„Slibuješ?"
„Na mou duši," řekl zcela vážně Steve a Lily nad ním zakroutila nevěřícně hlavou.
„O duši bych raději moc nevtipkovala. Víš jak to dopadlo posledně," zavzpomínala dívka na to, když se její otec obětoval pro kámen duše a život Amber.
„V...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Probouzet se v bližší době jsem neměla nijak v plánu, ale přesto jsem v polospánku zaznamenala, že Loki vstal z postele a tělesné teplo z jeho nahé hrudi mě již nadále nezahřívalo. Přitáhla jsem si k sobě blíž péřový polštář a tiše zakňučela nad onou ztrátou. Přesto jsem za chvíli ucítila známou a příjemnou vůni míchaných vajec a slaniny. Nehledala jsem logiku v tom jak k tomu Loki přišel, jelikož tu žádné jídlo nezůstalo... Ale čert to vem.
Otevřít oči mě nedonutily ani kroky mířící k posteli. Probraly mě až rty, které se jemně dotkly mého čela potom, co chladné prsty odhrnuly vlasy ze stejného místa. Očima jsem se střetla s Lokiho a taky spatřila jeho milý úsměv, když mě viděl konečně vzhůru.
„Dobré ráno, moje dráha a všemocná panovnice devíti světů."
Musela jsem se zasmát nad jeho slovy a pomalu se posadila. Loki se zatvářil poněkud nechápavě, protože se mi pokusil připravit příjemné ráno a já se jeho vyjádření smála. Nejspíš to nebylo úplně nejvhodnější. „Co?" vypadlo z něj po chvíli mlčení.
„Promiň... Jen mě to pobavilo. Všemocná panovnice devíti světů?" pohladila jsem ho prsty po tváři a u toho se šťastně usmívala. Bez ohledu na to, že venku nás hledali nepřátelé a měli nás v úmyslu zabít.
„Zapomeň, že jsem to řekl," povzdechl si polobůh, viditelně zklamaný, že to takhle pokazil. Pomalu se začal zvedat, ale já si ho za ruku přitáhla zpět k sobě na postel.
„Ne. Náhodou to bylo krásné a potěšující. Děkuji," přitom se mé tváře lehce začervenaly. Lokimu zajiskřilo v očích a znovu se usmál. Ledovou stránku zahodil kamsi do rohu místnosti, tak jako včera večer své oblečení a krátce přitiskl své rty na ty moje. Opravdu jen krátce. Měla to být normální pusa. Odtáhl se a sáhl za sebe na noční stolek, kde měl doteď odložený talíř se snídaní. A zdálo se, že s jídlem opravdu nešetřil.
„Vejce a slanina. Jak máš ráda," poznamenal Loki a talíř položil na můj klín. Samozřejmě nechyběly ani příbory a dva hrnky s horkým čajem. Uznala jsem, že to bylo opravdu příjemné probuzení.
**
„Jak dlouho se tu zdržíme?" vypadlo ze mě, když jsme se oba již oblečení přesunuli do obýváku a Loki si s klidem, v bílé košili, četl knihu v nejbližším křesle. Já ho jen s úžasem sledovala, protože mi to nelezlo na rozum.
„Tak dlouho jak bude třeba," odpověděl mi prostě a ani se na ně nepodíval. Jeho starající se a ohleduplná nálada ze včerejšího večera a dnešního rána najednou zmizela. Nechápala jsem to a celkem mě to mrzelo.
„Děláš si legraci?" vydechla jsem s úžasem. „Je jen otázka času kdy nás tu Hela najde-"
„Když nám bude na stopě, poznám to. Pak se zase přesuneme na jiné bezpečné místo," podíval se na mě přes svou knihu, od které neměl v plánu odtrhnout oči. Poté se jí zase naplno věnoval.
