𐌉 ᥒ𝑒𝑒ᑯ ყ𝘰𝑢⁵ 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁵〕

5.

Další den a ani ne moc po poledni, jsem se vydala sama do útrob Queensu, abych navštívila jednu osobu, která mi celkem hodně pomohla. Když jsem došla k celkem  pochybně vypadajícím bytovkám, vzala jsem za kliku u dveří a ta mi vzápětí zůstala v ruce. Povzdechla jsem si. S pomocí kouzel jsem kliku zase opravila vešla dovnitř budovy. Smrdělo to uvnitř, jako když tam něco chcíplo. Nemohla jsem uvěřit tomu, že ten dotyčný tady v tom mohl bydlet. Vypadalo to, jakoby tam bydleli bezdomovci. Všichni obyvatelé budovy byli podivíni a naháněli mi strach.

„Nazdar, holčičko," pozdravil mě nějaký chlap a úchylně se usmál. Šla jsem dal a potkala jsem partu žen, jak si bez zájmu pokuřovaly na chodbě cigarety a jejich obličeje byly až moc nepřirozeně zmalované.

„Promiňte?" oslovila jsem je. Jedna z nich vyfoukla z pusy kouř a znuděně se po mně podívala.

„Copak je."

„Kde bych mohla najít Codyho?" zeptala jsem se opatrně a doufala, že mi odpoví kladně. Tohle byla adresa, kde měl můj kamarád bydlet, což mě dost děsilo. Proč by se stěhoval do něčeho takového. Byl na tohle přece až moc rozumný.

„Třetí patro, byt č.24," odpověděla mi další z žen. Přikývla jsem, poděkovala a vydala se po schodech do třetího patra, jelikož výtah byl mimo provoz. I tak bych s ním nejela. Bála bych se už jen kvůli podmínkám, které tu panovaly.

Dorazila jsem do určitého patra a hledala správné číslo bytu. Brzy jsem jej našla, ale nebyl tam žádný zvonek. Pouze jsem na ně zaklepala a čekala, zda někdo otevře. Netrvalo dlouho a dveře se konečně otevřely. Pohled na mého kamaráda mi vyrazil dech.

Byl pohublý, vlasy si očividně moc dlouho nemyl, na tváři strniště, delší dobu nošené oblečení a pod očima kruhy. I on se po mně podíval a zarazil se.

„Amy? Co tady proboha děláš?!" vyhrkl a zmateně si mě prohlížel. Beze slov jsem kolem něj prošla a vešla do jeho bytu, který na tom byl hůř než jeho samotný majitel. Na zemi oblečení, obaly od jídla, týden staré noviny a spousta dalších věcí. Vypadalo to tam, jakoby se tamtudy prohnala bouře. Nebo možná něco horšího. „Amy!"

„Snažila jsem se ti každý den dovolat. Bála jsem se, že se ti něco stalo!" zaječela jsem na něj, když na mě zvýšil hlas taky. Zmlkl a jen mlčky sklopil pohled. Čekala jsem, co mi na to řekne, ale byl naprosto tichý povzdechla jsem si a šla k němu. „Co je to s tebou? Proč jsi tady?"

„Přišel jsem o práci, Stark je mrtvý, Fury už se mnou odmítá komunikovat. Jsem nic, Amy," řekl smutně a podíval se na mě. Vydechla jsem a zastavila se před ním. Měl v očích slzy a trochu jsem se štítila toho, jak z něj byl cítit alkohol. Přesto jsem ho objala.

„Nejsi nic. Určitě se nějaká práce najde, uvidíš," povzbudivě jsem se na něj usmála, abych mu dodala trochu jistoty, že svět může být ještě v pořádku. Taky se pousmál a přikývl. „Bezva. Tak se sbal a padáme odtud."

„Cože?" zarazil se a já se zamračila.

„Stěhuješ se. Tohle není místo pro agenta S.H.I.E.L.Du," namítla jsem a překřížila si ruce na prsou. Cody chtěl něco namítnout, ale pouze nechal otevřenou pusu, kterou po chvíli zase zavřel. Nedokázal na danou větu nijak odpovědět. Pouze mlčky stal na místě a pozoroval mě svýma modrýma očima. „Klidně ti s balením pomohu. Ale spodní prádlo si zabalíš sám."

„Fajn fajn. Už jdu," vzdal se a já se pousmála. I jemu to vyloudilo úsměv na rtech a běžel se rychle sbalit. Raději mě k tomu nepouštěl, protože nechtěl, abych se mu hrabala ve věcech a navíc toho měl málo. Za zhruba dvacet minut jsme oba konečně stáli před budovou, která ještě před chvílí byla Codyho domovem. Auto jsem neměla a v mém případě ani nebylo třeba. Po staru jsem vyvolala portál a prošla jím na druhou stranu, kde se nacházela základna Avengers. Cody byl během mžiku za mnou a portál jsem mohla tedy uzavřít. „Proč zrovna tady?" zasténal Cody nešťastně.

„Buď rád za tohle. Taky jsem tě mohla odvést do Norska, kde je v tuhle dobu opravdu velká zima," podívala jsem se na něj káravým pohledem, při kterém Cody raději zůstal mlčet. Společně jsme vešli do budovy, která vypadala z venku celkem obyčejně. Venku trénovali noví agenti a oba jsme tak mohli slyšet všemožné rozkazy, pokřikování a podobně. Zároveň tu panovala celkem příjemná atmosféra. Jakmile jsme byli uvnitř, oslnil nás pěkný interiér. Na to, že to byl dar od Furyho, nebylo to špatné. Jednou to neplatil Tony a už ani platit nebude. Na jeho počest byl u základny vybudován pomník Iron Mana, který měl zdůrazňovat, jak skvělý a obětavý člověk to byl. Na podstavci bylo dokonce vyryto: We love you three thousand.

„Kam jdeme?" probral mě Codyho váhavý hlas vedle mě. Cukla jsem sebou a podívala se po brunetovi, který čekal na mou odpověď. Přes rameno měl svou černou velkou tašku, ve které měl sbalené své věci z bytu.

„Za Capem," odpověděla jsem a vydala se najisto k části, kde byly umístěné pokoje. Začala jsem okamžitě vyhledávat Buckyho pokoj, což se mi po chvilce podařilo. S Codym za zády jsem zaklepala a čekala, než vyjde. Doufala jsem, že je uvnitř. Opravdu se mi ho teď nechtělo nahánět po základně.

S Codym jsme se po sobě podívali a hned na to se dveře Buckyho pokoje otevřely. Stala v nich Natasha, která očividně byla zaskočená naší přítomností, protože její výraz mluvil za vše. Pro mě ani Codyho nebyla žádná novinka, že měla s Buckym už dlouhou dobu poměr. A opravdu jim to klapalo, což nás všechny těšilo.

„Ahoj, potřebujete něco?" zeptala se nás Nat a zmateně pohlédla na Codyho, který nebyl zrovna v nejlepším stavu.

„Ahoj, potřebujem mluvit s Buckym," promluvila jsem za nás oba a rudovlasá agentka bez řečí zalezla zpět do pokoje. Za ani ne minutu vykoukl ze dveří Bucky.

„Děje se něco?"

„Je tu volný pokoj pro Codyho?"

„Pokojů tu je volných celkem dost. Zrovna vedle Sama je jeden," navrhl Barnes a přitom pohlédl na Codyho, co se na něj děkovně usmál. Taky jsem se pousmála a přikývla. „Teď mě omluvte, musím jít něco vyřizovat."

„Postelovou misi?" ušklíbla jsem se, což na chvíli Buckyho donutilo se zamračit. Pak se ale zasmál a zakroutil nade mnou hlavou.

„Geny ve vaší rodině se vážně nezapřou," prohlásil. Též jsem se zasmála a se zamáváním na rozloučenou se vydala za Codym, který se rozešel k volnému pokoji.