𐌉 ᥒ𝑒𝑒ᑯ ყ𝘰𝑢⁵ 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁵〕

72.

Když jsem spatřila šířící se oheň směrem k nám, neváhala jsem ani vteřinu a s pomocí magie tvořila kolem nás velkou bariéru. Tím to odvedlo dočasně mou pozornost od dění za mými zády a tak jsem schytala velkou ránu do zad. Bariéra tak přestala fungovat a já spadla na zem na břicho. Tělem mi projela krátká ostrá bolest, kterou jsem nedokázala popsat.

Opřela jsem se o jednu z rukou a druhou jsem si položila na břicho. Do očí mi vyhrkly slzy. Měla jsem strach, že se malému něco stalo

„Jsi bezbranná chudinka, když kolem sebe nemáš nejbližší," zaslechla jsem nad sebou a po otočení hlavy jsem uviděla Helu. Se sebedomým úsměvem na tváři a v rukou fialová mlha. „Ale ale. Snad se tu ještě nerozbrečíš," uchechtla si, když v mých očích uviděla slzy.

Naštvalo mě to. Víc, než ta její zkušenost a arogance. Rukou jsem v prostoru před sebou nakreslila znak, který se změnil ve velký kulatý světélkující štít a se vší zlostí a nahromaděnou energií jsem ho po ní hodila. Jelikož to nečekala, odrazilo ji to ode mě dostatečně daleko, abych se mohla rozklepaně postavit na nohy. Ruku, kterou jsem měla doposud na břiše, jsem dala dolů a začala se znovu připravovat na útok.

Hela se z útoku oklepala a též se připravila. To už stihla zareagovat a mečem zastavila můj magický štít. Její meče byly též mocné a kouzelné, tím pádem štít rozťaly a vzápětí zmizel.

Docházel mi dech, ale přesto jsem zaútočila i druhým štítem, který byl též zničen. Vyčarovala jsem proto kouzelný řetěz a ovázala ho kolem jejích nohou. Spadla tak na zem a já dostala další možnost na proti útok. S energií v ruce jsem na ní chtěla skočit, ale rychle se odvalila na stranu a vyskočila na nohy. Hodila po mně paprsek z kamene moci, kterému jsem se stihla vyhnout, ale tomu dalšímu už ne. Odhodil mě pár metrů dozadu zády na zem. Se skoro vyraženým dechem jsem se pokoušela vzpamatovat a dostat na čtyři, ale její noha na zádech mě přitiskla zpět k zemi. Byla moc silná.

„Poslední slova?" zeptala se mě s úšklebkem. Já si jen odplivla a věnovala jí nenávistný pohled.

„Já se nevzdám," sykla jsem podrážděně. Hela se pobaveně zasmála a její oči se rozzářily všema barvama kamenů v její moci. Rozhodla se použít znovu všechny najednou. Na mé zabití.

„Sbohem, padlá naděje týhle ubohý planety," řekla a chtěla lusknout, ale cosi ji vyrušilo. Nebo spíš někdo.

„Hej! Nech mou malou sestru na pokoji! " s tím do její vrchní části těla narazila velká část silnice vyrvaná ze země. To dokázala kromě Hulka ještě jedna osoba. „Amy, jsi v pořádku?!" doběhla ke mě Lily, když mě na malou chvíli zbavila Hely. Pomohla mi na nohy a já se trochu třásla. Lily mě podepřela, abych nespadla.

„Nevím," vydechla jsem a ucítila jsem další bolest. Chytla jsem se za břicho a sykla bolestí. Lily se vyděsila.

„Prosím. Že se vám oběma nic nestalo!" vyjekla strachem a podívala se mi do očí.

„Oběma?" zeptala se máma, když Lily uslyšela. S Lily jsme se po sobě podívaly a ta mi věnovala omluvný pohled. Máma k nám došla. Byla na první pohled vyčerpaná a byla i zraněná, ale ne natolik, aby ji to z boje vyřadilo. Táta ale nedorazil. Bylo to divné. „O čem to mluvíte? Už si ta tajemství nechte. Tohle začíná být vážný."

„Mami..." pípla jsem tiše se slzami v očích. Máma se na mě podívala a vypadala víc ustaraně, než když přišla.

„Holčičko, co se děje?"

„Bojím se," řekla jsem se slzami v očích. Máma neváhala ani vteřinu a objala mě.

„Amy, jsi silná. Silnější než si myslíš," zašeptala mi do ucha a pak se pomalu odtáhla. Zaskočeně jsem se na ni podívala, protože jsem to od ní nečekala. Lily k tomu nic nedodala. Je nás obě pozorovala, když mě máma vzala za ruce, smutně se usmála a poté je pustila. Celá nesvá jsem se objala a podívala se na Wonga přicházejícího k nám. Měl před sebou jednu ruku dlaní vzhůru a nad ní šest kamenů Nekonečna. Víc zmatená jsem byla z toho jak k nim přišel.

„Wongu, jak-"

„To ti vysvětlíme jindy. Teď nesmíme ztrácet čas," přerušil mě a kameny mi předal. Ani jsem si nevzala dobrovolně, jelikož se ke mně přidaly sami. Začaly kolem mně všechny kroužit a já pociťovala znovu jejich moc. Stejnou jako předtím, než mi ji Hela násilím vyrvala. „Můžeš napravit vše, co Hela způsobila. Ty jediná-"

„Ticho!" zakřičela na nás Hela, stojící opodál. V jejích očích bylo vidět zlo. Čiré zlo.

„Wongu, vezmi je prosím pryč," požádala jsem čaroděje a poukázala na mámu a Lily. Obě se na mě zaskočeně podívaly, ale Wong už je odvedl portálem pryč. Mohla jsem se věnovat Hele, která nedokázala snést, že jsem ve stejné výhodě jako ona.

„Kameny může mít jen jedna z nás!" zavrčela nepřítelkyně a její ruce se zahalily do mlhy ve všech barvách kamenů. „Teď ochutnáš skutečnou pořádku."

„Zatím jen mluvíš, ale pořád nic neděláš," zamumlala jsem si pro sebe a zaregistrovala jeden z jejích útoku. Rozhodla se zaútočit silnou energií, kterou jsem nechala zmizet díky kamenu prostoru.

Takhle to pokračovalo ještě několikrát, než se trochu unavila. Tentokrát jsem se rozhodla zahájit protiútok já. Zaútočila jsem stejnou silou, ale Hela to nenechala jen tak. Zaútočila stejnou energií a naše síly se střetly. Začaly jsme se navzájem přetlačovat.

Hela na malou chvíli sebrala zbytky energie a přidala, až mě to začalo posouvat. Zatla jsem zuby a též jsem přidala, i když jsem už nemohla. Musela jsem pokračovat. Vyrovnaly jsme se a to Hela nedokázala unést. Chtěla tak moc vyhrát, porazit mě, zničit mě. Přidala víc síly a bylo to na energii kamenů poznat. A to byla chyba.

Přidání síly způsobilo velký otřes a následně výbuch. Ale ne takový, na jaký jsme všichni zvyklý. Tenhle výbuch zničil úplně všechno. Včetně nás, včetně naší planety...