𐌉 ᥒ𝑒𝑒ᑯ ყ𝘰𝑢⁵ 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁵〕

7.

Amber byla pryč už téměř dvě hodiny. Steve netrpělivě čekal, zda jeho manželka zavolá, jak na tom Pepper je, ale ničeho takového se nedočkal. Pouze tiše seděl v obýváku ve svém křesle a hleděl zamyšleně z okna.

Zároveň mu v bytě přišel strašně velký klid. Ne tím, že zrovna byla Amber pryč. Bylo to tím, že Amy a Lily se už dávno odstěhovaly a tak Steve nemohl slyšet jejich obvyklé hádky ohledně koupelny a jiné rýpavé poznámky. Popravdě mu to chybělo. Na malou chvíli i zavzpomínal na moment, kdy se s Lily setkal úplně poprvé. Byla to vystrašená holka na útěku z Hydry. Jenže když s ní trávil víc a víc času, měl tak možnost se s ní seznámit. Nikdy nebyla hrozbou. I když se znali pár let, už mu začala říkat tati. Musel se nad tím pousmát.

Nebo příchod Amy na svět. Byl trochu předčasný. Narodila se o měsíc dříve, než bylo v plánu. Už od začátku měl tušení, že to nebyla normální holka. Tak jako její výchova. Rostla moc rychle. Steve se ani nestačil rozkoukat a už z malého dítěte je dospělá slečna, co zachránila celý vesmír pouhým lusknutím.

Byly to těžké a zvláštní časy. Všichni si tou dobou museli projít těžkou zkouškou a zvládnout něco, co bylo nad jejich síly. Například válka s Thanosem. Steve si nikdy za války nepředstavoval, že se něco takového může přihodit. Z počátku neměl ponětí o tom, že existuje něco jako emzáci, znetvořená zvířata s pomocí experimentů, Asgarďané, vylepšení krom něho a spousta jiných věcí. Po probuzení pro něj bylo velmi těžké zvyknout si na dnešní svět a naučit se vše, co je pro dnešní přežití nutné. Od začátku byl smířený s tím, že po jeho proměně už život nebude takový, jaký býval. Ale i tak za ty roky zvládl získat to, co si vždycky přál. Rodinu.

Zároveň mu vrtalo hlavou, proč mu Shuri před měsícem poslala onen balík, který měl ztvárňovat umělou inteligenci v podobě Tonyho Starka. Proč o něm nesměl nikomu říct? Proč to mělo být tajné. Tonyho přece měli rádi všichni a měli právo o něm vědět. Nechápal, proč to Shuri svěřila zrovna jemu. Bruce by o to třeba i stál.

Myšlenky ho nenechávaly klidným. Steve vstal z křesla a zamířil do ložnice, kde měl balíček od Shuri schovaný. Sáhl následně do skříně pod pečlivě naskládané oblečení a vytáhl krabičku. Napřed se na ni upřeně zadíval, než usedl na kraj postele a vyndal obsah balíčku.

Mezi dvěma prsty svíral kartičku s Tonyho jménem. Už párkrát si četl přibalený návod na aktivaci, jelikož v ovládání technologií nebyl zrovna nejšikovnější. Ani k tomu neměl vztah, jako ostatní. Na noční stolek položil kulatou destičku, co měla složit k aktivaci a na ní položil kartičku. Během vteřiny destička zablikala a objevila se nad ní obrovská digitální koule složená z různých buněk a bodů. Svítila modře a opravdu hodně bývalého vojáka uchvátila.

Steve měl pocit, že něco takového už někde viděl. Bylo to před lety v Tonyho laboratoři, když Stark našel J.A.R.V.I.Se. Bylo to podobné, jako podoba oné umělé inteligence, ale tahle byla rozsáhlejší. Rogers na to jen zmateně koukal, dokud nezamrkal, zda se mu to nezdálo.

„Páni," vydechl a podrbal se na hlavě. Byl z toho krapet mimo, jelikož mu nikdo nikdy nic takového nesvěřil. Měl vlastní umělou inteligenci, kterou neuměl vůbec ovládat.

„Co tak čumíš?!" ozval se hned na to mužský hlas, který Steva celkem vyděsil. Rychle vyskočil na nohy, aby se od té věci dostal co nejdál do bezpečné vzdálenosti. Každou vteřinou si ale víc a víc uvědomoval, že ten hlas znal.

„T-Tony?" vysoukal ze sebe Steve s obtížemi. Nevěřil tomu, že právě slyšel jeho zesnulého kolegu z té svítící věci. To přece nejde. Oživit takto mrtvé, nebo spíš je jen polovičním způsobem přivést k životu. Pro Rogerse to byla španělská vesnice. Ale Bruce by pro to určitě našel vysvětlení.

„A kdo jinej," zavrčel podrážděně Tony, nebo spíš umělá inteligence. Kdyby Stark mohl, protočil by očima. „Co tak koukáš? Vypadáš, jakobys právě uviděl ducha."

„Mám pocit, že máš celkem pravdu," vydechl Steve a posadil se zpět na postel. Tonymu Stevova odpověď vrtala "hlavou". Jak to myslel tím, že má celkem pravdu. Vždyť se Rogers díval přímo na něj. Na nejlepší a nejhezčí osobu na této planetě. Vůbec si nebyl vědom, že nemá tělo.

„Jak to myslíš?" zeptal se pro jistotu.

„Jsi umělá inteligence, Tony," uvědomil ho Steve už klidným hlasem. Stark se zarazil. Když to blonďák řekl, pokusil se hýbat nohama i rukama, ale poté si uvědomil, že je nemá. Ani hlavu. Ani zbytek těla. Přišel si jako v nejhorším snu. Byl jen soubor uložených dat v počítači.

„To ne! Ne ne ne! Nemůžu být umělá inteligence! To prostě ne!" začal Tony vyšlovat a vůbec neměl v plánu se uklidnit. Panikařil. Bývalý kapitán se zamračil a sledoval hlouček dat, z nichž vycházel Tonyho hlas.

„Uklidni se, nebo tě vypnu!" pohrozil Starkovi a hned na to mu mobil v kapse oznámil příchozí zprávu. Rozhodl se panikařícího Tonyho ignorovat a zprávu si zobrazil. Byla od jeho manželky, která byla už pomalu na cestě domů.

~Už jsem na cestě domů. Pepper je těhotná a nabídla nám bydlení u ní v domě. Víc ti povím doma. Amber~

Když si Steve zprávu několikrát přečetl, byl zaskočený ještě víc. Nejen, že tu měl právě Tonyho psychicky naprosto v prdeli, ale do toho všeho je ještě Pepper těhotná a nejspíš se budou i stěhovat.