„Slibuješ?"
„Na mou duši," řekl zcela vážně Steve a Lily nad ním zakroutila nevěřícně hlavou.
„O duši bych raději moc nevtipkovala. Víš jak to dopadlo posledně," zavzpomínala dívka na to, když se její otec obětoval pro kámen duše a život Amber.
„V...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po několika hodinovém letu jsme konečně spatřili vrcholky New Yorkských mrakodrapů. Celý New York byl zahalený do neprůsvitné mlhy a obloha byla zatažená. Některé mrakodrapy byly zničené a pár jich už bylo dávno pryč. Až teď z té výšky jsem viděla, jak velká apokalypsa se přes tuto planetu přenesla.
Když jsem se dívala z okna, ucítila jsem kolem pasu dvě ruce. Ohlédla jsem se a spatřila Lokiho s nic neříkajícím výrazem. Povzdechla jsem si a objetí mu opětovala. Přitiskl si mě tak k sobě blíž a pevněji. Z nějakého důvodu jsem se cítila v jeho náruči v bezpečí.
„Přistaneme poblíž laboratoře, kde jsme za války měli hodně zásob a lékařských pomůcek. Na chvíli se tam ukryjeme a wakanďané počkají s letouny za městem, aby nepřitáhli zbytečnou pozornost," dal všem vědět plukovník Phillips, když kolem všech procházel v quinjetu. Tony momentálně pracoval na plánu útoku ve svém kokpitu, aby na to měl klid.
S Lokim jsme se od sebe odtáhli a jen poslouchali. Skutečně letoun s námi za chvíli přistál uprostřed široké uličky. Odtamtud jsme už museli pěšky. Všichni jsme popadli své věci a následovali Howarda, Peggy a Phillipse k něčemu, co bývalo jako malý krámek uprostřed velkého města.
Byl poněkud poničený, ale všechen nábytek s věcmi uvnitř zůstal. Peggy neváhala a ihned se vydala k pokladně poblíž dveří. Vešla za pokladnu a pod stolem začala cosi hledat. Když to konečně našla, ozvalo se cvaknutí dveří. Tím směrem už šel Howard. Odhrnul korálkový závěs, za kterým byly skrytý dveře a ty otevřel.
„I po těch letech to stále funguje," podíval se na nás Stark a pokynul hlavou, ať jej následujeme. To už se k nám přidala i Carterová a prošli jsme do hubené uličky se schodištěm vedoucím do podzemí.
Jakmile se nám povedlo schodiště úspěšně zdolat, následovala dlouhá chodba s několika dveřmi. Ale u žádných jsme se nezastavili. Pokračovali jsme dál, až jsme došli do velké a prostorné laboratoře, do které jsme museli ještě sejít po kovových schodech.
Bylo to tam opravdu obrovské. Stroje, stoly, stará technika. Všecko z padesátých let a pořád zachovalé.
„Provedlo se tu mnoho výzkumů a experimentů," začala nám vysvětlovat Peggy. „Jedno z toho byl i projekt Znovuzrození v roce 43."
„Projekt Znovuzrození?" zopakovala máma tázavě. „Tohle je ta laboratoř, kde jste Steva změnili?"
„Přihlásil se dobrovolně a Erskine v tom klukovi viděl velký potenciál," odpověděl Phillips za všechny tři. „Ale abych byl upřímný... Myslel jsem, že to nezvládne."
„Už tehdy byl plný překvapení."
„Třeba to, že skočil na falešný granát, aby ochránil všechny kolem sebe," vybavila si Peggy jednu ze vzpomínek.
