„Slibuješ?"
„Na mou duši," řekl zcela vážně Steve a Lily nad ním zakroutila nevěřícně hlavou.
„O duši bych raději moc nevtipkovala. Víš jak to dopadlo posledně," zavzpomínala dívka na to, když se její otec obětoval pro kámen duše a život Amber.
„V...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Od našeho zavření do cely uběhlo už pár hodin a já pouze seděla u stěny na zemi a dívala se na protější stěnu, zatímco Matt chodil do kolečka a snažil se vymyslet způsob útěku. S mou pomocí to samozřejmě nešlo, protože mi nechali pouta, co mi blokovala schopnosti.
Mlčela jsem a občas se po mém spoluvězni podívala. Vypadal nervně, což ani mně nedodávalo pocit klidu. Zavřela jsem oči a těžce vydechla. Má hlava se opřela o stěnu za mnou.
„Jak se tohle mohlo jenom stát. Jak!" mumlal si pro sebe Matt rozčíleně. Až po chvíli se konečně zastavil a podíval se mým směrem. „Mohla bys mi to vysvětlit?!" vyjel na mě tak hlasitě, že mě vyděsil. Trhla jsem sebou a přitom otevřela oči. Můj unavený pohled se setkal s jeho naštvaným.
„Já nevím. Asi ses mu nelíbil," odbyla jsem ho s nezájmem, což Matta vytočilo ještě víc.
„Já mluvím o tom, že máš stejný příjmení jako moje rodina. A nemluv tu o tom, že je to jenom náhoda. Určitě na světě běhala spousta Rogersů, ale ne s blond vlasy a modrýma očima!"
„Třeba to bude tím, že jsi můj strejda," vypadlo ze mě dřív, než jsem si stihla uvědomit následky. Okamžitě jsem se stáhla a zaznamenala Mattův zaskočený pohled.
„To je pitomost. Já nemám sourozence. Nikdy jsem žádného neměl..."
„Máš mladšího bratra, ale ani ten o tobě neví, takže je to vzájemné," pokrčila jsem rameny a sledovala Mattovu reakci. V jeho tváři se nepohl ani sval.
„Ještě lepší. Když jsem v roce 1916 zemřel, tak rodiče pravděpodobně nelenili, ale proč mi o něm neřekli?"
„Upřímně. Joseph o něm taky neví. Co mi táta výpravěl, tak se údajně narodil několik měsíců po Josephovi smrti, který zahynul jako voják v první světové válce. Jediný, kdo o tátovi ví je Sarah. Zemřela, když táta byl na střední škole..." pokusila jsem se mu to ve zkratce nějak vysvětlit a Matt pouze jen mlčky nevědomě přikyvoval. Byl jakoby v transu. „Ale Sarah si asi myslí, že je její druhý syn mrtvý, tak o něm nemluví."
„To by to taky vysvětlovalo," vydechl Matt už výrazně klidnější, ale přesto stále rozrušený. „Už asi chápu, proč ti chlápci jsou tak šílení, když jde o naše příjmení."
„Táta je pro Hydru velkou hrozbou," podívala jsem se krátce po Mattovi, než jsem svůj pohled stočila zpět na stěnu před sebou. „Už od druhé světové války. Povedlo se mu se zbavit Red Skulla a pravděpodobně měl potyčku i s těmi, co nás tu drží. Nejspíš si přejí jeho smrt."
„A proto tu drží nás?"
„Nejspíš. Myslí si, že se s ním nějak spojím a on přijde, ale jsou na omylu," pronesla jsem s mírným úšklebkem a podívala se zpátky na Matta. „Neudělala bych to a ani nemůžu. Tohle," zvednu ruce s pouty, „mi brání používat mé schopnosti, takže jsem bezmocná a nyní i obyčejná osoba, kterou zabije i kulka do hlavy."
