„Slibuješ?"
„Na mou duši," řekl zcela vážně Steve a Lily nad ním zakroutila nevěřícně hlavou.
„O duši bych raději moc nevtipkovala. Víš jak to dopadlo posledně," zavzpomínala dívka na to, když se její otec obětoval pro kámen duše a život Amber.
„V...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Takže... Jestli to chápu správně... My budeme hledat ten letoun?" zeptal se Monty po dlouhé diskusi a také poradě. Steve na svého kamaráda pohlédl a souhlasně přikývl.
„Přesně tak. Musíme zjistit čí ten quinjet je. Pokud to bude někdo z naší strany, může nám pomoci proti Hele a sebereme jí ty kameny..."
„A pokud to nebude někdo z naší strany?" dodal Jim stále trochu nedůvěřivý vůči novému sebevražednému plánu.
„Tak se ho zbavíme. Nepotřebujeme, aby o nás donesl informace své vládkyni," odpověděl mu Rogers s ledovým klidem, jakoby zabíjel denně a byla to jeho klasická rutina. Amber se to nelíbilo a dala to jasně najevo tím, že trochu víc hlasitěji položila na desku stolu velký tác se sklenicemi s pitím. Po dlouhé době si zase vyzkoušela jaké to je být za barem. Získala si pozornost všech.
„Zbavit? Jakože zabít?"
„Nemáme na vybranou. Nebo máš lepší nápad?" pokrčil Steve obočí při pohledu na svou manželku, která protestovala proti jeho rozhodnutí. Vždy s ním souhlasila a najednou ne a nelíbilo se mu to.
„Já jo," ozval se někdo jiný, než Amber. Pohledy všech se přesunuli na mladého Rogerse, který právě vešel do místnosti v doprovodu s Morgan. Celý rozhovor tiše odposlouchávali za dveřmi. „Pokud to jsou stejní uprchlíci, jako vy, nechal bych je v klidu žít a hleděl bych si svého."
„A nejsi náhodou uprchlík čistě náhodou i ty?" argumentoval Steve a zamračil se na příchozího syna, který se tvářil klidně a zároveň sebejistě. Byl připravený se znovu postavit svému otci.
„Jsem, ale aspoň nemám políčeno na každého, co se mi jen trošku nezdá. Nemusím hned každého zabíjet," Tony si založil ruce na hrudi a znepokojeně sledoval svého otce, který se zvedl od stolu. Amber chtěla něco říct, ale na nic se nezmohla. Přitom se podívala na Peggy a hledala u ní jakoukoliv pomoc, které se samozřejmě nedočkala.
„Nemusíš s námi jezdit jestli se ti nechce, ale na výjezd už nás je dostatek," ukončil Steve debatu a podíval se na válečné komando sedící u stolu. „Amber, ty tu počkáš s dětmi a Howardem. Brzy budeme zpátky."
„Co? Ty mě tu chceš nechat?!" štěkla Amber trochu zaskočeně, když jí tohle její manžel řekl. Vysloužila si od něj omluvný pohled. „Potom všem...-"
„Nejdeme čelit Hele. Jen zkontrolovat ten letoun, takže o nic nepřijdeš," blonďák se smutně pousmál a políbil brunetku na tvář. Poté ji obešel, tak jako Tonyho a Morgan a dveří si vyzvedl odložený štít. „Vyrážíme," dal povel komandu a opustil místnost. Ti nic nenamítali, protože ani nemohli a též odešli spolu i s Peggy a následně i s Phillipsem. Howard cosi zamumlal a s náznakem obav se podíval na všechny tři zbývající v místnosti. Byl z oné diskuse celkem v šoku.
„Proč mi přijde, že to není ten Steve, kterého jsme znali tenkrát?" otázkou mířil na Amber, která poslední roky se Stevem žila.
„Za poslední roky si toho prožil tolik, že ho to nejspíš poznamenalo..."
