𐌉 ᥒ𝑒𝑒ᑯ ყ𝘰𝑢⁵ 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁵〕

27.

„Vážně jsi ji musela udeřit tak silně? Co když se už neprobere?!"

„Zaprvé jsem nevěděla, že je to ona a zadruhé to byla sebeobrana!"

„A zatřetí?"

„Co zatřetí?"

„Vždycky je ještě nějaké zatřetí."

„Hele, vy dva. Na tohle teď opravdu nemáme čas!" připojil se k hádce i někdo třetí a ostatní dva hlasy utichly. Lily se po pár hodinách bezvědomí konečně začala probírat a trochu se pohnula, ale něco jí nesedělo. Měla svázané ruce i nohy. Otevřela oči a i s bolavou hlavou se zkusila podívat kolem.

Zjistila, že sedí svázaná na židli. Hned za ní byla další židle, na které byl svázaný Peter. Oba pravděpodobně chytili, když prohledávali zchátralou základnu. Nejspíš nebyla tak neobydlená jak se na první pohled zdála.

„Natasho, podívej!" vyjekl někdo. Lily stále ještě hlasy tolik rozpoznat nedokázala. Úder do hlavy byl opravdu silný a těžko se vzpamatovávala.

Objevila se před ní klečící postava. Až po chvíli dokázala zaostřit obrysy obličeje a rudých vlasů agentky, kterou tak dobře znala. Natasha se tvářila ustaraně a ukázala Lily dva prsty.

„Kolik ti ukazuji prstů?" zeptala se fialovovlasé Rogersové. Lily vyděla z počátku vše rozmazaně, ale snažila se soustředit. Přesto viděla víc prstů, než jí agentka ukazovala. Byla zmatená a stále trochu unavená.

„Osm?" hádala Lily a sykla, když ji znovu rozbolela hlava od nárazu předmětu. Natasha strnula a rychle vstala. Přitom se otočila na další dva kolegy.

„Dobrá práce, agentko. Steve bude nadšený, až se dozví, že jsi jeho dceři způsobila otřes mozku," pronesl Sam s ironií. Přitom si překřížil ruce na hrudi. Natasha ho probodla pohledem.

„Vezmu ji za Brucem. Pomůže jí," nabídl se Pietro a vydal se k Lily, které okamžitě začal sundávat provazy z těla. „Pochybuji, že jsou ti dva nějak ovládaní. Kdyby tomu tak bylo, Hela by je nenechala jen tak omráčit."

„Nejspíš máš pravdu," zamumlala Natasha provinile a sklíčeně pozorovala Lily, kterou si Pietro vzal do náruče. Ještě se na ty dva otočil.

„Začněte už konečně hledat mojí sestru. Nechci, aby ji ta mrcha upálila na hranici!" zavrčel Maximoff, než s Lily zmizel v jiné části budovy.

*Bývalý Avengers Tower - Helino sídlo*

Bohyně smrti si s pomocí kouzla oblékla šaty, které si dlouhou dobu nemohla dopřát kvůli jejímu věznění v Hel v Nilfheimu. Strávila tam celá tisíciletí, což mělo na Hele následky. Před jejím uvězněním byla mladá a krásná. Jako každá jiná asgarďanka. Ale při jejím pobytu na tak temném místě, jako je ona sama, byla postupně o její krásu připravena.

Hela zuřila. Nejen kvůli tomu, že ji uvěznil její vlastní otec, ale také kvůli ztrátě něčeho, na čem si potrpěla každá žena. Bujné černé vlasy, krásné oči, plné rty, obdivuhodnou postavu. O tohle všechno přišla jako lusknutím prstů.

Bohyně smrti si přála pomstu a nadvládu nad všemi devíti říšemi, ale to již nebylo možné. Asgard byl zničen. Hela ale již nad jedním světem kontrolu převzala. Nad Midgardem.

Nastolila si zde vlastní řád. Obyvatelé Midgardu se jí báli a klaněli se. Většinu těch, kteří odporovali, vyvraždila a některé uvěznila. Ale teď se stala chyba. Ti, kteří měli za východu slunce zemřít, unikli. Královna tomu nedokázala uvěřit. Všechny stráže, kteří měli vězení hlídat, neprodleně zabila jako trest za jejich neschopnost uhlídat vězně.

Hela se ale nadále rozhodla zůstat klidná a vládnout, jako spořádaná královna. Tohle bylo její království. Jedno z mnoha budoucích.

V jejích černých šatech přešla k zrcadlu a použila kámen reality ke změně jejího vzhledu. Nedokázala se dívat na tu starou vyschlou ženu, kterou byla.

Pousmála se, když v zrcadle uviděla své pravé já. Tu mladou Helu, kterou si Asgard pamatoval před jejím uvězněním. Jen kvůli tomu, že Odin nedokázal ukojit její touhu po moci. Ale teď konečně byla bohyně smrti spokojená a šťastná. S kameny nekonečna na jejím krku ji nemohl nikdo zastavit. Byla nepřemožitelná.

Rozhodla se s někým si promluvit. Nikdo nepřivolávala. Pouze aktivovala kámen duše a přivolala před sebe duši jejího otce. Odina. Nemohl se hýbat. Nemohl nic. Hela nad ním měla veškerou kontrolu.

„Helo, co to děláš!" vyhrkl, když spatřil svou dceru. Hela se usmála a začala Odina obcházet.

„Nevidíš mě snad rád? Svou prvorozenou dceru a urozenou bojovnici?" zamračila se a zatvářila se hraně uraženě. Odin se nadále tvářil vážně a snažil se působit jako otec.

„Tohle se nikdy nemělo stát. To, co máš na krku je nebezpečné i pro tebe."

„Závidíš mi snad? Protože jsi se pokusil o to je získat, ale nikdy se ti to nepovedlo? To je smůla," Hela se ironicky zasmála a zastavila se přímo před Odinem. „Už mi nemáš proč poroučet. Jsem královna Midgardu a nikdo mě nepřemůže."

„Moc dobře znáš proroctví. Ta mladá midgarďanka je pravou držitelkou těch kamenů. Ne ty," zavrčel Odin.

„Kašlu na proroctví. Ty víš, že jsem nikdy pravidla nedodržovala. Ať si sem zkusí nakráčet. Stejně ji zabiju."

„Co víc bys chtěla?!" vyhrkl Odin až hekticky. Nelíbilo se mu jak se nad ním jeho dcera povyšovala. Nesnášel to u nikoho. Ani u Thora. Ani u Lokiho.

„Všechno," odpověděla mu Hela prostě. „Mám teď něco na práci, tak jestli mě omluvíš."

„Helo!" křikl Odin, ale to už ho Hela mávnutím ruky poslala pryč. Kámen duše na jejím krku přestal svítit. Hela se naposledy ohlédla do zrcadla, aby se ještě prohlédla, než se vydala pryč z pokoje. Vyřídit pár věcí jakožto královna.