𐌉 ᥒ𝑒𝑒ᑯ ყ𝘰𝑢⁵ 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁵〕

77.

*O pár dní později - Základna Avengers - New York*

Steve měl opět jednu schůzek jako každý týden, kdy pomáhal vysloužilým agentům a nebo poslouchal stížnosti na jejich velitele. Kdyby si každý den zaznamenával každou sebemenší blbost, co během sezení pochytil, mohl by napsat klidně i trilogii.

Ale teď zpět k ději. Jakmile Stevovu kancelář opustil poslední klient dne, oddechl si. Myslel si, že mu ze všech těch informací za chvíli bouchne hlava. Víc a víc mu docházelo, že tohle nebyla práce pro něj. Super voják, slavný Kapitán Amerika a sedí na zadku v kanceláři a poslouchá stížnosti ostatních, aby se cítili lépe. Stálo mu to za to?

Rogers si po pár minutách uklidil, popadl své věci a dal se k odchodu. Opustil svou kancelář a zastavil se, když uviděl přicházet dva z jeho přátel. Buckyho a Sama. Něco ale bylo jinak. Oba byli v civilu. Nikoliv v uniformách a Bucky v ruce nesl kulatou černou brašnu na štít.

„Co vy tady? Proč nejste na tréninku?" usmál se na oba Rogers, když se před ním zastavili. I oni se zdali být v dobré náladě.

„Jdeme za tebou. Nebo teda alespoň jen on," řekl Sam a poukázal na Barnese vedle něj.

„Potřebuji s tebou nutně mluvit, ale pokud spěcháš, může to počkat na jindy," pokrčil Bucky rameny.

„Povídej. Dneska už na programu nic nemám."

„Víš. Přemýšlel jsem," vydechl Bucky. „Velice si vážím toho, že mi věříš a žes mi udělil poctu převzít tvé žezlo, ale stále víc a víc mi dochází, že to není pro mě."

„Asi ti nerozumím," pokrčil Steve obočí.

„Svět potřebuje skutečného Kapitána Ameriku a to já nejsem. Svět potřebuje tebe," podíval se na něj Bucky s provinilým pohledem. „Prosím, Steve."

„Chceš, aby se vzdal sezení v kanceláři?"

„Hele. Všichni tři tu moc dobře víme, jak moc ten kancl "miluješ"," uchechtl si Sam. „Jsi průhlednej. Je vidět jak ti ty mise chybí."

„Mám rodinu," namítl Steve.

„Taky chceme s Nat rodinu a v oboru zůstaneme," usmál se Bucky. „A oba známe Amber natolik, že ti to schválí a bude za to ráda."

„Jo. To máš asi pravdu," přikývl Steve. „Takže mi tu nabízíte návrat do týmu?"

„Můžeš nastoupit okamžitě," pozval ho Sam hrdě a s úsměvem. „Zrovna chceme někam vyrazit. V Bělorusku se nachází skupina ozbrojených lidí, tak musíme zjistit o co jde. Můžeš jet s námi a zjistit, jestli už nepatříš do starého železa, dědo."

„Jistě, že ne," zamračil se Steve nad poznámkou, že brzy bude dědou. „Tenhle chlap ještě něco dokáže."

„Tak se za půl hodiny sejdeme u quinjetu," oznámil mu Bucky a předal ještě štít v černé brašně. „Vítej zpátky, kámo."

„Díky," pousmál se Steve a v následující chvíli viděl oba odcházet s dobrou náladou. Cestou do sebe různě strkali a pošťuchovali se jako nějací puberťáci. Rýpavé poznámky byly na místě, ale aspoň si k sobě konečně našli cestu. Konečně se nehádali kdo je Stevova práva ruka.