„Slibuješ?"
„Na mou duši," řekl zcela vážně Steve a Lily nad ním zakroutila nevěřícně hlavou.
„O duši bych raději moc nevtipkovala. Víš jak to dopadlo posledně," zavzpomínala dívka na to, když se její otec obětoval pro kámen duše a život Amber.
„V...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Cesta na základnu Avengers neštěstí nebyla tak dlouhá jak si prvně Peter a Lily mysleli. Parker hlavně potřeboval najít svůj oblek, aby se mohl zapojit do boje. Lily měla své živelné schopnosti a mohla tak kohokoliv utopit, spálit, ukamenovat a tak podobně. Byla naprosto bez nouze.
Čím blíž byli u základny, tím více viděla jak moc byla poničená. Někde chyběly části zdí, střecha byla ohořelá a okolí bylo takové... Mrtvé. Tonyho pomník, který byl postavený nedaleko, byl zničený. Peter při pohledu na pomník sklopil smutně pohled k zemi, přičemž ho Lily chytila za ruku a pousmála se, aby mu vyjádřila podporu. Peter se podíval na svou přítelkyni a též se zkusil usmát.
Oba se obrátili a začali se blížit ke zchátralé základně. Peter šel pro jistotu první, aby v určitém případě ochránil Lily před nebezpečím. Vzal za kliku od dveří a ty následně otevřel. Uvnitř byla tma a velké ticho. Takhle by byl slyšet i pád špendlíku na zem. Lily i Peter se po sobě podívali trochu zděšeně. Vždy na základně bylo až moc živo.
„Tohle se mi nelíbí," vydechla znepokojeně Lily a rozhlédla se. Následně se rozešla náhodným směrem za účelem prohledat základnu.
„Nejsi sama," přitakal Peter. „Co máš v plánu?"
„Zkusíme se rozdělit. Já si vezmu levou část základny. Ty pravou. Až budeme mít oba hotovo, sejdeme se zase tady," svěřila se Lily se svým plánem, i když trochu pochybovala. Přesto se snažila to na sobě nedat znát. Peter váhavě přikývl a rozešel se k pravé části základny, zatímco Lily pokračovala do té levé.
Byl klid. Tak nějak to Rogersová předpokládala, ale přesto se měla na pozoru. Nikdy nevíte co se na vás může odněkud vyřítit.
Po pár minutách procházení chodby nalezla kanceláře. Vešla do prvních, které jí šly otevřít a začala prohledávat psací stůl a šuplíky v něm. Některé věci byly na svém místě. Svým způsobem. Police s knihami byly nedotknuté a zaprášené. Lily nebrala ohledy na pořádek a vše prohledané házela rovnou na zem. Nikdo to uklízet stejně nebude, tak co na tom záleží.
Na stole nic zajímavého nenalezla a tak se přesunula k šuplíkům. Prohledávání věci probíhalo úplně stejně tak jako při prohlídce pracovní desky stolu. Nic nenašla, krom řádně vedených dokumentů o předešlých misích.
Lily přešla ke knihovně a prsty přejela po hřbetech jednotlivých knih. Některé i lehce povytáhla, zda mezi nimi nebylo něco schováno. Takhle to provedla u několika dalších polic. Znovu bezúspěšně.
Přitom se k Rogersové v tichosti proplížila temná malá postava s kapucí přes hlavu. Lily si oné postavy nevšimla, protože stále ještě hledala s marnou nadějí mezi knihami. Postava byla sotva metr za ní. V rukou svírala dřevěné prkno, kterým se rozmáchla a udeřila Lily zezadu do hlavy. Dívka padla na zem v bezvědomí.
**
I když to šlo trochu hůř, nakonec se mi povedlo dostat mě a Lokiho pryč z vody portálem, který jsem vytvořila pod námi ve vodě. Dopadli jsme následně na tvrdou zemi z přibližně dvou metrů v doprovodu proudu ledové vody z oceánu. Při pádu jsem špatně dopadla na levou ruku a vystřelila mi do ní prudká bolest. Vykřikla jsem bolestí, čehož si všiml Loki, který byl tak metr ode mě. Pomalu se ke mně dostal a podepřel mě, abych mohla vstát.
„Je ti něco?" zeptal se hned poté a oba jsme vstali. S rukou jsem nemohla pomalu ani hýbat jak to bolelo.
„Mám něco s rukou... Ale za pár hodin to bude dobrý," vydechla jsem, když jsem opět začala spoléhat na svou regeneraci. Loki pouze mlčky přikývl a začal se rozhlížet po okolí. I já se pokusila zjistit kde jsme. Opět jsem nás dostala někam a ani jsem nepřemýšlela nad tím kam.
Byli jsme v nějakém opuštěném domě. Byla v něm tma a skrz polorozbitá okna dovnitř pronikaly paprsky svitu měsíce. Loki mě pustil a začal se procházet po místnosti. V domě bylo vše na svém místě. Nábytek byl zaprášený a na konferenčním stolku byly dva hrnky s něčím, co pravděpodobně bývala káva. Vypadalo to, že nejspíš obyvatelé domu odešli ve spěchu.
Loki otevřel nějaké skříně a nejspíš nalezl to co hledal. Vytáhl velkou deku a otočil se na mě. Kývl hlavou směrem k dlouhému křeslu, abych se na něj posadila. Pochopila jsem a tak jsem i udělala. Posadila jsem se, Loki si přisedl ke mně již s rozloženou dekou a oba nás do ní zabalil. Sice trochu štípala, ale oběma nám dodala potřebné teplo. Byli jsme promočení z ledové vody, kde jsme předtím byli. Lokimu sice zima nebyla, protože byl původem ledový obr, ale se zabalil taky. Vděčně jsem se na něj pousmála a i s bolestí v levé ruce pomalu zavřela oči.
Odpočinek. To jediné jsme teď oba potřebovali, než se znovu vydáme hledat dál.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
