𐌉 ᥒ𝑒𝑒ᑯ ყ𝘰𝑢⁵ 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁵〕

11.

Běželi, co jim síly stačily. Stačilo jen pár desítek metrů a mohli být konečně u letounu, jenže v cestě jim překážela těla mrtvých obyvatel z Moriveru. I přesto se konečně po pár vteřinách dostali k letounu, který se následně díky Rocketovi otevřel a tříčlenný tým tak mohl dovnitř.

„Dělejte! Letíme! Musíme pryč, hned!" vydal ze sebe Peter na jeden nádech, když rychle usedl na své místo, tak jako Gamora a Drax. Všichni tři byli viditelně unavení z běhu, který právě absolvovali. Vysloužili si od zbytku členů z týmu nechápavé pohledy. Až když zaslechli hlasité zavrčení velkého vlka, který se nebezpečně blížil, rychle usedli všichni na svá místa a Rocket spolu s Peterem přinutili Milano vzlétnout. To se odlepilo od země v tak velké rychlosti, že to všechny přimáčklo na zadní část jejich sedaček.

Velký černý vlk na poslední chvíli vyskočil a drápy zachytil letoun. Dávaly tomu dost najevo skřípavé zvuky od drápů přejíždících po plechu. Rocket zavrčel a přidal na rychlosti. Tím spustil i další trysku popohánějící letoun a tak spálil zvíře, které se doteď drželo jejich dopravního prostředku. Vlk se pustil a dopadl na zem vyprahlé planety. Netrvalo to ani pět vteřin a Milano se ztratilo kdesi v galaxii.

Všem spadl velký kámen ze srdce a mohli si oddechnout. Nikdo je nesledoval a to bylo velké plus, aby mohli rychle uniknout co nejdál. Rocket nastavil autopilota a odpoutal se. Vydechl a setřel si z čela imaginární kapičky potu.

„Fajn vy tři. Vysvětlujte, protože nás málem měla ta mrcha k večeři," otočil se na Gamoru, Petera i Draxe, kteří se stále ještě vzpamatovávali z onoho zážitku. Byli si naprosto přesvědčení, že na tohle jen tak nezapomenou.

„Našli jsme tu ženu, jak zabila posledního obyvatele Moriveru. Ten vlk byl její," vysvětlila Gamora až po chvíli, co to zvládla rozdýchat. Uznala, že vyšla ze cviku. Přeci jen delší dobu byl klid.

„Wow... Tak to musí být dobře cáklá," zahvízdal Rocket údivem a slezl ze svého pilotního křesla. „Nejspíš to pro nás všechny znamená, že pokud nás najde, tak všichni zkapeme."

„Co najít Danversovou. Třeba by nám mohla pomoct," navrhla Mantis opatrně, když si to celé vyslechla. Rozhodně se jí celá situace nelíbila, tak jako ostatním.

„No nevím. Známe Carol. Furt někde lítá, pomáhá skrullům a spojení s ní je to nejhorší. Nedá se s ní spojit totiž vůbec," rozmáchl se mýval rukama a protočil očima. Obešel své kolegy. „Prostě se vypaříme a bude to."

„To nevíme tak jistě," vydechl Quill, když si vzpomněl na vše, co viděl a slyšel.

„Já jsem Groot?" ozval se i Groot, který byl zmatený, jako všichni okolo.

„Jo, Quille. O čem to mluvíš?" zarazil se Rocket a byl pevně rozhodnutý zjistit víc. Tón Star Lordova hlasu nezněl dvakrát nejlépe.

„Mluvila o kamenech Nekonečna. Hledá je," vysvětlil Peter celému týmu až na Gamoru a Draxe, kteří to předtím taky slyšeli. Všechny nová informace zaskočila, ale jediná Nebula zůstala v klidu. Nebo to alespoň předstírala. Všechno z minulosti se jí zase vracelo. Přešla k malému kulatému oknu a zahleděla se do prázdna tam venku. Do té nepropustné nicoty vesmírného prostoru.

„Hela. Dcera Odinova," promluvila zničehonic chladným zastřeným hlasem. Vzpomněla si na tu ženu. V minulosti již několikrát o ní slyšela. Hlavně od jejího nevlastního otce. Od Thanose.

„Kdo?" tázal se Drax, který vypadal, jakoby doteď nevnímal a až teď se probral. To Nebula nijak nevnímala a dal se dívala z okna.

„Hela. Měla dohodu s Thanosem. On měl získat kameny, ona se měla stát královnou Asgardu a oba se měli podílet na nadvládou nad celým vesmírem, ale plány se zvrtly. Hela přišla o Asgard a Thanos zemřel. Tím pádem se pravděpodobně rozhodla ujmout kamenů ona."

„Říkala jsi dcera Odinova? Jakože to je ségra Thora a Lokiho?" až teď si Quill uvědomil, co vlastně Nebula říkala. Byl z toho zmatený. Přeci jen pomáhali v bitvě proti Thanosovi a ještě předtím pomáhali Thorovi. Ty spojitosti byly až moc velké.

„Ano," Nebula se na všechny otočila. „Hela se před ničím nezastaví. Je schopna chodit přes mrtvoly dokud nedosáhne svého. Pokud je příští hrozbou nás všech, nečekají nás dobré časy."

„Jestli hledá ty kameny... Neměla by o tom Amy vědět?" navrhla Mantis polohlasem, jelikož netušila, jak na to bude zbytek reagovat. Amy byla schránka a taky držitelka kamenů Nekonečna.

„To by měla. Ale dostat se teď včas na Terru je nemožné. Jsme moc daleko," povzdechla si Gamora a vstala. „Navíc má kolem sebe tolik lidí, co ji ochrání, že nás nebude ani třeba."

„Chceš tím říct, že se do toho nemáme motat? Potom všem?" vyhrkl Rocket překvapeně.

„Přesně tak. Dělejme, že se to nikdy nestalo," zamračila se Gamora a dala se k odchodu. Na náznak konce rozhovoru za sebou práskla dveřmi. Peter si prohrábl frustrovaně vlasy a ostatní zůstali mlčet. Její reakce všechny překvapila. Nečekali, že zrovna ona ustoupí.

„Nejspíš pořád myslí na to, co se stalo na Vormiru. Promluvím s ní," podívala se po všech Nebula a rozešla se směrem ke dveřím, kudy před chvílí odešla její nevlastní sestra. Všichni pouze přikývli v souhlas a Nebula opustila pilotní místnost. Gamoru nehledala moc dlouho. Tak nějak spoléhala na to, že nejspíš bude ve svém málem pokoji. Opatrně zaklepala na dveře a otevřela je. Ani nečekala na vyzvání. Uviděla svou sestru sedět na ne moc pohodlné posteli, kterou tu měl každý, pokud zrovna nespal na holé matraci na zemi.

„Co chceš, Nebulo," zamumlala Gamora podrážděně, když se podívala na příchozí osobu. Teď se s nikým bavit nechtěla. Doufala, že to Nebula pochopí a odejde. Ta se ale tak snadno odbýt nenechala. Zavřela za sebou a přešla ke Gamoře, která měla místo vražedného pohledu slzy v očích.

„Promluvit si," odpověděla jí Nebula chladně, ale pak vydechla. Na chladnost nebyl čas. Někde tam venku byla šílená Asgardská vražedkyně a ještě chtěla urovnat vztah se svou sestrou. Gamora jen odvrátila tvář na stranu, jelikož očekávala, co bude následovat. Nenáviděla to. Nerada se svěřovala ostatním se svými pocity, protože měla strach, že ji budou považovat za slabocha, co se nehodí do týmu. „Myslíš na Vormir?" zeptala se Nebula po chvíli. Gamora si povzdechla.

„Jo," přikývla a po tváři jí stekla slza. Další ale nenásledovaly.

„To nic. Chápu to," Nebula se mírně pousmála, i když to vidět moc nebylo a pohladila nevlastní sestru po zelené ruce. Gamora se po ní podívala a hned na to ji objala. Potřebovala to. Každou noc se jí zdá to samé. To, jak ji Thanos hrubou silou hodil přes okraj propasti a při svém pádu čekala jen na rychlou a blízkou smrt. Pokaždé se s tím budila, ale nikoho u sebe neměla, kdo by ji uklidnil. Byla na to sama.