„Slibuješ?"
„Na mou duši," řekl zcela vážně Steve a Lily nad ním zakroutila nevěřícně hlavou.
„O duši bych raději moc nevtipkovala. Víš jak to dopadlo posledně," zavzpomínala dívka na to, když se její otec obětoval pro kámen duše a život Amber.
„V...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Všichni jsme se snažili spát. Až na tátu, který zůstal vzhůru s tím, že nás chce hlídat, kdyby se cokoliv dělo. Máma usnula po psychickém vyčerpání a Lily, Peterovi i Lokimu se to taky nějak povedlo. Já měla jen zavřené oči a spánek předstírala.
Nejen, že bylo mé sebevědomí pryč, ale měla jsem i strach. Ráno nás čekala nevyhnutelná smrt. I když mě žena zbavila pout, aby propustila mé regenerační schopnosti, stále jsem nemohla použít svou magii, abych osvobodila ostatní. Byli jsme v cele celá rodina. Teda až na malého Tonyho, který byl Bůh ví kde.
Bolela mě záda z neustálého ležení na kamenné podlaze a pokusila jsem se posadit. Toho si samozřejmě všiml táta, který nás stále hlídal. Měl stále ledový pohled tak jako předtím, ale unavenější.
Střetla jsem se s jeho pohledem a rázem ho provinila sklopila. Viděla jsem, že byl stále naštvaný.
„Omlouvám se..."
„To, že jsi porazila Thanose neznamená, že nebudeš poslouchat vlastního tátu. Můžeš mi to laskavě vysvětlit?" zamračil se, ale nekřičel. Snažil se znít co nejvíc přísně, aby mě to potrestalo. Už takhle mě mrzelo, že na mě byla naštvaná i Lily. Peter to bral s klidem, máma měla víc strach a Loki se raději nevyjadřoval. Bral skutečnost takovou jaká byla.
„Nechtěla jsem vás v tom nechat. Cítila jsem potřebu-"
„Se předvést? Jo. To se ti povedlo," řekl táta s ironickým úsměvem. Ta slova mě opravdu zabolela. Nečekala jsem, že to od něj někdy uslyším. Přesně tohle jsem na mysli neměla, ale přesto jsem raději mlčela dál. „Musíš si uvědomit jednu věc. S velkou mocí přichází velká zodpovědnost. S těmi kameny ještě větší. Teď už je sice pozdě, ale musíš si ani to opravdu dávat pozor."
„Byla jsem naivní. Sebejistota mě ovládla natolik, že jsem přestala přemýšlet nad následky," vydechla jsem a uhnula pohledem. Chtěla jsem to celé vrátit. Zaručit, aby se to už nikdy nestalo.
„Jo... Ale už to nevrátíme. Teď se odtud musíme dostat," prohlásil táta už klidněji a přitom se na mě podíval. „Najdeme způsob jak ty kameny získat zpátky."
„Myslíš?" podívala jsem se na něj s nadějí v očích. Odpovědí mi bylo jemné pousmání a přikývnutí. Spadl mi v ten moment velký kámen ze srdce. Něco mi říkalo, abych šla k němu, což jsem nakonec i udělala. Pomalu jsem se zvedla a rozešla se jeho směrem. Zatvářil se mírně nechápavě, ale pak mu to došlo a čekal, než jsem si k němu sedla. Jediná jsem byla bez pouť a řetězů, tudíž jsem si to mohla dovolit. Sedla jsem si tak, aby mě táta mohl obejmout aspoň jednou rukou a já položila hlavu na jeho rameno.
„Jsem rád, že ti nic není," vydechl a dal mi pusu do blonďatých vlasů. I když se na mě dokázal rozlobit, nikdy by nedokázal dopustit, aby se mi, nebo Lily i mámě, něco stalo. A teď i Tonymu.
