„Slibuješ?"
„Na mou duši," řekl zcela vážně Steve a Lily nad ním zakroutila nevěřícně hlavou.
„O duši bych raději moc nevtipkovala. Víš jak to dopadlo posledně," zavzpomínala dívka na to, když se její otec obětoval pro kámen duše a život Amber.
„V...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
*O tři dny později - Společenská místnost - Wakandský palác*
Většina z nás seděla odpoledne ve společenské místnosti a probírali jsme novinky ze světa. Hela si stihla na svou stranu přetáhnout nejednu zlou organizaci, co byla proti nám. Ve hře nebyla jen Hydra, A.I.M a podobně, ale i nové týmy a skupiny, o kterých jsme předtím nikdy neslyšeli.
Do toho všeho jsme museli vybrat někoho, kdo nás povede do boje místo táty. Někoho schopného, inteligentního a sebevědomého. Takových bylo celkem dost, ale ne každý dokáže nahradit Kapitána Ameriku v pozici vůdce. Táta byl v tomhle nenahraditelný. Jenže to si teď někteří zkrátka neuvědomovali.
„Já se na to hodím. Mám vše, co opravdový vůdce potřebuje,” nadhodil Quill sebevědomě a před všemi se postavil. „Všechny vás povedu a tuhle bitvu vyhrajeme!”
„Možná máš svaly, ale mozek fakt ne,” uchechtl si Rocket rýpavě sedící vedle Natashy, která se nad onou poznámkou ušklíbla. Taky si nedokázala představit Quilla v pozici vůdce Avengers.
„Hele!” vyjekl Peter podrážděně a uvrhl na mývala vražedný pohled. „Myslíš si, že bys to svedl líp?”
„Já? Rozhodně,” souhlasil Rocket s hrdým postojem.
„Též oplývám všemi vlastnostmi vůdce. Co kdybych se toho ujal já,” vložil se do toho Thor a mezi všemi třemi začala nekonečná hádka, nad kterou jsme si všichni akorát plácli do čela. Hádku až překazilo otevření dveří do místnosti. Tři hádající se zmlkli.
Vešla máma a před sebou tlačila moderní a vylepšené invalidní křeslo. Seděl na něm táta. Na první pohled vypadal mnohem lépe než předtím, ale přesto všechny zaskočilo křeslo na kterém seděl. I přesto, že o jeho úrazu všichni věděli.
„Děkuji vy tři, ale myslím, že vyvoleného vyberu raději já,” pousmál se táta omluvně na Thora, Rocket i Petera a podíval se po všech ostatních. Na mámě bylo vidět, že v sobě skrývala smutek, ale na venek dávala najevo velkou úlevu, že táta přežil.
„Steve, vítej zpět,” usmála se Natasha.
„Díky, Nat,” vydechl táta a podíval se směrem na mě, Lily a Tonyho, který stál za námi a opíral se rukama o gauč. Lily doted mlčela a nepromluvila ani teď. Jen čekala, co táta řekne. „Když jsem ležel, přemýšlel jsem o tom, kdo mě v boji nahradí a už vím kdo to bude.”
„Opravdu?” Samovi vystřelilo tázavě obočí nahoru. Táta jen přikývl a nepodíval se na nikoho konkrétně z nás. Pouze si nás prohlížel, aby neprozradil odpověď.
„Dozvíte se to těsně před odletem do New Yorku. Do té doby trénujte, připravujte se a buďte ve střehu.”
„Spolehni se,” odpověděla Wanda za všechny a pomalu vstala. To samé udělali i ostatní. Táta se po všech podíval a neubránil se tichému povzdechu. Mrzelo ho, že nemohl pomoci a pouze přihlížel.
