„Slibuješ?"
„Na mou duši," řekl zcela vážně Steve a Lily nad ním zakroutila nevěřícně hlavou.
„O duši bych raději moc nevtipkovala. Víš jak to dopadlo posledně," zavzpomínala dívka na to, když se její otec obětoval pro kámen duše a život Amber.
„V...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Jsme opravdu na správném místě? Nikde tu quinjet nevidím!" ohlásila Peggy do komunikátoru, když se prošla polovinu města a nic nenašla.
„Já také ne, ale pokračujte v hledání. Někde tu musí být," zareagoval na to Steve, který procházel druhou polovinu města. Zbytek prohledával okolí kolem města, ale zatím se nikdo s výsledky neohlásil. Přesto svému týmu naprosto důvěřoval.
Steve se zastavil poblíž opuštěné radnice a rozhlédl se. Z města bylo město duchů, i když ještě před pár dny oplývalo velkým počtem obyvatel a turistů. Na ulicích klasicky nepořádek a ohořelé vraky aut, jako v New Yorku
Studený vítr, přechodem až mrazivý, studil vojáka do obličeje, ale s ním to nic nedělalo. Jakoby si po těch sedmdesáti letech u ledu vytvořil jakousi imunitu a on by teď v klidu vyběhl do sněhu bez trika. Ale to by samozřejmě neudělal. Takový blázen zase nebyl.
Zároveň pocítil nepříjemný pocit. Velice známý pocit, když ho někdo sledoval. Steve v pozoru si pomalu utáhl koženou přesku kolem ruky na vnitřní straně štítu a ohlédl se za sebe. Ještě pár vteřin po zjištění, že je to pouze jeho syn, držel ledový výraz, než si výrazně oddechl. Z vražedného módu se přepnul na klidný a rozvážný a rozhodl se zase věnovat misi. To se samozřejmě Tonymu nelíbilo.
„Vážně? Celou dobu na tebe vyjíždím jenom já a teď jsi to ty, kdo se ke mně otočí zády?" uchechtl si pro sebe mladý Rogers a vykročil směrem k otci. Chtěl říct něco dalšího, ale přerušila jej natažená ruka vojáka přímo před ním, aby mlčel. Steve právě poslouchal své kolegy, že pravděpodobně něco našli a bude to všechny zajímat. Do toho nahlásili i souřadnice místa.
„Pokud jdeš s námi a jen nás nesleduješ, tak pojď. Pokud je to naopak, vrať se zpátky do hotelu," upozornil Steve Tonyho a přitom se na něj káravě podíval. Následně se zase otočil a vyběhl k místu shledání. Tony si jen tiše povzdechl a tátu následoval.
**
„Tady to je. Quinjet je zaparkovaný nedaleko v lese, takže myslíme, že pilot bude uvnitř," informoval Gabe kapitána, když právě společně s Tonym doběhli. Steve to nekomentoval. Pouze se podíval na vyšší dům tyčící se na poli nedaleko před nimi.
Byl podvečer a tím pádem nebylo moc poznat, z čeho dům byl. Při západu slunce bylo ještě vidět, že se u domu nachází malá kůlna, kde bylo složené nasekané dřevo. Kapitánovi nelezlo do hlavy, k čemu by stoupenci Hely potřebovali dřevo, když si doslova lusknutím prstů mohli přát úplně cokoliv. Hela mohla lusknutím prstů z jejich světa udělat hotové peklo, kde by bylo tepla až až.
„Tohle mi na nepřítele moc nepřijde," zamyslela se Peggy, když si dům z dáli prohlížela. „Ale můžeme to zkontrolovat i tak. Nikdy nevíme."
„Přesně tak. Ten dům obklíčíme, kdyby se dotyčný pokusil utéct," souhlasil Steve, když se konečně trochu probral ze zamyšlení. Tento styl žití se až moc podobal tomu, který žil před touto katastrofou. Jeho syn si jej nevěřícně prohlédl, než se k domu vydal sám. Stevovi se sevřelo srdce, když si uvědomoval, jak moc jím jeho vlastní syn pohrdá. Než aby v něm viděl svůj vzor, naopak se mu víc a víc vzdaluje. Nechtěl to na sobě ale nechat před týmem znát a též se vydal k domu, tak jako zbytek, který dům z bezpečné vzdálenosti obklíčil.
