𐌉 ᥒ𝑒𝑒ᑯ ყ𝘰𝑢⁵ 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁵〕

20.

Následovala jsem Stephena do knihovny, kde na mě předtím čekal. Místnost neměla okna. Podél zdí byly jen obrovské police s knihami a jedna vitrína s červeným Stephenovým pláštěm. 

Strange se posadil a křeslo na druhé straně místnosti a pokynul hlavou, abych se posadila na křeslo naproti němu. To jsem i udělala. Opatrně jsem se posadila a podívala se na čaroděje, kterého jsem poprvé v životě viděla v civilním oblečení. Byl nezvyk vidět ho v mikině a obyčejných teplácích. Vždy chodil v modré tunice, vestě a na zádech vždy nosil svůj věrný červený plášť, který býval častěji nasraný, než jeho samotný majitel.

Následující minuty bylo ticho. Stephen měl před obličejem spojené ruce a přemýšlel. Jako bych před ním ani nebyla. Já jen mlčky seděla a čekala, co bude následovat. Nevěděla jsem, jestli mít strach. U Strange nikdy nevíte, co mu zrovna koluje v hlavě.

„Při našich sezeních se mi povedlo na chvíli použít kámen času. Docházelo k tomu, když jsme spolu spojovali naše myšlenky. Dokázal jsem tak nahlédnout do budoucnosti," začal a podíval se mi konečně do očí. Zaujatě jsem ho začala poslouchat. Nechala jsem ho dál mluvit. „Viděl jsem, že se tohle stane. Že Hela získá kameny a všechno změní."

„Hela? Tak se jmenuje?" zarazila jsem se. Nikdo mi doteď neřekl jak se žena jmenovala. Zase jsem o ní nyní věděla něco víc.

„Loki s Thorem se nepochlubili svou starší sestrou?" Stephen se zdál být překvapený, že jsem to nevěděla. Pravděpodobně počítal s tím, to už to dávno vím. Strange tím utvrdil mou myšlenku, že Loki něco skrývá a neřekl nám všechno. Když se to dozví táta, nenechá to jen tak.

„Ne..."

„Zajímavé," zamumlal Stephen stále překvapeně. Povzdechla jsem si a prohrábla si frustrovaně vlasy. Přestala jsem mít nad vším kontrolu. Všechno se najednou hroutilo jako domek z karet. „Sám si myslí, že spolu spíme a přitom ti sám zatajuje pravdu. Měl by začít přemýšlet nad tím, koho si bere do huby."

„Stephene," vydechla jsem, „promluvím s ním. Určitě k tomu měl pádný důvod, jinak by mi to už dávno řekl."

„Modli se abys měla pravdu," prohlásil Stephen s naštvaným tónem. Jen jsem sklopila pohled. „Teď zpět k tomu proč tu jsme. Hela změnila vše, kam dosáhla. Pohrála si s časovou osou, realitou, myslí... Prostě se vším. Vytvořila z našeho světa úplně jiný. Jediné, co se nám povedlo zachovat je tahle budova. Těsně předtím než luskla, přesunuli jsme se s Wongem sem a umístili kolem svatyně ochranou bariéru, kterou pouhým okem nemůžeš vidět. Změnila celou naší planetu až na vesmír. Udělala ze sebe zdejší královnu a všichni jí leží u nohou. Jak moc vážné to je jsme zatím nezjistili, protože jsme hledali vás."

„Takže svatyně je jediné místo, které se vyhlo těm změnám," zkrátila jsem celé jeho vysvětlování. Stephen přikývl v souhlas.

„A nás, co tu jsme teď uvnitř, to taky nepoznamenalo. Tohle je jediné bezpečné místo na celé planetě."

„Super..." vydechla jsem a vstala z křesla. Normálně bych se podívala z okna, ale žádné tu nebylo. Proto jsem se jen procházela po knihovně dokolečka. Čaroděj mě s klidem pozoroval. „Musím ty kameny získat zpátky. Vybraly si mě. Ne ji."

„Nebude to tak snadné. To jsi myslím už poznala."

„Ano, ale nějaký způsob musí existovat," zastavila jsem se a otočila se na Strange. Byla jsem zoufalá. „Když jsi nahlížel do budoucnosti, určitě jsi viděl stejný počet jako při bitvě s Thanosem. Ale já se teď ptám na to, jak vyhrajeme."

„Tam jsem se už bohužel nedostal. Je mi líto," vydechl Stephen a opřel se víc do křesla, ve kterém seděl. „Ale líbí se mi tvé odhodlání. Pokud bychom měli někde začít, zkusil bych vyhledat Thora. Přeci jen do téhle famílie spadá taky."

„Vyrazíme na Asgard. Čím víc spojenců najdeme, tím víc bude naše výhra pravděpodobnější," umanula jsem si a vrátila se ke křeslu, na kterém jsem předtím seděla. Jen jsem se o něj opřela. „Jsme ve válce. Pokud chceme sesadit královnu, budeme jí muset vzdorovat."

„Budu upřímný. My nejsme ve válce," opravil mě Stephen s vážným pohledem. Mě to nijak neodradilo. Pouze jsem se zlomyslně pousmála. Začal se mi v hlavě klubat plán.

„Tak ji vyvoláme."