„Slibuješ?"
„Na mou duši," řekl zcela vážně Steve a Lily nad ním zakroutila nevěřícně hlavou.
„O duši bych raději moc nevtipkovala. Víš jak to dopadlo posledně," zavzpomínala dívka na to, když se její otec obětoval pro kámen duše a život Amber.
„V...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Najít mámu s tátou bylo trochu obtížné. Kolem bylo tolik hostů, takže to zabralo nějakou dobu. Nakonec jsme je našli až díky členům Avengers, které jsme cestou potkali. S tátou a mámou si taky povídala babička, strejda Matt, Stephen, hologramová verze Tonyho Starka a pár dalších lidí.
„Tady jste. Najít vás je fakt obtížné,” vysoukala ze sebe Lily lehce zadýchaná. Konečně mě pustila a já pomalu necítila zápěstí, jak mi ho celou dobu svírala.
Máma s tátou se po sobě jen nechápavě podívali.
„Proč? Stalo se něco?” zeptal se táta zmatený.
„No... Víte... Já a Amy-”
„Chceme vám oběma popřát k narozeninám a něco pro vás máme,” usmála jsem se a raději to řekla za Lily. Máma i táta si nás v šoku prohlédli a chvíli zpracovávali, že je dnes datum jejich narozenin. Chápala jsem to
„Děkujeme, to je moc hezké,” usmála se máma a došla k nám, aby nás objala. Objaly jsme ji též, než se k nám připojil ještě táta. Krásná rodinná chvilka.
„My už jsme na dárky trochu staří,” pronesl táta.
„Nejde o fyzický dárek. Spíš zážitek, který si spolu zasloužíte,” vysvětlila mu Lily.
„Někam vás pošlu a budete mít přesně tři hodiny na to si užít chvíli zaslouženýho klidu a odpočinku,” pokračovala jsem. „Jakmile hodiny odbijí půlnoc, automaticky se vrátíte zpátky sem, jelikož kouzlo vyprší.”
„To zní dobře. Líbí se mi to,” rozzářila se máma. Táta sice dvakrát nadšeně nevypadal, protože cestování pomoci magie a jiných věcí už měl celkem dost. Už asi navždy zůstane holt staromódní.
„Kdy vyrážíme?” zeptal se.
„Teď,” odpověděla jsem mu s mírným úsměvem a vytvořila kousek od nich portál. „Užijte si hezký večer.”
**
Steve a Amber prošli vytvořeným portálem a ten se za nimi vzápětí uzavřel. Oba se nacházeli uprostřed parku. Na tom nebylo až tak nic divného. Byla tichá noc a v dáli se ozývala hlasitá veselá hudba a zpěv lidí, jakoby něco oslavovali.
Amber se ohlédla po Stevovi a mohla na něm oči nechat. Měl na sobě vojenskou válečnou uniformu a účes stejný, jako v roce 45. Nebyl sám. I Amber měla účes z padesátých let a měla na sobě červené dlouhé šaty též ve stylu typickém pro minulou dobu.
Steve si všiml jejího pohledu a taky se po ní podíval. Zjištění, že jeho žena je oblečená ve stylu z jejich doby ho fascinovalo. Pravděpodobně za to mohla magie, kterou jejich dcera při přenosu použila.
„Amber... Páni...” Steve neměl slov a brunetku vzal za obě ruce. V jeho očích viděl nádhernou bytost. Bohyni. Překrásného anděla.
„Ty taky,” uculila se Amber a přejela rukou po uniformě na jeho těle. „Asi tuším co to má být.”
