáhla zpět k sobě.
„Zvládneme to. Vždycky jsme to zvládli, protože jsme skvělý tým," pokusila se usmát, aby nabudila u vojáka ztracené sebevědomí. „V roce 41 jsi se podobným věcem stavěl čelem a my tě s Buckym od toho museli odtahovat, aby sis neublížil. Vzpomínáš?"
„Kde se stala chyba?" vydechl Rogers zoufale a podíval se z okýnka auta. Cítil se slabý. Neschopný. Něco takového se mu nikdy nestalo a proto to nedokázal pochopit.
„Jak to myslíš?" nechápala žena jeho vyřčenou otázku. Pohled od něj neodtrhla, i když on od ní ano.
„Erskine říkal, že všechny dobré přednosti se po aplikaci séra posílí, ale co když se spletl?" otočil se na ni blonďák. Byl zoufalý jako nikdy. „Už nejsem ten kluk z Brooklynu, co se pral s každým grázlem jen kvůli tomu, abych vybojoval spravedlnost. Viděl jsem zemřít tolik lidí. Nevinných lidí a civilistů. Během toho všeho jsem si říkal, jestli někde nedělám chybu. Vidět zemřít Tonyho byl poslední pomyslný hřebíček do rakve, která na mě čeká už od doby, co jsem skončil u ledu. Já ten štít dal Buckymu, protože už se necítím jako ten voják, který za všechno bojoval, aby bylo na našem světě lépe. Už to nejsem já..."
„Steve..." vydechla Amber, která doteď na svého manžela civěla s pootevřenou pusou díky údivu. Blonďák měl v očích slzy a měl co dělat, aby se nerozbrečel. Celé to na něj momentálně padalo. Pouze zavrtěl hlavou potom, co ho Amber oslovila.
„Dělám pro nás všechno a nejspíš je to pořád málo. Co je špatně? Proč se mnou vůbec jsi? Co se ti na mně tolik líbí? Nikdo mě nikdy nechtěl-" začal na sebe Rogers házet špínu a naprosto se vymykal vlastní kontrole, což se Amber ani trochu nelíbilo. Okamžitě vlepila Stevovi facku, čímž přestal i mluvit. Zatvářil se ublíženě a zároveň zaskočeně, když se mu na tváři ozvala štiplavá bolest.
„Tohle už nikdy neříkej, rozumíš?!" štěkla Amber naštvaně. Přímo zuřila. „Miluju tě a je mi úplně jedno, jestli jsi malý nebo velký. Milovala jsem tě i předtím, než jsi dostal to sérum. Ano. Přiznávám to až teď, ale co! Já se za tebe nikdy nestyděla!"
„T-ty... T-to my-myslíš vážně?" vysoukal ze sebe Steve s úžasem. Amber postavila oči v sloup a pak vzala svého muže za ruce.
„Smrtelně vážně. A věř, že se mě tak jednoduše nezbavíš," usmála se brunetko vítězoslavně. Na Stevovi bylo vidět, že se mu výrazně ulevilo, což Amber potěšilo. „Ještě něco. Je mi úplně jedno, jestli jsi hrdina nebo ne. Pro mě a naše děti budeš hrdina kdykoliv. Štít, neštít... Dokázal si toho hodně i bez něj."
