𐌉 ᥒ𝑒𝑒ᑯ ყ𝘰𝑢⁵ 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁵〕

22.

Když jsme se všichni rozdělili, s pomocí portálu jsem se přesunula na místo, kde je nový Asgard. Bylo to vlastně přístavní malé městečko, kterému vládl Thor, žil tam zbytek Asgarďanů, kteří stihli utéct než nás tehdy napadl na lodi Thanos kvůli Tesseractu. S Lokim jsme se v Asgardu mnohdy schovávali před okolním světem.

Loki...

Nesměla jsem na něj myslet, jinak bych se zase rozbrečela. Odešel. Nevěděla jsem kam. Zkrátka nás tam nechal a šel si po svých. Došla jsem blíž k Asgardu, ale na první pohled se mi na něm něco nezdálo. Byl... Prázdný? Některé domy byly zničené. Z některých se ještě kouřilo, jakoby tu byl nedávno požár.

Sevřelo se mi srdce při pomyšlení na to, že by se jim něco stalo. Vyrazila jsem dál. Rozhodnutá najít Thora a spojit s ním síly proti Hele. Čím dřív to ukončíme, tím lépe.

Thorův domek jsem měla na dohled, ale něco mě donutilo se zastavit. Byly to dvě osoby u jeho dveří. Dveře byly otevřené a v nich stál Thor. Byl jiný než jak ho znám... Tenhle byl krapet... Širší?

Obě osoby mu něco ukazovaly. Byly to nějaké papíry. Pokaždé, co daly jeden papír pryč, měla jsem možnost vidět co na nich je. Byly to naše fotky. Byli jsme hledaní.

Když Thor pokaždé zavrtěl hlavou, že neví, obě soby to nakonec vzdaly. Už se chystaly otočit, když v tom mě někdo chytil zezadu a zatáhl mě za roh nějakého domu. Nemohla jsem nic říct, protože mi něčí ruka zakrývala ústa. Pokusila jsem se otočit, abych zjistila, kdo to je. Když jsem uviděla Lokiho. Místo smutku jsem pociťovala spíš vztek.

Prstem před svými rty mi ukázal, abych byla potichu a pomalu mi ruku z úst sundal. Následně se podíval za roh, zda osoby odešly. Oddechl si, když zjistil, že jsou už pryč. Otočil se zpátky na mě a zatvářil se vážně.

„Co tady děláš," zeptal se chladně a přistoupil ke mně blíž. Místo odpovědi jsem se napřáhla a dala mu facku až mu odletěla hlava na stranu. Polobůh přitom shrnul, protože to nečekal. Aspoň částečně jsem uklidnila svůj vztek.

„Myslela jsem, že jsi nás v tom nechal. Na to samé bych se mohla zeptat já tebe proč tu jsi!" zavrčela jsem, když se na mě zase podíval. Z počátku se zdál být zmatený, ale nakonec si všechno srovnal a začal chápat o co jde.

„Proč bych to dělal. Nechtěl jsem čekat, tak jsem šel hledat napřed. Chtěl jsem kontaktovat Thora, ale pořád se tu motají nemrtví poskoci Hely," založil si ruce na hrudi a přitom mě pozoroval. Pokrčila jsem obočí.

„Nemrtví?" tohle slovo mi jaksi utkvělo v hlavě.

„Ano. Hela je bohyně smrti. Její největší vášeň je zabíjet všechny kolem. Miluje velkou moc. A má svou vlastní armádu nemrtvých včetně Fenrir."

„Takže všichni stojíme před velkým problémem," vydechla jsem a oba jsme vyšli z úkrytu. Společně jsme se rozešli k domu Thora.

„To bych řekl, ale není to nic s čím bychom si neporadili," odpověděl mi na to Loki s klidem a došli jsme k prahu dveří Thorova domu. Přikývla jsem a zároveň se podívala nejistě po polobohovi po mém boku. Ten mě ale ignoroval a jen zaklepal na dřevěné dveře. Nic se nedělo. Až po chvíli jsme zaslechli těžké kroky a otevírání dveří. Spatřili jsme Thora. 

Byla jsem zaskočená stejně jako on když nás uviděl. Jeho vypracované svaly na rukou byly pryč. Za to měl pivní pupek a ruce potažené tukem. Prostě něco, co by každý vidět moc nechtěl. A také dlouhé vlasy, vousy a obnošené oblečení. Nesedělo mi to k němu. Loki vypadal stále klidně a vyrovnaně. Nenechával se tím rozhodit. Nebo tak aspoň vypadal na venek.

„Thore?" vydechla jsem s úžasem. Byla jsem si nejistá, což i viděl. Hromovládce nás obdaroval vřelým a širokým úsměvem.

„Loki, Amy! Tak rád vás zase vidím!" zvolal nejhlasitěji jak jen uměl. To už Loki zasáhl a vyrazil rychlým krokem přímo k němu. Dostal Thora dovnitř domu, kde Thora přitiskl na nejbližší stěnu a dlaň ruky mu přiložil na jeho ústa. Rychle jsem vešla za nimi a zavřela dveře.

„Děláš si legraci?! Nesmí nikdo vědět, že tu jsme!" štěkl černovlasý podrážděně a podíval se nevlastnímu bratrovi upřeně do očí. Thor už nic neříkal a tak ho Loki pustil. Hromovládce se pobaveně zasmál.

„Co blázníte? Hela si s vámi chce jen přátelsky popovídat," zamračil se a zatvářil se uraženě. Já si povzdechla a přešla jsem k nejbližšímu stolku u dveří. Posadila jsem se na jeho kraj. Loki si jen ironicky uchechtl nad Thorovou odpovědí.

„Určitě. Jen nás chce přátelsky popravit před stovkami lidí," Loki protočil očima, když to řekl. V ten moment jsem se dala do pozoru, protože jsem zaslechla kroky. Šly z venku. Nejspíš se nepřátelé vraceli. Zděšeně jsem se po Lokim podívala, který mi pohled opětoval a nechal Thora být. Došel ke mně. „Pojď. Vypadneme."

„Ale-!" chtěla jsem zaprotestovat, protože jsme tu byli hlavně kvůli spolupráci s Thorem. 

„Hned!" zvýšil Loki hlas, aby dodal větší důraz. Zmlkla jsem a ztuhla, když někdo vzal za kliku dveří. Zalapala jsem po dechu, ale Loki včas stihl díky kouzlu udělat u dveří průhlednou nazelenalou stěnu, aby zabránila poskokům Hely vejít dovnitř. Polobůh na mě kývl, abych otevřela portál. Nijak jsem nepřemýšlela nad tím kam, ale otevřela jsem portál na nějaké náhodné místo. Oba jsme se rozeběhli k portálu a tím se povolilo i Lokiho kouzlo u dveří. Nepřátelé dveře vyrazili velkou silou až vypadly z pantů. V tu chvíli jsme portál proběhli na druhou stranu a uzavřel za nám. Nedomyslela jsem ale jednu věc. Portál byl vytvořen do vzduchoprázdna kdesi nad mořem, tudíž jsme oba spadli do nějakého moře.

Protože jsme to ani jeden nečekali, nestihli jsme zadržet dech. Ale i přesto se nám povedlo vyplavat rychle nahoru. Zalapala jsem po dechu a konečně měla zase kyslík. Loki si ocitl poblíž mě.

„Už s tebou nikdy nebudu cestovat portály," zavrčel naštvaně a podíval se mým směrem. Já mu na to nic neřekla. Pouze jsem se snažila vzpamatovat a začala vyhledávat nejbližší břeh. Ale z nějakého důvodu jsme se oba nacházeli v nekonečném oceánu.